Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 4.11.2002
Svátek má Karel




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Střet Mohamedánů se světem a mezi sebou
 >ZE SVĚTA: Nepřehlédnutelné příznaky degenerace.
 >ROZBOR: ČSR na podzim 1938 z ekonomicko-právního hlediska
 >AUSTRÁLIE: 109 návštěv bordelu.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě jeden vynález - volby bez účasti voličů
 >PSÍ PŘÍHODY: Jsou to staří válečníci
 >NÁZOR: 3x ne Nero Wolfe...
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >ŠKOLA: Co znamená být vzdělaný v jedenadvacátem století.
 >ÚVAHA: Morálka a peníze
 >ZDRAVÍ: Nový lék proti žloutence
 >ZAMYŠLENÍ: Špidlův Temelín (II)
 >Ze zákulisí jednání o budoucnosti českého Internetu
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Reformace a protireformace (mapa)
 >AFÉRA: Děly se v Československu pokusy na lidech?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Školství  
 
4.11. ŠKOLA: Co znamená být vzdělaný v jedenadvacátem století.
Michal Giboda

V padesáti školách Čech začal experiment: učí jinak, píše Hana Čapová v MfD 24. října 2002. To "jinak" znamená, že učitelé na zmíněných školách nemusí učít podle osnov, které jim předepísovaly: co mají učit, kdy mají učit a jak mají učit. Jestli to "jinák" je založeno na odbourání třech vyjmenovaných bodů, pak o velikou inovací nejde. Nevidím hlavní problém v tom, že: 1) osnovy říkaji, co se má učit. Můj problém je, zda ten co osnovy připravoval ví, co potřebuje maturant, aby obstál u přijimacích pohovorů. Současně se táži, kdo z těch padesáti experimentujících škol může zodpovědně prohlásit, že ví, co se ma nově učit v jednotlivých předmětech aby absolvent jejích školy obstál u přijímaček. Seznámili se ředitelé a učitelé těch škol například s okruhem otázek, které 1. lekářská fakulta v Praze prodává za 400 korun pro budouci uchazeče o studium. A vědí na těch padesáti školách, co po maturantovi požaduje právnická fakulta v Plzni či v Brně nebo v Praze, když každá z nich má jiné požádavky na vědomostní profíl budoucího posluchače? A táži se dál. Kdo a kdy charakterizoval profil maturanta v 21. století tak, aby dostál variabilním požádavkům kterékoliv univerzity v Čechách.
Domnívám se, že nejdříve musíme charakterizovat "produkt". Nebojme se toho slova. Stát i rodiče investují do vzdělání podobně, jako investují do cenných papírů, investičných fondů, a očekávají, že produkt bude úměrný investicím. Že jejich ditě bude přijato na vysokou školu. Na jakou, jak prestižní, je už jiná otázka. Určitým zobecněním by mohl být Katalog cílových požadavků ke společné části maturitní zkoušky, založený na dalších dokumentech ministerstva ŠMT. Jsou ale s obsahem katalogu pro jednotlivé předměty seznámeny i příslušné fakulty? Je to ono, co očekávají od budoucího uchazeče? Vysoké školy by měly vydat dobrozdání, že profil maturanta, jak je ve finální podobě charakterizován, je ve shodě s požadavky na posluchače jejích fakulty. Úkol to není lehký. A trápíme se s ním nejenom my v Čechách.
2) Problém nevidím ani v tom, že osnovy předepisují, kdy co učit. Dům se nestaví od střechy a nabývání vědomosti má taky svou posloupnost. To každý učitel ví. Problém je někde jinde, 3) Jak učit! A jaký druh vědomostí budovat! Hromadu faktů, nebo schopnost tvůrčího nakládání s fakty. "Tvořivost je strategická surovina" piší Hospodářské noviny. K čemu je podrobná znalost morfologie buňky, když student nedokáže vysvětlit, jaký dopád na buňku mají změny v životním prostředí. Každý ví, jak je pro život důležity úsudek, pochopení příčinných souvislostí. V kterém předmětu se tato schopnost rozvíjí? Všichní víme o potřebě moderních technologií pro fungující ekonomiku země, jenže, máme k jejich nastartování už na středních školách příslušně vybavené laboratoře? Kdo je v naší společnosti vnímán jako vzdělaný, ten, co rozumí molekulární biologii a kvantové fyzice a genetickému inženýrství, nebo ten, co něco ví o Kantovi a dokáže barvitě mluvit o chudobě třetího světa bez toho, aby dokázal kvalifikovaně zdůvodnit příčíny. I vývoj civilizací na jednotlivých kontinentech se dá postřehnout na tak zdánlivě banálním faktu, jakým byla vhodnost tamějších divokých zvířat k domestikaci a tím k rozvoji zemědělství.
Dostáváme se k poslednímu, leč nejdůležitějšímu, problému. Jsou učitelé, zejména z pedagogických fakult, odborně připravení na takovou formu učení? Jsou takto vyučování již na univerzitách? Mnoho otázek, které čekají na odpověď. Nedávejme vinu za všechno fiktivnímu úřednikovi kdesi na ministerstvu. Předešlé i současné inovace nejsou dílem ministerských úředníků leč odborníků z mnoha výzkumných ústavů. A nakonec to nejhlavnější. V každé třídě je učitel a na něm záleží, jak učí. On je v očích žaků tím kdo všechno umí. Zklamat může jen jednou.


Další články tohoto autora:
Michal Giboda

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: