Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 4.11.2002
Svátek má Karel




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Střet Mohamedánů se světem a mezi sebou
 >ZE SVĚTA: Nepřehlédnutelné příznaky degenerace.
 >ROZBOR: ČSR na podzim 1938 z ekonomicko-právního hlediska
 >AUSTRÁLIE: 109 návštěv bordelu.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě jeden vynález - volby bez účasti voličů
 >PSÍ PŘÍHODY: Jsou to staří válečníci
 >NÁZOR: 3x ne Nero Wolfe...
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >ŠKOLA: Co znamená být vzdělaný v jedenadvacátem století.
 >ÚVAHA: Morálka a peníze
 >ZDRAVÍ: Nový lék proti žloutence
 >ZAMYŠLENÍ: Špidlův Temelín (II)
 >Ze zákulisí jednání o budoucnosti českého Internetu
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Reformace a protireformace (mapa)
 >AFÉRA: Děly se v Československu pokusy na lidech?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
4.11. ROZBOR: ČSR na podzim 1938 z ekonomicko-právního hlediska
Vilém Vácha

Podzim 1938 je dostatečně znám z per historiků v československých dějinách, kdy došlo v důsledku odstoupení pohraničí k zániku první Československé republiky a vzniku druhé Česko-Slovenské republiky.

Proto bych zde nechtěl opakovat všechny ty známa fakta. Pokusil bych se do této doby vcítit postojem chladnokrevně uvažujícího obchodníka, jehož cílem je přežít na trhu a s tím přistupme vždy k řešení problémů. Proto se můj milý čtenáři na chvíli oprosti od jakékoliv ideologie. Před několika lety jsem si přečetl knihu od vynikajícího myslitele Mistra Suna: "O umění válečném". V této knize mě upoutala jeho myšlenka, že za porážku si každý může sám. Zatímco vítězství je výsledkem schopností vítěze a neschopnosti poraženého.

Proč se ale Československo stalo předmětem této Mnichovské smlouvy lze vystopovat v jeho chybách.

Aktéry tohoto osudového okamžiku v českých dějinách bych pro větší pochopení rozdělil při použití názornosti do 2 náležitostí:

1) Obchodníci: by šlo rozdělit na prodávajícího a kupujícího.

a) Prodávajícím byla Anglie, Itálie a Francie.

b) Kupujícím bylo Německo, Polsko a Maďarsko

2) Předmět smlouvy, tím bylo Československo. Předmětné Československo podle tehdejších etnických skupin by šlo rozčlenit na tyto segmenty:

a) Státotvorci, tj. Češi. Ti jako národ byli ztotožněni s Československem a chápali ho jako projev jejich národního snažení.

b) Separatisté Slováci a Rusíni. Ti byli ochotni Československo podporovat jen pokud je ochrání před okolními sousedy. V okamžiku kdy byla podepsána a Československou mocenskou elitou první republiky přijata Mnichovská smlouva a další právní předpisy - Vídeňská arbitráž a Polské ultimátum - se s idejí Československa rozešli a prostřednictvím autonomie měli snahu směřovat k nezávislosti, podobně jako český národ v rámci Rakouska-Uherska v 1918. To se podařilo 14.03.1939 Slovákům, zatímco Rusínům kteří také vyhlásili nezávislost 14.03.1939 Karpatské Ukrajiny jim to bylo znemožněno maďarskou okupací, která proběhla ve dnech 14.03.1939 až 22.03.1939, poté jim v rámci Maďarska byla poskytnuta autonomie.

c) Iredentisté: Němci, Maďaři a Poláci. Tito byli ochotni Československo tolerovat jen pokud, pokud se v něm budou mít lépe než v sousedních zemích, kde jejich národnost byla státotvorné etnikum.Proto, když vznikalo Československo po 1.světové válce, vzhledem k jeho vyšší životní úrovni, byli ho z větší časti ochotni přijmout. V 30. letech 20. století vzhledem k zlepšující se životní úrovni sousedních zemí ho nebyli již ochotni akceptovat.

Pro všechny segmenty státotvorce, separatisty a iredentisty lze shrnout, že vůči Československu měli výhrady. Pokud přetrvávala pozitiva nad negativy, nebylo pochyb o stabilitě Československa. Jenže Československo od roku 1929 bylo postiženo velkou hospodářskou krizí a z ní pramenila klesající koupěschopnost populace v důsledku vysoké nezaměstnanosti, inflace, k tomu všemu zmateným právním systémem z doby Rakouska-Uherska a z něho pramenící rostoucí zločinnosti (mimo jiné i dnes). Tímto částečně Československo na podzim 1938 dovršilo zklamání představy, které vedly k jeho vzniku 28.10.1918, kde si mnoho lidí slibovalo, že se v něm budou mít dobře. Na rozdíl od ostatních států, které po překonání krize v roce 1933 nastupovali spíše cestu stabilizace režimu především díky rostoucí koupěschopnosti, klesající nezaměstnanosti a klesající zločinnosti. Došlo především u iredentistů s nespokojenosti s Československem, jakožto jejich státem. Toto se stalo mocnou silou uvnitř Československa, kde skoro většina iredentistů čistě z těchto lidských pohnutek podporovala připojení pohraničí k sousedním státům, a vzestupu touhy po nezávislosti Podkarpatské Rusi a Slovenska pod vedením separatistů. Toto se skutečně stalo na podzim 1938, kdy Československo přišlo o pohraničí a byl nastolen korporativní režim a v březnu 1939 Československo ztratilo Slovensko a Podkarpatskou Rus. Rozpad Československa se tak vlastně částečně podobal rozpadu Rakouska-Uherska, které se jako nadnárodní útvar zhroutil. Podobně jako mocnářství Rakousko-Uhersko bylo ČSR nadnárodní stát, který vznikl z jeho Uherské tj. Balkánské časti (Slovensko a Podkarpatská Rus) a dnešní České republiky tj. rakouské části c.k. mocnářství, ke které byl připojen kousek Pruského království tzv. Hlučínsko (viz článek Holasicko Neviditelný pes 2002). Dokud převažovaly pozitiva nad negativy, Rakousko-Uhersko mohlo existovat. Rakousko-Uhersko zaniklou proto, že prohrálo 1.světovou válku, kde většina jeho loajálních vojáků padla na bojištích 1.světové války, po obrovské válečné inflaci, celkovém kolapsu hospodářství a pro vysokou zločinnost, která je produktem jeho nekvalitních právních předpisů.

Obchodní strany v případě Československa roku 1938 taky vyřešily své problémy. Kupující získali nové uzemí, které se jim podařilo stabilizovat a více upevnit svou moc. Prodávající si zase mysleli, že kupující se zaměstnají nově získanými územími od Československa a nebudou mít zájem o jejich zájmové oblasti např. Německo vracení německých kolonií, které byly ve správě ponejvíc Francie a Velké Britanie. Naklonění Polska, jakožto spojence Francie, získáním části Československa. Podobně Maďarska jakožto spojence Itálie proti Jugoslávii.

Podobně jako v ČSR v 30. letech 20. století se např. Německo snažilo získat Němce ve Švýcarsku nebo Itálie Italy ve Švýcarsku. Vzhledem k tomu, že se však Němcům i Italům vedlo ve Švýcarsku lépe z hlediska právně -hospodářského, díky jeho jasnějším kvalitnějším zákonům než v těchto státech, nevznikli zde iredentisté. Podrobné informace o těchto faktech jsem uvedl v článcích Švýcarsko: Země úspěchu (Neviditelný pes 2001) a Středovýchodní Evropa (Neviditelný pes 2001).

Československo bylo vmanipulováno do tohoto osudového svého okamžiku a to jak prodávajícími tak kupujícími. ČSR jakožto průmyslový stát se stávalo konkurentem pro prodávající i kupující. Takto ho lépe bylo obětovat z jejich hlediska. Podobně ho zevnitř na podzim 1938 pro jeho chyby nenáviděli jak iredentisté tak separatisté. Nemohlo se Československo opřít o tyto skupiny, zbývali mu pouze státotvorci tj. Češi, kteří tvořili 51% populace tehdejšího Československa a byli ochotni ho intenzivně bránit, ale politická elita jejich národa raději rozhodla jinak cestou kapitulantské politiky. Toto se těmto politikům vymstilo, část národa je přestala považovat za své morální osobnosti a odklonila se k jiným ideologiím

To že ale Češi nebyli spokojeni s kapitulantskou politikou dosavadní mocenské elity v čele s Dr. E. Benešem, dokládá následný historický vývoj. Nespokojenost s orientací první republiky dokládá to, že po Mnichovské dohodě se zhroutil pluralitní systém a vznikla Strana Národní jednoty, jenž vytvořila druhou Česko-Slovenskou republiku a zmocňovacím zákonem (zrušením parlamentu) a dalšími právními normami proměnila Česko-Slovensko v korporativní stát po vzoru pravicových diktatur. Tento statní útvar se zhroutil vznikem protektorátu dne 15.03.1939. V důsledku porážky Německa v roce 1945 bylo obnoveno demokratické zřízení v Československu, které opět zopakovalo své chyby - sociální problémy, zhroucení koupěschopnosti (vázané vklady), nárůst zločinnosti opět odradilo plno Čechů od demokracie. To že však opět nenašlo restaurace poměrů první republiky po 2.světové válce plnou podporu u českého etnika lze vystopovat v komunistickém převratu v únoru 1948, který sliboval sociální a bezpečnostní jistoty. Z toho úhlu dějin musel Dr.E.Beneš podruhé prožít pád demokracie.

Nechci zde někoho soudit, či odsuzovat nebo zde vyzdvihovat co se mělo dělat či nemělo v kritický okamžik podzimu 1938. Spíš si myslím, že Československo si mělo udělat během své historie od roku 1918 takové právní a ekonomické možnosti, aby se do této situace vůbec nedostalo. Podobně jako to udělalo Švýcarsko v důsledku svých výborných právních předpisů s nimiž a se svou statní ideou v roce 1938 většina Švýcarů ztotožněna byla. V případě bezprostředního ohrožení Švýcarska v roce 1940 byla zde vyhlášena mobilizace Švýcarských branných sil na obranu jejich státu, ale na rozdíl od Československé mocenské elity z podzimu 1938 se politické špičky Švýcarska rozhodly do posledního dechu bránit svoji zemi a nepodrobit se žádnému diplomatickému a jinému nátlaku jakéhokoliv agresora. Díky tomu mimo jiné Švýcarsko zůstalo neokupované a švýcarská politická elita byla brána za vůdčí skupinu švýcarské společnosti, uchoval se zdejší demokratický systém a nedošlo u obyvatelstva k výkyvu k jiným ideologiím, např. extremně pravicovým nebo levicovým.




Další články tohoto autora:
Vilém Vácha

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: