Uznávám, že smysl mého příspěvku při rychlém čtení mohl některým čtenářům uniknout. Pokusím se to napravit, doplnit a reagovat na reakce čtenářů.

Netušil jsem, že Jiří Svoboda je, respektive byl, nebo snad byl a bude komunista. Jeho téměř apotheosa Václava Klause je mi teď spíše pochopitelná.

Upustím od detailů - jde hlavně o tučně vytištěný odstaveček, obsahující pasáže v úvozovkách, které snad pocházejí od V. Klause. Jiří Svoboda bohužel neuvedl pramen, takže jsem stále na pochybách, zda to Klaus řekl či napsal nebo ne. Svoboda ovšem píše ve svém článku také, že " V rovině PRAKTICKÉ politiky však rozhodující obrat přinesl nástup Václava Klause" a to ještě zvyšuje mé pochyby, protože by tím Václav Klaus říkal občanům respektive svým voličům "To jsem vás pěkně doběh'. Prodal jsem vám myšlenku kapitalismu, svobodných trhů, liberalisace, deregulace a privatisace a jestliže jste si mysleli, že tyto myšlenky automaticky zaručují úspěch, jestliže jste nebyli připraveni psychicky na selhání, jestliže jste měli pocit, že jsem vás podvedl nebo zradil, je to vaše věc." Něco takového by si žádný předseda vlády nikdy nikde nemohl dovolit.

Václav Klaus si situaci tehdy značně zjednodušil. Zvláště první polistopadové vlády měly totiž začít stavět republiku na nohy a to byl úkol mnohem širší a obtížnější, který se nesměl redukovat na střemhlavé a nedomyšlené zavedení tržního systému. Podstata tehdejšího hlavního problému je stručně obsažena v poslední větě komentáře čtenáře podepsaného "nos" : "Padesátiletá (ou) výchova(u) v totalitě nezmění dvanáctiletá hra na demokracii, ani na volný trh". Poněkud zemitě to vyjádřil komentátor PK, 212.65 atd.: "Stručně řečeno - začátkem 90. let většina z nás věděla o fungování tržní ekonomiky velké kulové, včetně Klause."

Mileně 194.228 atd.: "Pane Teplý, děláte ze sebe hlupáka." Já ze sebe hlupáka nedělám, já hlupák asi jsem, jak mi to občas někdo naznačí, byť i z jiných důvodů. Chápu, co jste napsala, ale zkuste jít ve svém uvažování dál. Je zřejmé, že přechod na tržní systém přinese - zvláště v prvním období - prospěch zřetelné menšině lidí. Protože jsme teď státem s demokratickými volbami, můžeme si vypočítat na prstech, že levicové strany budou těžit z té nespokojenosti většiny. Jestliže nepřesvědčíme zřetelnou většinu občanů, že přechod na tržní systém je v jejich zájmu, jestliže životní úroveň valné části nespokojenců neporoste přiměřeným tempem nebo bude dokonce klesat, porostou levicové strany. V této situaci jsme vlastně už dnes. Příčinou není nějaký úspěšný program ČSSD, ta se pokouší jen dělat lépe, co začal V. Klaus, ale neúspěch ODS - tedy V. Klause - v praktickém zavádění tržního hospodářství. Takže nám hrozí stav, že nebudeme mít ani vlastní prosperující podniky, odkud bychom mohli brat peníze na "sociální stát", jinak řečeno lidé budou volit Špidlu, ale od něho lze těžko očekávat, že by přišel s něčím, co by zvedlo výkonnost ekonomiky.

Doposud to bylo v západní Evropě pravidelně tak, že (středo)pravicové vlády nashromáždily nějaké bohatství, které pak následující levicové (socialistické) vlády rozdělovaly, což šlo nepoměrně rychleji, než to shromažďování. V podstatě nemám nic proti takovému cyklu, ale u nás chyběla po roce 1989 ta shromažďovací fáze. To rozdělování je teď výprodejem podniků, které by nám opatřovaly prostředky pro její nastartování. Abych vyloučil nějaká nedorozumění: prodávat do ciziny prakticky zkrachované podniky je samozřejmě výhodné, prodávat do ciziny honem honem vysoce rentabilní podniky (ČEZ, Telecom a j.) je pravý opak, když to chci napsat slušně.

Do jisté míry je zde určitá paradoxní paralela s vývojem po komunistickém puči 1948. Tehdy jsme začali žít z podstaty a byli proto po nějakou dobu Západem považováni za "výkladní skříň socialismu". Teď je situace jiná v tom, že nejsme odříznuti od světa, máme jiný politický režim, ale to žití z podstaty je tu zase. Starší pamětníci si možná vzpomenou, na titulky při prvních potížích komunistického režimu: "Situace si vyžadovala dalšího znárodňování...", ačkoliv pravý opak byl na místě. Dnes čítáme, že situace si vyžaduje dalších privatisací resp. jejich dokončení, což je dnes možné vlastně jen do zahraničních rukou. Pokud někdo jásá nad tím, že třeba všechny naše banky budou v cizím vlastnictví, ukazuje to jen na jeho neomezenou důvěru v monumentální neschopnost polistopadového režimu udělat pořádek ve státě.

Kdysi jsem srovnával stav čs. národního hospodářství po tehdy ještě jen hypotetickém přechodu na jiný systém s těžce nemocným pacientem, který se pomalu učí chodit. Dnes jsme podle mého názoru spíše blíže známému rčení: operace se podařila, pacient zemřel.

S tou absolutní mocí jsem to myslel a také to tak napsal, že byla takřka absolutní a to není totéž. Je možno si to představit jako, že V. Klaus prosadil v podstatě všechno, co chtěl, ve věci přechodu na tržní systém.

Relativně větší počet komentátorů se omezil v lepším případě jen na výčitky, v horším případě na osobní invektivy, na to bohužel nemohu reagovat. Několik čtenářů soudí, že v mém článku nic není. To není tak docela pravda, nebylo to ovšem dost výrazně napsáno. Nechť si teď přečtou doplnění zvláště v předcházejících odstavcích adresovaných Mileně a pokusí se věcně aspoň naznačit, jakým jiným způsobem by se mohla u nás dostat k moci pravice (rozuměj středopravice), když ne prosperitou národního hospodářství. Ovšem než začnou psát, nechť si přečtou v páteční MF (25.10.) zprávu Johanny Grohové "Češi vidí budoucnost moc růžově".

A na konec ještě něco pro zasmání: čtenář PK 212 atd. mi napsal: "Ten citát ze Švejka na konci mě upřímně rozesmál, mohl by se týkat i Evropské komise :)". Máte pravdu pane PK, třeba se k tomu v dohledné budoucnosti ještě vrátíme.

26.10.2002

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: