Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 31.10.2002
Svátek má Štěpánka




  Výběr z vydání
 >GLOSA: Co se to děje ?
 >AUSTRÁLIE: Hrob je v historii milníkem.
 >KRAJINA: Socialistické šaltpáky, radostné meliorace a ekologické maxipyje (s vrtulkou).
 >REPORTÁŽ: Bitva národů u Lipska - 189. výročí, aneb každý chce být granátníkem.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zrada změny času
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zádrhel s mobilem
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes a zimní čas
 >NÁZOR: Vynucené Irské ano - o další důvod víc, proč nevstupovat do EU
 >NÁZOR: Sobotka a -svoboda- podnikání
 >VOLBY: Železný vyhrál, politika prohrála
 >ZAMYŠLENÍ: Bude Špidlův Temelín v severních Čechách?
 >KNIHA: Chci ti dát facku
 >Z TISKU: Homosexuálové v církvi
 >TÉMA: Zemědělci čtvrtinové kategorie.
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Čínská povstání za dynastie Ming

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
31.10. REPORTÁŽ: Bitva národů u Lipska - 189. výročí, aneb každý chce být granátníkem.
Petr Liebscher

Předposlední říjnový víkend jsem na svých toulkách po Německu zabloudil do saského Lipska. Konal se tam veletrh designu Grassimesse, na který jsem měl původně namířeno. Shodou okolností to bylo na den přesně v 189. výročí bitvy národů, aneb jak říkají Němci Völkerschlachtu. Zašli jsme tedy spolu s přítelem fotografem k Völkerschlachtdenkmalu, vzpomenout na padlé v této bitvě.

Tento památník má zvláštní historii. Postavili ho začátkem 20. století, na paměť stého výročí největší bitvy století předešlého (roku 1813 v této řeži bojovalo víc jak půl milionu vojáků). Po dokončení pomníku se zde konala velká shromáždění, oslavující slavné vítězství všech Němců nad Napoleonem. Žádní Rakušane, žádní Rusové, nebo Češi, natož Švédové. Prostě vítězství Němců. Buršácký válečnický duch si zde dodával odvahy těsně před tím, než rozpoutal první světovou válku, která počtem padlých výrazně pokořila celé napoleonské války. Inu i k tomu může sloužit památník...

Ale ten památník jsme znali už z dřívější návštěvy. Proto jsme chtěli vidět ještě něco jiného. A tak jsme zamířili k muzeu ve vesničce Dölitz, na jihovýchodním předměstí Lipska, kde mělo být centrum oslav výročí bitvy. Je to jedno z míst, kde v říjnu roku 1813 probíhaly urputné boje. Okolní krajina je poseta památníky se jmény padlých. Torhaus Dölitz (oficiální název muzea) je nevelká budova, napěchované od sklepů až po půdu flaty. Flat je specifický typ cínového vojáčka. Je malý a plochý, ideální pro stavbu vojenských formací v diorámatech, kterých je v Torhausu několik desítek. Většina z nich popisuje jednotlivé fáze lipské bitvy národů.

Kromě cínových vojáčků byli v Dölitzu k vidění i vojáci skuteční. Tedy…skoro skuteční. Nadšenci z klubů vojenské historie, oblečení v dobových uniformách a s dobovou výzbrojí. Měli poblíž Torhausu postaven svůj vojenský tábor a právě se chystali odpochodovat na bojiště poblíž vesničky Liebertwolkwitz, kde mělo dojít k rekonstrukci části bitvy. Klubů vojenské historie, zaměřených na napoleonské války, jsou po Evropě desítky. V Německu představují většinou pruské jednotky. I když se občas najdou i bavorské, brunšvické a nebo saské. Napoleonský mýtus je ovšem tak silný, že i v Německu se najdou kluby vojenské historie, orientované výhradně na francouzskou armádu. Jednu takovou jednotku máme na obrázku. Poněkud komicky působí fakt, že téměř každý z účastníků rekonstrukcí chce být granátníkem, nejlépe z císařské gardy. Pohled na francouzské granátníky, elitní jednotku velkých hromotluků, kterou imitují tlustí chlapíci s výškou stěží 160 cm, je opravdu k popukání. Další kuriozitou byla ruská jednotka pěchoty, složená více jak z poloviny z žen. V Rusku je proste emancipace o hodně dál, než bychom si mysleli…

Když odhlédneme od těchto zábavných kuriozit, jsou kluby vojenské historie specifickým světem, který žije svým vlastním životem. Členové těchto klubů si pořizují za vlastní peníze poměrně nákladnou výzbroj a výstroj, kterou navlékají několikrát do roka při podobných akcích. Mají svůj vlastní kalendář, podle kterého žijí. Měsíc co měsíc je někde po Evropě nějaká podobná vzpomínková akce. V květnu ostrov Elba, v červnu Marengo a Waterloo, v srpnu oslava císařových narozenin, v říjnu Lipsko, v prosinci Slavkov na Moravě. Jen ruské Borodino je tak trochu z ruky…

Samotná rekonstrukce lipské bitvy proběhla rychle, spořádaně a o poznání méně krvavě, než její reálná předloha. V té skutečné zápolila po čtyři dny zhruba 190-ti tisícová Napoleonova armáda s přesilou cca 360 000 mužů spojeneckých armád. Bitvou národů je střetnutí v okolí Lipska nazýváno právem. Bojovali zde Francouzi, Italové, Poláci, Sasové, Bavoři, Rakušané, Češi, Maďaři, Rusové, Prušáci, Švédové…a určitě jsem na někoho ještě zapomněl. Stojí za zmínku, že spojenecké armádě veleli (mimo tří monarchů, několika velkoknížat a dvorských válečníků, pletoucích se do všeho) dva Češi. Vrchní velitel, maršál kníže Karel von Schwarzenberg a velitel generálního štábu, generál hrabě Václav Radecký z Radče.

Už první den bitvy, 16. října, došlo k rozhodujícímu střetnutí. Poblíž vesničky Wachau se strhla velká jezdecká bitva, ve které se projevila rozhodující převaha spojenců. 17. října se bojovalo jen sporadicky a večer 18. října, po dalších urputných bojích, Napoleon zavelel k ústupu. Ten se 19. října změnil v bezhlavý útěk. Zmatený francouzský ženista vyhodil předčasně do vzduchu most přes řeku Elster a odříznul tak velké části Napoleonových jednotek jedinou ústupovou cestu. Při pokusu o překonání řeky se utopily desítky vojáků a spolu s nimi i jejich velitel, polský kníže Poniatowsky. Ten byl jen několik dní před bitvou povýšen na maršála. Ztráty všech bojujících armád byly obrovské. Francouzi udávají zhruba 72 000 mrtvých, raněných a zajatých. Spojenci okolo 50 000 mrtvých a raněných.

Epocha vznešeného empíru pomalu končila. Na obzoru byl Vídeňský kongres a po něm doba měšťáckého biedermayeru.

Odkazy:
www.voelkerschlacht-bei-leipzig.de
www.austerlitz2005.com
www.napoleonseries.org

FOTO


"Zkoušený dlouhými pochody, únavou, odříkáním, bivakováním, sluncem i špatným počasím, gardový granátník byl hubené kostnaté postavy. Obezitu jsme v našich řadách vůbec neznali…" Hippolyte de Maudit , kapitán staré gardy císařských granátníků



Chaos postmoderny - děla pruské dělostřelecké baterii přivezl místo koňského povozu pruský husar francouzským Renaultem.
autor fotografií Jan Rendek (fotograf Národního muzea)


Další články tohoto autora:
Petr Liebscher

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: