Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 16.11.2002
Svátek má Otmar




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Prvenství našich prezidentů 2
 >GLOSA: Teličkovo kotelnické představení
 >VZPOMÍNKY: Tři kamarádi aneb věc státní důležitosti.
 >OHLAS: Párkrát jsem Vám napsal a Někdo se mi ozval
 >NEDALEKO NEKONEČNA: O průměru
 >POSTŘEH: O životě
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >SVĚT: Turecko a Giscard d'Estaing.
 >DISTRIBUCE: O co jde?
 >POLITIKA: Může uspět Kasl?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jeďte do Zličína, uvidíte něco krásného
 >PSÍ PŘÍHODY: Tajemství čínského hrnce
 >GLOSA: Byly volby, jako vždy
 >FEJETON: Chalupaření jako fenomén zatracovaný i milovaný.
 >Má stát podporovat širokopásmový Internet?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
16.11. ŠAMANOVO DOUPĚ: Prvenství našich prezidentů 2
Jan Kovanic

(Pokračování článku ze 14. listopadu)

Klement Gottwald zemřel předčasně (ročník 1896) 14. března 1953, po čtyřech letech a devíti měsících prezidentování ve strachu o svůj život na pokročilý alkoholismus a - na následky návštěvy pohřbu svého vůdce, J.V. Stalina. Týden nato, 21. 3. 1953, byl zvolen Gottwaldovým nástupcem ministerský předseda Antonín Zápotocký. Premiérministrem se stal poté, co Gottwald postoupil z této funkce v roce 1948 na prezidentství, nyní opět nastoupil na místo Klémy.

Zápotocký byl už za Rakouska-Uherska dělnickým předákem na Kladensku (ročník 1884). Druhou světovou válku prožil v německém koncentráku, poté šel nahoru jako vůdce odborů. "Náš Zápotonda" hned na začátku své vlády musel dokončit jeden Gottwaldův rozdělaný úkol - oloupení národa o úspory a nemocniční a důchodové fondy, které je známo jako "měnová reforma". Protože pocházel ze sociálně-demokratického prostředí (jeho otec Ladislav Zápotocký - Budečský byl zakladatelem ČSSD), a sám byl aktivní v dělnickém hnutí ještě před vznikem KSČ (1921), byl skalním komunistům podezřelý. O to více se musel činit - hned po bouřích proti "měně" se vyznamenal čistkami zejména proti nespokojeným dělníkům. A možná proto u nás trvala "padesátá léta" ještě po tom, co v Sovětském svazu odhalili v roce 1956 škodlivost "kultu osobnosti".

Zemřel ve funkci před 45 lety - 13. listopadu 1957. Svým postupem skutečně Gottwalda dokonale kopíroval. Jeho prvenství je snad v krátkosti doby vykonávání funkce - čtyři roky a osm měsíců. V tomto Gottwalda předběhl o měsíc...

Další prezident, také dělník a zasloužilý koncentráčník, Antonín Novotný, zasedl na osiřelý stolec už 19. listopadu 1957 a slezl z něj až po více než deseti letech 22. března 1968. Ještě předtím, 5. ledna 1968, opustil prakticky nejvyšší funkci ve státě - post "prvního tajemníka KSČ", který zastával od Slánského smrti v roce 1953. Novotný už byl "hodný" komunista - svůj podíl právě na vraždě generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského a zavření slovenských "buržoasních nacionalistů" (Husáka, Novomeského a spol.) se mu dařilo zamaskovat. Jeho prvenstvím snad bylo to, že otevřeně nenáviděl Slováky. Jo a v roce 1960 vyhlásil socialismus. A ještě - nenechal proběhnout prezidentské volby v ústavním termínu, protože se bál, že nebude opětně zvolen. Avšak nakonec byl. A taky byl prý v jakési mezinárodní anketě prohlášen za "nejhezčí hlavu státu". To se museli jiní diktátoři vztekat! Novotný zatím vede v délce doby, kdy si užíval důchodu. Zemřel až sedm let po své abdikaci, v lednu 1975 (ročník 1904).

Dalším prezidentem byl náš hrdina Sovětského svazu a zároveň hrdina osmašedesátého roku generál Ludvík Svoboda. Byl zvolen bez oficiálního protikandidáta 30.3. 1968, pouhých osm dní po abdikaci Novotného. Poprvé za doby komunismu získal tuto funkci člověk, který nestál v čele komunistické věrchušky. Svoboda byl vskutku hrdina - za první světové války legionář, po okupaci doma odbojář z vojenské Obrany národa, posléze velitel našich jednotek nejdříve v Polsku a později i v Sovětském svazu. Jako prezident se v srpnu 1968 zachoval statečně, když vyhnal z Hradu svinským krokem "dělnicko-rolnickou vládu", kterou připravovali prosovětští kolaboranti. A poté odletěl zachránit do Moskvy naše odvlečené představitele. Jenže - v roce 1948 jakožto "nestranický" ministr obrany přijímal příkazy od vrchního pučisty Gottwalda. Ministrem byl i v době následných čistek v armádě až do roku 1950.

A po roce 1968 se po vzoru Háchově trpně podílel na nastávající normalizaci. Tu vedl bývalý vězeň režimu, jenž si v komunistickém koncentráku odseděl deset let - a přesto zůstal přesvědčeným komunistou - milovník moci Gustáv Husák. Třebaže Husák od roku 1969 prakticky vedl stát jakožto generální tajemník Strany, chyběl mu do sbírky titul prezidenta. A Svoboda stále nechtěl zemřít (ročník 1895) - ani abdikovat, ač byl již nemocen a od jara 1974 funkci prakticky nevykonával. I muselo se sejít Národní shromáždění (po předcházející přípravě na politbyru ÚVé, ovšemže), aby změnilo ústavu hned několikrát. Od roku 1968 byly totiž nejvyšší stranické a státní funkce odděleny. Důvodem pro ukončení prezidentování se náhle stala i zdravotní nezpůsobilost. A tak byl Ludvík Svoboda 29. května 1975, jak to říci, zbaven funkce, odvolán, no prostě ten den se stal prezidentem Gustáv Husák. Ve stejný den, kdy skončil prezident jeden, nastoupil okamžitě druhý. Tohle prvenství Husákovi neveme už nikdo.

Ludvík Svoboda, kterého moje generace (1951) brala jako posledního "muže Ledna", zemřel až v září 1979. Na jeho pohřbu kráčeli vepředu v jedné řadě všichni tehdejší komunističtí papaláši. V té době se už mluvilo o hádkách mezi jednotlivými klany komunistického politbyra, kdo táhne s Kapkem, kdo se Štrougalem, kdo drží Husáka... Pamatuji se, jak jsem se při televizním přenosu divil. To tam jdou takhle veřejně všichni? To se nebojí? Pak jsem si uvědomil - právě že všichni, takže se nemusejí bát, že by na ně soudruzi provedli nějaký atentát! Když jdou hned vedle...

Vypadalo to, že se Husák udrží nadosmrti. Při výdrži našich prezidentů aspoň do roku 1993 (ročník 1913). A po něm že přijde další představitel té jediné Strany, další kolaborant se sovětským imperialismem. Komunistický režim byl konsolidován politicky i ekonomicky, růst světového tábora míru se zdál nezastavitelný, mír začaly chránit i sovětské jaderné rakety středního doletu umístěné přímo na našich západních hranicích. Jenže hned v tom roce 1975 Husákovi napsal dopis jakýsi pisálek Havel s rozborem naší permanentní krize. Začala zlobit Charta 77, na severní hranici se bouřili Poláci, sovětskou moc začal demontovat idealista Gorbačev, který věřil v socialismus s lidskou tváří, prasklo to v Maďarsku, východní Němci začali houfně prchat na Západ a světový komunismus se zhroutil přes noc společně s Berlínskou zdí.

10. prosince 1989 Gustáv Husák abdikoval, když předtím vysvětlil amatérům z Občanského fóra, že nemůže dřív, než jmenuje novou vládu. Tu by totiž jinak neměl kdo jmenovat... Zlomen na duchu dožil v Bratislavě, kde na smrtelném loži obdržel rozhřešení katolické církve. Stalo se to právě před devíti lety, 18. listopadu 1991.

29. prosince 1989 jen mírně rekonstruovaný parlament v čele s Alexandrem Dubčekem jednohlasně aklamoval zvolení Václava Havla za sametového prezidenta. Ještě silně bolševický parlament zvolil prezidenta jednomyslně. Bývalý vězeň režimu (čtyři roky si odseděl, dvakrát podmíněně propuštěn) byl stále ještě v podmínce...

Mladý prezident (poměrně - ročník 1936, Havlovi bylo 53, - ale Beneš se stal prezidentem už ve svých 51 letech a Gottwaldovi bylo 52) byl zvolen jen prozatímně, jen na půl roku, jen aby dovedl zemi ke svobodným volbám. A nově zvolené Federální shromáždění ho 5.7. 1990 zvolilo na dalších pět let. Jenže pak se začala rozpadat Česká a Slovenská Federativní Republika. Další volby v červnu 1992 separatistické tendence jen posílily. Pro vítěze voleb na Slovensku, Vlado Mečiara, byl nadále Václav Havel na československém trůnu nepřijatelný. Podobně se o československém prezidentovi vyjadřoval dlouho předtím jediný jiný národní vůdce - pan Adolf Hitler. 17. července 1992 Slovenská národní rada přijala Deklaraci svrchovanosti Slovenské republiky. A Vlado mohl být spokojen. Ještě než vyprchaly bublinky v šampaňském, ohlásil Václav Havel svou abdikaci. Dva a půl roku v čele státu, krátkostí mandátu trumfnul i Zápotockého. Jenže pak si Havel svoje prezidentování prodloužil o dalších deset let.

1.1. 1993 vznikla samostatná Česká republika. 5. února získala prvního svého prezidenta. Nikoho lepšího jsme nenašli ani v roce 1998. Teď budeme volit prezidenta nového. Nástupce si Havel nevybral - v tomto nenásledoval svůj vzor TGM. Někdo se už tím naším prezidentem stane, s ohledem na předvedenou galerii asi ani nebude nejhorší. Václav Havel se však chystá získat jedno podstatné prvenství, kterého dosud žádný náš prezident v moderní české historii nedosáhl - má šanci ukončit svou funkci normálně.

Nikoli abdikací, nikoli úmrtím, nikoli uvězněním, nikoli sesazením... Normálně - to je vypršením mandátu. Dosud se to žádnému našemu prezidentovi nepodařilo!

To je, myslím, pro odcházejícího prezidenta tím nejlepším vysvědčením.

Psáno v Praze dne 11.11. 2002


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: