Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 2.11.2002
Památka zesnulých




  Výběr z vydání
 >ZDRAVÍ: Nový lék proti žloutence
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Dosti již bombardování Hrozného!
 >SVĚT: O původu a rodině V.I.Lenina
 >KULTURA: Luxusní štace EBENů
 >Připojuji se k požadavku čečenských teroristů
 >ZAJÍMAVOST: Ohlédnutí do doby plynové
 >POVÍDKA: Jak jsem (ne) chtěla mít děti
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >POLITIKA: Zaměstnáváš, tak hlídej
 >POLITICE: Tragikomické počínání Unie svobody
 >DOPRAVA: Pražská doprava - setrvalá neschopnost
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zas jeden vynález, který si nedám patentovat
 >PSÍ PŘÍHODY: Divné zvuky z vedlejší místnosti
 >FEJETON: O dojídání a dočítání
 >KULTURA: Cimrman se konečně dočkal pamětní desky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
2.11. SVĚT: O původu a rodině V.I.Lenina
Josef Lovell

Z oficiálních pramenů vydávaných v bývalém SSSR se o Leninově (L.) původu mnoho nedovíte. Vždy se pouze zdůrazňovala jeho blízkost k proletariátu a dále, že vůdce ruské revoluce byl samozřejmě Rus. Dokumenty a historické práce publikované převážně v nedávných letech, dokazují něco jiného:

Leninův dědeček z matčiny strany, zámožný lékař, se narodil jako Moiše Srul (= Izrael v jidiš) Blank. Byl synem obchodníka hebrejského vyznání, Moiše Istkoviče Blanka (pradědeček L.), jehož rodina zřejmě přišla na Rus z Rakouska. Žena Moiše I. Blanka, prababička L., byla Švédka. Po pokřtění L. dědečka, původní hebrejské jméno Moiše Srul bylo zaměněno za Alexandr Dimitrijevič. Tento Dr Alexandr Dimitrijevič (kdysi Moiše Srul) Blank se oženil s Němkou Annou Groshopfovou (babička L.) z bohaté povolžské německé rodiny. V rozvětvené německé části této rodiny byla řada známých jedinců; na př. archeolog a vychovatel císaře Bedřicha III. Ernst Curtius a prý též Hitlerův polní maršal Walter Model. Leninova německá babička, luteránka, mluvila převážně německy. Rusky se nenaučila. Dr Blank, Leninův dědeček, zakončil úspěšnou zdravotnickou karieru hodností státního rady a byl registrován v seznamu povolžské nobility v Kazani. Zde si zakoupil venkovské panství Kokuškino, ke kterému patřila též řada nevolníků. Tento fakt byl v SSSR velice přísně tajen. Blankovi měli pět dcer, včetně Marie, budoucí Leninovy matky. Dostalo se jim kvalitního vzdělání v německé dobové kulturní tradici. Leninova matka mluvila a zpívala německy, francouzsky, rusky, anglicky a po mnoho let dobře spravovala majetek a rodinné investice.

Dědeček z otcovy strany, Nikolaj Uljanov, byl krejčím v městě Astrachaň, v deltě řeky Volhy. Oženil se s Annou Smirnovovou kalmycko-mongolského původu. Určité fysiognomické asijské rysy L. podědil zřejmě po této babičce. Měli pět dětí, včetně Iljy, Leninova otce. Po smrti Nikolaje Uljanova se o rodinu staral jeho svobodný bratr Vasilij, zámožný zástupce obchodního koncernu Bratři Sapožnikovy v Astrachani. Díky jeho finanční podpoře, Ilja vystudoval na universitě matematiku a fysiku.

Po svatbě s Marii Blankovou Uljanovi žili v povolží, v Simbirsku, kde L. otec působil jako středoškolský profesor. Simbirsk později bolševiky přejmenován na Uljanovsk a celé starobylé město bylo změněno na Leninův památník. V rámci této marxisticko - leninské "modernizace" kostely, včetně známé katedrály, zasvěcené památce padlých z r.1812 a chrámu, kde byl pokřtěn budoucí zakladatel a vůdce bolševiků a který Uljanovovi pravidelně navštěvovali, byly srovnány se zemí. Též hlavní hřbitov byl zcela splanýrován. Ponechali tam, po odstranění kříže, pouze hrob Leninova otce. Manželství Uljanových bylo šťasné. Konzervativní Ilja Uljanov, obdivovatel cara Osvoboditele Alexandra II. (zrušil nevolnictví) byl pro své pedagogické schopnosti u svých nadřízených oblíben. Brzy jmenován inspektorem a později ředitelem všech škol v Simbirské provincii. Tato vysoká pozice státní služby odpovídala hodnosti brigádního generála. Ilja Uljanov se svou rodinou náležel do stavu dědičné nobility Simbirské gubernie (Carský edikt č.4566, 29.11.1886). Uljanovi udržovali velký dům se služebnictvem, žili si dobře. Mimo služební plat měli příjem z pronajímání nemovitostí a polí v Kokuškině. Byla to spořádaná, vzorná rodina. Všechnu péči soustředili na výchovu třech synů a třech dcer. Alexandr s nadáním pro přírodní vědy, studoval zoologii, Vladimír (Lenin) studoval práva, Dimitrij se stal očním lékařem. Všichni byli dobrými studenty. Vladimír (L.) byl specielně v oblíbě u ředitele gymnasia v Simbirsku, Kerenského. Kerenského syn Alexandr Kerenský, Leninův mladší současník, bude jedním z vůdců únorové demokratické revoluce (1917), která svrhne cara a stane se hlavou prvé republikánské vlády v Rusku. Ředitel by asi svůj názor na Vladimíra I. Uljanova změnil, kdyby věděl, že právě tento jeho protégé, vládu jeho syna zlikviduje, bodáky rozežene parlament, popravou řady ministrů zahájí téměř nekonečnou řadu exekucí a mučení politických protivníků a že jeho syn Alexandr unikne Leninově pomstě jen šťastnou náhodou (*). Student gymnasia Vladimír I. Uljanov (L.) nebyl v oblibě u všech. Mnozí jeho kolegové nesnášeli vypjaté sebevědomí třídního primuse, které občas přecházelo v aroganci. Byl znám svou netolerancí. Věřil, že jen on má vždy pravdu, názory jiných nesnášel. Byl často ironický a až vulgárně hrubý. Přátelství nevyhledával a upřímných přátel neměl. Jinak nic nenasvědčovalo, že ve vzorné rodině konzervativního ředitele škol vyrůstají ne jeden, ale dva radikální revolucionáři. Starší syn, Alexandr, bude pro svou činnost v pověstné teroristické organizaci "Narodnaja Volja", pro prokázanou vedoucí úlohu v přípravě atentátu na cara Alexandra III. popraven. Byla mu nabídnuta carem milost, pokud o ni požádá. Hrdý 26 letý Alexandr Uljanov o milost nežádal. Revoluční víra jej stála život. Paní Uljanovová i po popravě syna, teroristy, dostávala plnou státní penzi a nadále žila v plném komfortu. Přežila Alexandra o mnoho let. Oba její synové Vladimír (L.) a Dimitrij mohli pokračovat v univerzitním studiu. Nejznámější člen rodiny Uljanových, Vladimír Iljič Uljanov - Lenin zemře na mozkovou mrtvici ve věku 54 let (1924).

Na Leninův naprosto bezohledný revoluční fanatism, na jeho posedlost po absolutní moci, na systém prvé moderní policejní-teroristické diktatury, který on a jeho odchovanci vybudovali, doplatí a stále doplácí zničenými životy miliony lidí a to nejen v Rusku.

(*) Alexandr Kerenský přežil svého svého staršího spolužáka a smrtelného nepřítele o mnoho let. Zemřel v r.1970 v USA.

Vybrané prameny

(1)M.I.Uljanova : O V.I.Lenine i semje Uljanovych, Moskva,1988

(2)N.V.Valentinov : O predkach Lenina; Novyj žurnal, 63, 1961

(3)N.V.Valentinov : Ranije gody Lenina; Novyj žurnal, 40, 1955

(4)Pisma Vladimira I. Lenina k rodnym, Moskva, 1985

(6)Z.Mindubajev : Uljanovsk; Literaturnaja gazeta, 10.4.1991

(7)M.Geller : Lenin sivodnja; Ruskaja mysl, Paříž, 23.12.1991

 

 

 




Další články tohoto autora:
Josef Lovell

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: