Na základě přehledu literatury dospěli Cipro a spol. k některým zevšeobecněním, která se týkají partnerských vztahů sexuálních delikventů:

1. Pravděpodobně nejlepší partnerskou a heterosexuální adaptaci nacházíme u exhibicionistů. Největší problémy v této oblasti vykazují sexuální agresoři a homosexuální pedofilové.

2. Partnerky sexuálních delikventů lze často charakterizovat jako osoby s nižší sexuální spontánností (sexuálně zabrzděné nebo dysfunkční), z hlediska manžela tudíž málo vyžadující. V partnerském vztahu se snaží o dominanci či zaujímají mateřskou roli.

3. Partnerky sexuálních delikventů většinou bagatelizují jednání svých manželů, otížně přijímají tvrzení o jejich sexuální abnormitě. Často dávají vinu spíše oběti.

4. Partnerské vztahy sexuálních delikventů, které přetrvají zátěž způsobenou trestným činem (výkonem trestu, léčbou), jsou často paradoxně kvalitnější, než je tomu u většinové populace.

5. Existence trvalého partnerského vztahu může snížit (nebo alespoň oddálit) opakování sexuálních deliktů.

( podle knihy Sexuální deviace, Petr Weiss, Praha 2002 )

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: