Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 31.10.2002
Svátek má Štěpánka




  Výběr z vydání
 >GLOSA: Co se to děje ?
 >AUSTRÁLIE: Hrob je v historii milníkem.
 >KRAJINA: Socialistické šaltpáky, radostné meliorace a ekologické maxipyje (s vrtulkou).
 >REPORTÁŽ: Bitva národů u Lipska - 189. výročí, aneb každý chce být granátníkem.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zrada změny času
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zádrhel s mobilem
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes a zimní čas
 >NÁZOR: Vynucené Irské ano - o další důvod víc, proč nevstupovat do EU
 >NÁZOR: Sobotka a -svoboda- podnikání
 >VOLBY: Železný vyhrál, politika prohrála
 >ZAMYŠLENÍ: Bude Špidlův Temelín v severních Čechách?
 >KNIHA: Chci ti dát facku
 >Z TISKU: Homosexuálové v církvi
 >TÉMA: Zemědělci čtvrtinové kategorie.
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Čínská povstání za dynastie Ming

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
31.10. RODINA A PŘÁTELÉ: Zádrhel s mobilem
Ondřej Neff

Mobilní telefony vstoupily do lidského života. Někdy takovým způsobem, že si člověk o sobě říká... škoda mluvit...
Uvedu příklad.
Dnes dopoledne jsem dodělával korektury nové publikace IDIF nazvané Vybíráme digitální fotoaparát. Pracoval jsem v místnosti, kde sedí spoluautor knihy, můj kamarád Petr Podhajský. Ten byl v jiné místnosti na konci chodby. Pracoval jsem asi hodinu, práci dokončil a chtěl jsem Petrovi zavolat, že jsem hotov, ať přijde - nerad bych odešel s místnosti, aniž bych ji zamkl - a klíč nemám.
No a jako na potvoru začal na Petrově stole zvonit telefon.
Šel jsem tedy k Petrovu stolu, a koukám - je to mobil. Svůj mobil jsem tiskl k levému uchu, Petrův mobil jsem přitiskl k pravému uchu a stiskl klávesu přijmout hovor. V levém uchu jsem uslyšel zaharašení - bylo zřejmé, že Petr se připojil.
"Počkej, Petře, zrovna ti někdo volá," stačil jsem říct do svého telefonu - a z Petrova telefonu v pravém uchu slyším, jak někdo povídá "Počkej, Petře, zrovna ti někdo volá..." a ten někdo jsem byl já.

Ano, magořím, máte naprostou pravdu.
Ale není to měknutí mozku v důsledku věku, jak aspoň doufám.
Byl jsem docela mladý junák, když jsem volal kamarádovi, samozřejmě tehdy klasickým telefonem. Sluchátko zvedl jeho otec.
"Dobrý den, prosím vás, je doma Ondřej?" zeptal jsem se ho.
"No, to je těžko říct," odpověděl starý pán, "záleží na tom,jestli voláš z domova, Ondřeji."




Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: