Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 12.11.2002
Svátek má Benedikt




  Výběr z vydání
 >ANALÝZA: Předpověď iráckého počasí
 >ZAJÍMAVOST: Austrálie - země prehistorická.
 >POLITIKA: Českou politickou scénu čekají otřesy
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Ta matematika je ale svinstvo, co, paní doktorko?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Opravovací neděle (2)
 >PSÍ PŘÍHODY: To nebyl pes, byla to...
 >POLITIKA: Škubání ovcí
 >EKONOMIKA: Snad konečně růst?
 >FEJETON: Sklapni, Johne!
 >KULTURA: Bio Ponec - spor o fasádu a sochu
 >NÁZOR: Prezidentský důchod
 >ÚVAHA: Válka pokračuje, a je krutější
 >ZAMYŠLENÍ: Několik důvodů, proč nechci a nepůjdu na vojnu
 >KULTURA: Vernisážový šok
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Francouzský obchod 18. stol(grafy)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Austrálie  
 
12.11. ZAJÍMAVOST: Austrálie - země prehistorická.
George Švehla


Tentokrát se nebudu zmiňovat o zdejších jedovatkách. Ani o podivné flóře a o tom, že zde je pro Evropana všecko naopak. Jako právě nyní, kdy se nám teploměr ve stínu vyšplhal na 38°C, relativní vlhkost vzduchu je díky prudkému větru co duje z pouště kolem 5% a nedaleko opět hoří buš. Venku houkají sirény hasičských aut a nad hlavou krouží hejno malých letadel a helikoptér pomáhajících při hašení. Frmol jak o leteckém dnu. Takže zcela normální australský jarní den v buši.

Rád bych tentokrát nakousl ne příliš známou australskou historii. Nikoliv tu nejmladší a ne zrovna nejslavnější historii bílého muže, avšak tu nejstarší kontinuální historii domorodého obyvatelstva na světě. Nové a nové poznatky posouvají prokazatelnou hranici této nejstarší kontinuální historie stále hlouběji do temna prehistorie lidstva. Tato hranice se nyní nachází něco přes 60 000 let a pro vědce tak vyvstává nový, zajímavý problém. Dosud se věří, že naši dávní předkové vyšli z Afriky do světa. Existují různé hypotézy kterak a kdy se tak událo. Co je na tomto zajímavé je to, proč tito lidé nešli prvně do blízké Evropy, ale do vzdálené Austrálie, kam měli dorazit o několik tisíc let dříve. Vyskytují se i názory že stáří jistých zdejších nálezů lze určit na více než 100 000 let. Ovšem to jsou všecko chytré hypotézy. Ve skutečnosti toho příliš nevíme.

Podle těchto hypotéz, se lidé dostali na tento kontinent ze severu, kde měl být jakýsi "most" vytvořený z ostrovů, který umožňoval jejich migraci z Asie do Austrálie. Snad… Další zajímavost zdejších původních obyvatel je ta, že jejich vývoj dospěl až do doby kamenné, ale ne dále. Tam ustrnul. Žili kočovným způsobem života, avšak v naprostém souladu s přírodou, svojí matkou a živitelkou. Živili se lovem a sběrem. Když v jedné rodové oblasti, či kmenovém teritoriu vysbírali a vylovili zdroje potravy zvedli kotvy a jako správní nomádi se přestěhovali tam kde se tyto zásoby časem obnovily. Svoje teritoria si však hlídali a urputně mezi sebou o ně bojovali. Jakási "přírodní" kontrola populace. Kmeny se bez milosti mezi sebou vybíjely. Před příchodem bílého muže žilo na území Austrálie kolem šesti set těchto kmenů, které hovořily zrovna tolika jazyky. Písmo však neznali a veškerá jejich historie byla předávána ústním podáním. K tomuto měli svoje lidi, jakési specialisty, kteří si pamatovali co jim jejich předchůdce sdělil a pak tyto vědomosti přenesli na svoje následovníky. Konečně něco podobného bylo snad mezi lidmi všude. Ať se už těmto jedincům říkalo šaman, kouzelník a nebo kněz. (Moderní specialisté na historii, tedy historikové, vznikli oproti těmto nedávno, až v "moderní" společnosti. Liší se tím, že jejich výklad dějin v mnoha případech zní podle toho kdo je kde zrovna u moci.) Šamani či kouzelníci s knězi dohromady a hlavně zde v Austrálii "učili" to samé a neměnné po desítky tisíc let. Tito však především chránili zdejší hlubokou spiritualitu a bohatou mythologii, kde je pochopitelně vysvětlen vznik světa, stvoření člověka a proč zde vlastně jsme. Základní otázky lidstva ať už kdekoliv. Také je tam obsažen základní kodex soužití, jakási "přikázání" co se smí a co se nesmí, co je dobré a co zlé. Je zajímavé, že základní lidské hodnoty jsou všude na světě stejné. Sice "trochu" jinak podané ale v základu stejné.

Austrálie, co by geologicky nejstarší kontinent na matičce Zemi, je nejřidčeji osídlena. Díky tomu se zde zachovalo hodně jak přírodních krás, tak historických míst, kde kdysi bydleli předkové zdejších domorodců. Kamarád byl nedávno v Arnhemské zemi v národním parku Kakadu, v místech kam se jeden dostane jen když má vhodné styky a přátelský poměr s místními domorodci. Jsou tam nejrozsáhlejší galerie kreseb a maleb na světě. Na skalních stěnách pod převisy a sahající až 50 000 let zpět do prehistorie. Také posvátná místa, kde se odehrávaly domorodé ceremonie a nebo i místa kde tito předkové bydleli a pohřbívali. Narazili také na místo, kde si tito lidé vyráběli nástroje a zbraně z úlomků kamene. Všechno pěkně nachystané a rozdělené, poskládané, jako by si výrobce na chvilku zrovna nyní odskočil. Od odborníků se však dověděl, že stáří místa je určeno na 20 000 let. Kouzelné místo, vyvolávající nevšední pocity. Může nás hřát vědomí, že člověk který převážnou většinu tohoto umění popsal, zkatalogoval a určoval data jeho vzniku je původem Čech, co v této oblasti žije od počátku padesátých let minulého století a který těmto místům zasvětil celý svůj život.

Snad proto, že je zde tak velký rozdíl kultur, proto snad, když se podíváme na seznam míst co jsou na seznamu světového dědictví UNESCA, tak v Austrálii a přilehlém okolí to jsou v drtivé většině přírodní místa a kouzelné výtvory přírody, uchvacující svojí jedinečností a krásou. Máme to privilegium, že žijeme v jednom z nich. Zdejší národní park v Modrých horách do tohoto seznamu také patří. Oproti zdejším zázrakům přírody jsou na seznamu světového dědictví v Evropě a v České republice místa vytvořená lidským úsilím, umem a neúnavnou prací. Také krása a jedinečnost, ale spojená s vývojem, kulturou a historií společnosti jejímž úsilím vznikla. Prostě kulturní evropská krajina na rozdíl od krásy nespoutané divočiny která je na převážné většině území Austrálie.

George Švehla 9/11/2002


Další články tohoto autora:
George Švehla

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: