Divným zvukům ve vedlejší místnosti je třeba věnovat pozornost. Zvlášť, když je v té místnosti Bart.
Někdy se ozývají silně, až úpěnlivě - jako když Bart například zaleze do místnosti která má dveře dovnitř a neumí se dostat ven. Mám někdy pokušení Barta trochu podusit, a taky vyzkoušet, jestli přijde na to, jak si dveře otevřít, ale jistě věříte, že pokušení netrvá nikdy dlouho.
Dnes byly ty zvuky jiné. Ozývaly se jaksi z nitra zavřené místnosti. Napadlo mě, jestli tam něco nežere, jestli neokusuje skříň nebo tak něco - už léta podobnou nezdobu neprovedl!
Vrazil jsem dovnitř.
Bart chodil po místnosti na hlavě měl naražený koš na papír.
Netřepal hlavou, nedorážel na koš tlapou, nekvílel, neposkakoval, prostě chodil a na hlavě měl koš.
Sundal jsme mu ho.
"Co to vyvádíš, Barte?" káral jsem ho vlídně. "Jseš jako malej, chováš se jako štěně."
Užasle, ba pohoršeně se na mě podíval.
Proč mě vyrušuješ, pane? To nebyla žádná nehoda, to je moje oblíbená zábava!
No jo, to mě nenapadlo. Tak promiň, Barte....
Odešel jsem a opatrně zavřel dveře. Když jsem po pár minutách nakoukl dovnitř, Bart ležel na koberci a podřimoval, v bezpečné vzdálenosti od koše na papír.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: