Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 9.11.2002
Svátek má Bohdan




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Prof. Klaus mě urazil v Mexiku
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Hvězda
 >VÍKEND: O chalupách a chalupářích
 >ŽIVOT: České konekce Alexandra Solženicyna
 >ŽIVOT: Příhoda ve voze městské pouliční elektrické dráhy č. 5,
 >POVÍDKA: Ples Popelek
 >ZDRAVÍ: Cibulí proti rakovině prostaty
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >POLITIKA: V čem je -nezávislá- volba lepší
 >POLITIKA: Státní rozpočet a Česká konsolidační agentura
 >ŠKOLA: Kvalita ve škole
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Sám v doma? Sám v kině!
 >PSÍ PŘÍHODY: Tři pod nulou
 >POLITIKA: Nezávislí senátoři, občanský princip, a jiné mýty

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
9.11. ŽIVOT: České konekce Alexandra Solženicyna
Josef Lovell

V únoru roku 1974 Solženicyn byl zatčen, zbaven občanských práv a proti své vůli násilím vyvezen ze SSSR. Žil zpočátku ve Švýcarsku, v Curychu. Seznámil se zde s manžely Holubovými, kteří emigrovali z Prahy po r. 1968. Paní Valentina Holubová, česká občanka a rozená Ruska, přivítala Solženicyna tradičním slovanským způsobem, chlebem a solí. Lingvista Dr František Holub, pracující pro mezinárodní tiskovou agenturu, uvedl k Solženicynovi svého přítele Tomáše Řezáče, též emigranta z počátku sedmdesátých let (1). Představil jej jako disidenta, nazýval Řezáče, který nedávno vydal úspěšnou detektivku s protikomunistickou tendencí (2), "českým Solženicynem". Řezáč zapůsobil na jinak velice ostražitého a těžko přístupného Solženicyna perfektní znalostí ruštiny a ruské kultury. Dokonce Řezáčovi předal svůj poem "Pruské noci" se žádostí o český překlad (1). Holubovi se staly přátelskými radci Solženicyna v Curychu a pani Holubová pracovala nekolik hodin v týdnu jako jeho dobrovolná sekretářka.
Řezáč, syn známého komunistického spisovatele-stalinisty, pracoval po mnoho let v Praze jako jeden z mnoha režimu sloužících žurnalistů. Měl podstatně menší literární nadání než jeho otec, který byl až do své smrti ředitelem komunistického nakladatelství Československý spisovatel. Řezáčova emigrace počátkem sedmdesátých let překvapila mnohé z našich exulantů. Překvapil je po druhé, když napsal úspěšnou detektivku. Po třetí je překvapil nečekaným návratem do Prahy v r.1975. Po příjezdu Řezáč pomluvil v tisku a televizi čs. exil a přihlásil se nadšeně k Husákově normalizaci.
Něco velice podobného před ním vykonal jen jeden z našich kulturních pracovníků, a to před časem zesnulý básník MUDr Miroslav Holub, který podobné prohlášení, obsahující vřelé vyznání sympatií k Husákovi společně s ostrým odsouzením Pražského jara a celého našeho demokratického exilu a disidentů, uveřejnil v českém tisku v srpnu 1973 (3).
Řezáč měl v rukávě ještě jedno, a to největší překvapení. Z Prahy odešel do SSSR, kde dlouhou dobu pracoval na knize o Solženicynovi. V této činnosti byl všemožně podporován sovětskými orgány. Mohl kamkoli cestovat a s kýmkoli mluvit. Řezáčova publikace, s titulem " Spiral izměny Solženicyna" (Spirála Solženicynovy zrady) uvedená jako překlad z češtiny, vyšla v Moskvě a v Italii (4). Autor je v ní představován jako dobrý Solženicynův známý, kterému se podařilo proniknout do vnitřního kruhu S. intimních přátel. Má prý unikátní znalosti z prvé ruky, které společně se svědectvím velkého množství lidí (5), znajících S., umožnily napsat tuto jedinečnou biografii. Řezáč v úvodu zdůrazňuje, že nejde o životopis, ale o "patologickou pitvu zrádce". Ř. publikace vyšla v Moskvě 1. dubna 1978. Datum vydání - prvý april - je symbolické. Ze všech režimových provokací, snažících se poškodit největšího současného ruského spisovatele, je tato pokládána za nejlživější, nejpodlejší. V podstatě jde o sbírku pomluv, propagandisticky upravených svědectví a o Řezáčovy invence. Snaží se představit S. jako ničemného zbabělého zrádce Byl prý již jako školák úskočným pletichářem, který se později za války stal známým svou zbabělostí (6). V gulagu měl být policejním informátorem, zradil své přátele, svou matku, svoji první ženu, svou vlast a nyní na západě dělá karieru dobře placeného válečného štváče. Mimo tyto a jiné lži autor měl drzost napsat, že S. je propagandistickým písálkem s pochybným nadáním a s nedokonalou znalostí ruštiny. S jedinou vyjímkou - na str. 84 je svědectví o tom. že S. je vynikající matematik - nenajdete o něm v Ř. práci nic pozitivního. Je zřejmé, že Řezáčova akce byla částí rozsáhlého, centrálně řízeného úsilí Břežněvovy/Andropovovy KGB oslabit vliv tehdy vydávaného "Souostroví Gulag". Toto široce koncipované a dokonale dokumentované dílo se okamžitě stalo v mnoha zemich "bestsellerem"; otevřelo lidem ve svobodném světě oči, umožnilo jim pochopit pravý charakter a zločiny sovětského systému.
Je s podivem, že Solženicyn, který měl bohaté zkušenosti s agenty provokatéry, neprohlédl včas své české "přátele". S Holubovými postupně přerušil všechny styky teprve po důvěrném varování švýcarskou bezpečností, že oba manželé jsou důstojníky StB a úzce spolupracují se sovětskou rozvědkou KGB (7,8).
Skutečný charakter a poslání Tomáše Řezáče (StB/KGB agenta s krycím jménem REPO) S. neprohlédl. Až později se dozvěděl, že Řezáčova perfektní znalost ruštiny souvisí s jeho pětiletým studiem na vysoké škole KGB v Moskvě (9). Solženicynův český známý a důvěrník byl na svůj úkol sovětského agenta provokatéra dokonale připraven. Je pravděpodobné, že i detektivku "Trpaslík na houpačce", která Ř. kdysi získala mnoho sympatií a byla v našem exilu populární, Řezáč napsal s vydatnou pomocí sovětských tajných expertů. Předával jim mnoho důvěrných sdělení o S. činnosti ve Švýcarsku; například o tom, že značné autorské příjmy za "Souostroví Gulag" věnuje na vybudování sociálního fondu pomáhajícímu rodinám politických vězňů v SSSR. V souvislosti s touto informací byla řada lidí v SSSR, včetně disidenta Alexandra Ginzburga, zatčena (10,11). Solženicyna se jistě dotklo, že Řezáč pomlouvá i jeho rodinu - rodiče - a že se snaží svou knihou poškodit jeho pověst v zahraničí, a to obzvláště mezi ruskými emigranty.
Řezáčova kniha byla tak tendenčně-propagandisticky napsaná, že ovlivnila málokoho. Zajímavé sdělení najdete v pamětech Olega Kulagina. Kulagin, bývalý a nyní kající se generál KGB, poslal výtisk Řezáčovy práce Donaldu Macleanu, kdysi britskému diplomatu, jinak mnohaletému agentu NKVD, který žil v Moskvě se svým kolegou a též anglickým zrádcem Kimem Philbym. Maclean knížku obratem vrátil s poznámkou "Děkuji za dárek. Prosím Vás, neposílejte mi už nikdy něco tak nesmyslného. Pokládal bych to za osobní urážku" (12).
Je zajímavé, že J.Andropovi (šéf KGB), se podařilo ve Švýcarsku to, o co se marně snažil v SSSR: pronikl svými agenty do intimního rodinného a přátelského kruhu S.. Pro Solženicina bylo asi snazší rozeznat KGB agenty v Rusku než v zahraničí . Doplatil též na své sympatie k Pražskému jaru (1968) a k českým emigrantům, což KGB s úspěchem využila nasazením pečlivě připravených českých agentů StB/KGB. Solženicyn požádal v Curychu o policejní ochranu, kterou ale trvale neobdržel. V r.1976 emigroval do USA (Vermont) , kde se citil mnohem bezpečněji než v Evropě.

Pomlouvačná masivní kampaň KGB vyzněla naplano. Solženicynova pověst nijak neutrpěla. Bez nadsázky je možno prohlásit, že žádný ze současných spisovatelů neovlivnil moderní historii a mysl milionů lidí po celém světě tak, jako tento nejznámější žijící ruský spisovatel s obdivuhodným nezlomným charakterem a osobní statečností.

Reference :

(1) D.M.Thomas: Alexander Solzhenitsyn-(Londýn,1998)
(2) Pod pseudonymem A.Lidin: Trpaslík na houpačce-(Kolín nad Rýnem,1973)
(3) Například v deníku Práce, 18.srpna 1973-(Praha)
(4) T.Řezáč: Spiral izměny Solženicyna-(Moskva, nakl. Progress,1978); italsky: nakl. Teti-Milán,1978; pod vlivem sovětských sponzorů se nakladatelství Teti specializovalo na útoky proti Solženicynovi
(5) Řada lidí, které prý Ř. interviewoval, toto veřejně zcela popřela (např. v Los Angeles Times, 22.květen 1980, Russkaja mysl, 26.říjen 1978, M.Scammell,s.990)
(6) T.Řezáč, s.73
(7) Bild am Sonntag, 2.dubna 1978, svědectví pí. Solženicinové
(8) M.Scammell: Solzhenitsyn,s.887n-(N.York,1984)
(9) D.M.Thomas,s.435,463
(10) Times (Londýn),22.únor 1978
(11) Ch.Andrew+V.Mitrokhin: The Mitrokhin Archive,s.414-419-(Londýn,1999)
(12) O.Kalugin: Spymaster,s.144n-(N.York,1994)


Další články tohoto autora:
Josef Lovell

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: