Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 14.11.2002
Svátek má Sáva




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Prvenství našich prezidentů
 >LIDŠTINY: Mýtus o hodných čečenských zabijácích a zlých Rusech
 >POOHLÉDNUTÍ: Problematický půvab amerického právního systému (dokončení)
 >ZAMYŠLENÍ: Mám v hlavě šlus, pane doktore!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: To mohlo dopadnout sakra blbě
 >PSÍ PŘÍHODY: Rupne? Nerupne?
 >NÁZOR: Tak už je to zase tady.
 >ZBRANĚ: Mám ho umlátit kabelkou?
 >NÁZOR: Malá obhajoba Rádia vnitra
 >DOPRAVA: I kdyby to mělo...
 >LITERATURA: Konspirační čítanka
 >ŽERT: Intronizace náčelníka hasičského záchranného sboru
 >V Bagdádu o Saddámovi nikdo nemluví
 >ZDRAVÍ: Nenávidíte svou práci?
 >POOHLÉDNUTÍ: Problematický půvab amerického právního systému

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
14.11. ŠAMANOVO DOUPĚ: Prvenství našich prezidentů
Jan Kovanic

Vůbec prvním prezidentem v novodobé historii české státnosti se stal milovaný tatíček a profesor Tomáš Garrigue Masaryk. A je to právě 84 let. 14. listopadu 1918 byl zvolen revolučním Národním shromážděním. Ani ještě nebyl přítomen na území nového státu - z emigrace se vrátil až 21. prosince 1918. Zvolen byl zatím jen na dva roky, než dovede národ, napadaný v té době ze strany německých obyvatel a maďarského státu, ke konsolidaci a ke svobodným volbám. V roce 1919 proběhly volby komunální, v roce 1920 parlamentní. Tatíček Masaryk byl zvolen znovu - tenkrát na sedm let. V roce 1927 pak potřetí a v roce 1934, ač churav a již dosti stár (ročník 1850!), počtvrté. Nikoho jiného tak dobrého jako "prezidenta zakladatele" jsme neměli...

První náš prezident nakonec kvůli svým zdravotním potížím v prosinci 1935 abdikoval. Po sedmnácti letech nepřetržitého prezidentování doporučil jako kandidáta na prezidentský úřad ministra zahraničních věcí, svého žáka a spolubojovníka Edvarda Beneše. Beneš byl také 18. prosince 1935 zvolen.

Ale dobu jeho prezidentování bych nedával do otázek na Milionáře. Jde těžko určit. Beneš abdikoval ihned po Mnichovu - pan Hitler dal jasně najevo, že setrvání pana Beneše ve funkci je pro něj nepřijatelné. 5. října 1938 podal Beneš demisi. 6. října požádali představitelé slovenských politických stran o autonomii, čs. vláda ji přijala a 7. října vznikla slovenská autonomní vláda. Téhož dne skončil "zábor" prvních čtyřech pásem československého pohraničí nacistickým Německem.

Prvním českým prezidentem, tedy prezidentem českého národa v Čechách a na Moravě, v prostoru Böhmen und Mähren se po demisi prezidenta Beneše stal jediný kandidát - "úřednický prezident" - dlouholetý prezident Nejvyššího správního soudu pan "státní prezident" Emil Hácha. 30. listopadu 1938 se stal ještě šéfem Česko-Slovenska. V noci na 15. března 1939 byl donucen přijmout potupnou německou "ochranu" zbytkového Česka. Den předtím se odtrhlo Slovensko. Hácha byl nadále šéfem státu už jen pro potřeby filmových týdeníků - o všem rozhodoval říšský protektor. Hácha se snažil zmírnit německý tlak, osobně vyprosil propuštění většiny z 1200 studentů, odvlečených po 17. listopadu 1939 do Sachsenhausenu, animoval úřednický odboj, ale posléze - zejména po Heydrichově nástupu - rezignoval. To, že si Hácha uvědomoval, že je pouze figurkou, to je jen část jeho tragédie. Také si uvědomoval svoje postupující "blbnutí", jak tomu říkal. Ani s tím nic nadělat nemohl. A v tomhle možná měl zase své prvenství - blnul, ale dobře to o sobě věděl.

Háchovo zvolení v roce 1938 proběhlo zcela v duchu tehdejší ústavy po Benešově abdikaci. Této osobnosti na prezidentském stolci byl prý zpočátku nakloněn i sám Beneš. Jenže pak se staly jisté události, jako třeba okupace, kdy samo Německo pošlapalo vnucenou Mnichovskou smlouvu; začátek války, kdy západní velmoci začaly uznávat československou emigraci jakožto legitimního představitele přátelského okupovaného státu; Lidice, kdy Hácha stál v čele prosebného národa a věrných kajícníků...

Nejspíš už moc nevnímající Emil Hácha byl 12. května 1945 zatčen v Lánech jako německý kolaborant - prý bez vědomí Edvarda Beneše - a zemřel ve vězeňské nemocnici na Pankráci už 1. června 1945. Jestli o tom Beneš věděl či nevěděl, o tom se historici mohou přít. Jisté je, že si musel Beneš oddechnout, takto "přirozeně" se vyřešil problém dvojího prezidentování.

Edvard Beneš po předběžných přípravách sestavil v červenci 1940 československou exilovou vládu v Londýně a postavil se do jejího čela jakožto její hlavní představitel - a prezident. Jeho vládu uznala Velká Británie poté, co ji českoslovenští piloti pomohli vyhrát leteckou Bitvu o Británii. Celosvětového uznání se exilové vládě v čele s Benešem dostalo až po tragédii Lidic. Ale doma zatím zůstával legálně zvolený "státní prezident," který ale měl tu smůlu, že jeho stát už protihitlerovská koalice neuznávala.

A tak - i po dohodě s moskevským komunistickým exilem - se vrátil do osvobozeného Československa (okleštěného sovětským spojencem o Podkarpatskou Rus) jakožto uznávaný prezident Edvard Beneš. "Prezident obnovitel." Experiment s "vládou Národní fronty" byl však od začátku brán komunisty jen jako přechodný jev před definitivním převzetím moci. Poté, co ovládli všechna silová ministerstva, poté co ovládli rozhlas a film, to jest propagandu, poté, co se s pomocí krátkozrakých českých demokratů zbavili slovenské opozice, potom, co nasadili svoje agenty do všech koaličních stran, poté jim už bránil jediný člověk k převzetí absolutní moci. A to byl prezident Beneš. Po únorovém puči, ve kterém zůstal osamocený, byl již prakticky odstaven od možnosti ovlivňovat další průběh událostí. Ještě naposledy se vzepřel, když odmítl podepsat "Ústavu 9. května" a 7. června 1948 abdikoval, aby krátce na to, 3.9. 1948, zemřel ve své vile v Sezimově Ústí.

Prezident Beneš dosáhl smutného a nepřekonatelného prvenství - byl zvolen jen jednou, ale zato dvakrát abdikoval!

Dalšímu prezidentovi, Klementovi Gottwaldovi, se pak říkalo "první dělnický prezident". Což byla lež - toto prvenství patří TGM: Jeho tatínek byl kočí, sám Masaryk se učil kovářem... Ale Gottwald byl první komunistický prezident. Od roku 1929 stál v čele zbolševizované KSČ. Jako ministerský předseda poválečného Československa měl velmi silné postavení - po únoru 1948 již fakticky vládl. Týden po Benešově abdikaci, 14. 6. 1948, ho Národní shromáždění zvolilo prezidentem. A komunistická diktatura mohla plně využít všech pák státu, který od té doby měl z demokracie už jen fasádu.

Klement Gottwald měl možná nějakou představu modelu "československého socialismu," ale záhy podlehl Stalinovu tlaku. Za to, že odmítl sovětskou ozbrojenou pomoc při únorovém převratu, dostal vynadáno. Však se pak snažil svůj "hřích" odčinit. Z tohoto prezidenta nelze smýt vinu: Nesl osobní odpovědnost za následné čistky a justiční vraždy, za komunistické lágry, násilnou kolektivizaci a znárodňování, převekslování národního hospodářství na zbrojení a celkový úpadek ekonomický a mravní. Jeho prvenství je také v tom, že podepsal nejvyšší počet rozsudků smrti.

Psáno v Praze dne 11.11. 2002

Dokončení v sobotu


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: