Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 31.10.2002
Svátek má Štěpánka




  Výběr z vydání
 >GLOSA: Co se to děje ?
 >AUSTRÁLIE: Hrob je v historii milníkem.
 >KRAJINA: Socialistické šaltpáky, radostné meliorace a ekologické maxipyje (s vrtulkou).
 >REPORTÁŽ: Bitva národů u Lipska - 189. výročí, aneb každý chce být granátníkem.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zrada změny času
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zádrhel s mobilem
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes a zimní čas
 >NÁZOR: Vynucené Irské ano - o další důvod víc, proč nevstupovat do EU
 >NÁZOR: Sobotka a -svoboda- podnikání
 >VOLBY: Železný vyhrál, politika prohrála
 >ZAMYŠLENÍ: Bude Špidlův Temelín v severních Čechách?
 >KNIHA: Chci ti dát facku
 >Z TISKU: Homosexuálové v církvi
 >TÉMA: Zemědělci čtvrtinové kategorie.
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Čínská povstání za dynastie Ming

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Austrálie  
 
31.10. AUSTRÁLIE: Hrob je v historii milníkem.
George Švehla

Austrálie je kontinent s nejkratší historií. Pochopitelně historií bílého muže. Oproti tomu historie muže černého se táhne zpět více jak 40 000 let a patří k nejstarším na světě. Touto se však dnes zabývat nebudeme.

První zmínky o objevení severozápadních břehů neznámé velké jižní země (Terra Australis Incognita) portugalskými mořeplavci na sklonku patnáctého století byly opravdu jen zmínky. Tito plavci se spíše zjímali o vybudování námořní cesty k bohatým trhům dalekého východu. Avšak existují portugalské námořní mapy celého jižního pobřeží Austrálie už z roku 1520, dokazující, že tito mořeplavci toto pobřeží prozkoumali. Země se jim však jevila nehostinná a tak o ni ztratili zájem.

Když o skoro sto let později Holanďané vytvořili kolonii ve Východních Indiích (nynější Indonésii) odkud vozili koření do Evropy, tak měli problém. Tehdejší námořní cesta byla dlouhá a namáhavá. Z Evropy museli obeplout Afriku a Mys Dobré Naděje a pak pluli Indickým oceánem na severovýchod. Při přeplouvání rovníkových oblastí v nepředstavitelném vedru utichal vítr i na několik týdnů a tak tehdejší plachetnice byly odsouzeny čekat až zafouká. Cesty se tak prodloužily, prodražily a mnoho námořníků umíralo na kurděje.

V roku 1611 se Hendrick Brouwer, který později byl jmenován guvernérem kolonií ve Východních Indiích, rozhodl, že od Mysu Dobré Naděje popluje přímo na východ a pak, až bude na úrovni Jávy, že se dá na sever. To se mu podařilo, vyhnul se bezvětrným rovníkovým oblastem středu Indického oceánu a dosáhl svého cíle v rekordním čase sedmi měsíců. Od té doby se tak začali plavit všichni holandští mořeplavci. Bylo jen otázkou času, kdy narazí na západní pobřeží Austrálie. Stalo se to Dirkovi Hartogovi na lodi Endracht 25. září 1616. Přistál v nynější Shark Bay asi 450 mil na sever od Perthu. Ostrov u kterého zakotvil nese jeho jméno doposud. Velké neznámé jižní zemi se začalo říkat Nové Holandsko, ale díky nehostinnosti této země se Holandsko nenamáhalo tuto zemi prohlásit za svoji kolonii. To však nebránilo tehdejšímu guvernérovi Holandských kolonií ve Východních Indiích van Diemenovi aby roku 1642 nezorganizoval výzkumnou expedici, kterou svěří do vedení Abelovi Tasmanovi. Expedici se podařilo zmapovat severní, západní a jižní pobřeží Nového Holandska a také objevit nynější Tasmánii, kterou tehdy pojmenovali země Van Diemenova. Ani tato expedice nepřiměla Holanďany vytvořit z této země svoji kolonii. A tak dějiny musely čekat až na anglického mořeplavce Jamese Cooka s lodí Endeavour. Ten přistál v zátoce, co se nyní jmenuje Botany Bay 29. dubna 1770, aby pak po obeplutí východního pobřeží země na ostrůvku jménem Possession v oficiální ceremonii prohlásil tuto zemi za součást Britského iméria. Na počátky osídlení však tato nehostinná země musela čekat.

Tehdejší Anglické království trpělo přeplněnými věznicemi a tak bylo geniálně rozhodnuto udělat z té vzdálené, rozlehlé a nehostinné země trestaneckou kolonii. A tak 20. ledna 1789 přistály v Botany bay první lodi s trestanci. Počátky této kolonie byly neobyčejně tvrdé. Jak pro trestance, tak pro jejich věznitele. Neuměli se této podivné zemi přizpůsobit a tak díky tradičním způsobům tehdejšího farmaření celá kolonie málem vymřela hlady. Po překonání počátečních obtíží se tato trestanecká kolonie začínala nesměle rozrůstat. Propuštění trestanci dostávali od guvernéra lány země ke kultivaci. Ti měnili divoký buš povětšinou na pastviny a jen zřídka pěstovali nějaké plodiny. A tady začíná náš příběh.

Roku 1793 byl nějaký James McCarthy transportován do trestanecké kolonie nyní již jménem Nový Jižní Wales za podvod. Roku 1804 byl propuštěn a byl mu přidělen kus buše zvíci padesáti hektarů u řeky Nepean. Dva roky poté milý James McCarthy vyčlenil na tomto pozemku a jižním břehu řeky místo na hřbitov, který byl však vysvěcen až v roku 1835 biskupem Bede Poldingem. To vše se stalo proto, že roku 1806 zemřela panu Jamesovi tříletá dcerka Elizabeth. Tento hřbitov se tak stal nejstarším evropským pohřebním místem v tomto regionu a pravděpodobně nejstarším katolickým hřbitovem v Austrálii. Postupně tam bylo pohřbeno 14 členů rodiny McCarthy. Během času bylo mnoho náhrobních kamenů zvandalizováno a tak je obtížné určit kde který hrob nyní leží. Hřbitov se stále používá a poslední nebožtík tam byl uložen před 18 měsíci. Hřbitov se nyní nachází v oblasti jezer co vznikly po vydolování štěrkopísků a kde se také odehrávaly vodácké soutěže olympijských her v roku 2000.

Bývalý člen obecního zastupitelstva v Penrithu, Kevin Dwyer, je potomek šesté generace McCatrhyů a doufá že i on bude pohřben mezi svoje předky.

Volně zpracováno z různých pramenů.

George Švehla 16/10/2002


Další články tohoto autora:
George Švehla

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: