Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 13.11.2002
Svátek má Tibor




  Výběr z vydání
 >POOHLÉDNUTÍ: Problematický půvab amerického právního systému
 >SUMMIT NATO: Možná přijde i islámský terorista?
 >POLITIKA: ODS je skanzen autoritářství
 >MROŽOVINY: Nord - Ost
 >RODINA A PŘÁTELÉ: V biografu bez pepsicoly
 >PSÍ PŘÍHODY: Výchova tichým hlasem
 >FEJETON: Pražské leskimo
 >INFO: Media Observatory ČR k nejvážnější situaci tisku v ČR od roku 1989
 >EKONOMIKA: Fed snížil úrokové sazby, ECB ne
 >ŽIVOT: Sauna a vreckové nožíky
 >OHLAS: Nejde o prezidentovu penzi, ale o socialistickou zákonnost.
 >ŽIVOT: Místo u okna aneb výhody manželství
 >POSTŘEH: O pověrách
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Francouzský obchod 18. stol. (grafy)
 >ZDRAVÍ: Libavka poléhavá

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
13.11. POOHLÉDNUTÍ: Problematický půvab amerického právního systému
Ota Ulč

Začínám dodatečným sdělením: Tento článek jsem napsal už před řadou týdnů a poté poslal několika přátelům, jejichž úsudku si vážím, a požádal je o reakci. Obdržel jsem značně protichůdné komentáře a doporučení. Někteří mě důrazně žádali, abych pojednání tak příliš kritické nikde neuveřejňoval, že bych tím jen udělal radost komunistům, které mám hodně nerad. Jiní korespondenti měli opačný názor, že pravda sice ne vždy vítězí, ale bát se jí přece nemusíme, že většina čtenářů je natolik inteligentní, aby se dovedla v takové problematice orientovat. Počet těchto odpovědí převážil. A poté tu v listopadu došlo k překvapivému volebnímu vítězství Republikánské strany a tak i naději, že v Kongresu dojde k prosazování tuze potřebných reforem (tzv. tort reform), které předchozí Clintonova administrativa pod mohutným tlakem finančně štědré asociace advokátů úspěšně znemožnila. Takže jsem se rozhodl, tady to máte:
Při návštěvách rodné země nezřídka dostávám otázku, co mi na Americe nejvíc vadí. Bez váhání vyhovuji a překvapuji tvrzením, že je to právní systém, fungování justice, její formalismus, přesvědčení , že jedinou hodnotnou metou je vítězství za každou cenu, i když pak právo a spravedlnost nezřídka mívají pramálo společného. Jeden můj přítel dokonce prohlašuje, že vědět předem o těchto nehoráznostech, nikdy by se nebyl do USA přistěhoval.
Američtí juristé jsou však přesvědčeni, že jejich systém je ten nejlepší na světě. Tvrdí to jak slovutní profesoři teoretici (například Franklin E. Zimrich z chicagské univerzity), tak významní lidé z praxe (například Rudi Guiliani, prokurátor, dříve než se stal newyorským starostou). Přitom lze jen zřídka potkal takto přesvědčeného experta, který by měl aspoň minimální ponětí, jak právo a výkon justice vypadá v jiných zemích.
Americký soudní proces, ať už trestní či civilní, je založen na principu zvaném adversarial.. Protivníci neusilují o "hledání pravdy, viny či neviny", jde o konflikt, v němž se uplatní snaha využít a zneužít procedurální finesy. Podaří-li se mi předsvědčit porotu, aby vynesla osvobozující rozsudek ve prospěch mého klienta, mnohonásobného vraha, má reputace poroste, jakož i sazby, které budu příště účtovat. A prokurátor na opačném konci kolbiště bude neméně vehementně manipulovat s důkazními prostředky, aby on zvítězil, jeho prestiž vzrostla a nezřídka pak došlo k odstartování politické kariéry, i za cenu zničení života nevinnému člověku. Nejeden takový případ nedávno přiměl guvernéra státu Illinois, aby zastavil další výkon hrdelních trestů.
Tzv.Miranda Rule zaručuje právo k ničemu se nepřiznávat (self-incrimination). Případ s typickým dopadem: James W.Killough ve Washingtonu,D.C. , zavraždil svou manželku a tělo nacpal do popelnice. K činu se třikrát dobrovolně bez donucení přiznal. Policie mu ale jeho přiznání dostatečně nerozmlouvala a soud proto vynesl osvcbozující rozsudek. V New Yorku mladistvý Angel Claudio spáchal vraždu střelnou zbraní, přiznal se svému advokátovi Marku Hellerovi a ten mu doporučil, aby se k činu přiznal. Soudce Kenneth Browne ale něco takového nepřipustil a ve svém 47 stran dlouhém zdůvodnění zatratil advokáta Hellera pro jeho hrubé porušení profesionální povinnosti (serious incompetence). "Nikdy se klienta neptám, zda je vinen, to mě nezajímá. Snažím se vymyslet takovou obhajobu, které by porota uvěřila," prohlásil známý newyorský advokát Ronald J. Kuby, specialista na obhajobu ultralevicových revolucionářů. "Není povinností právníků přispět k tomu, aby rozsudek byl správný," souhlasí Stephen Gillers, profesor etiky práva. Právníci obhajují své právo mást.
Tzv.Exclusionary Rule nařizuje, že sebemenší procedurální nepřesnost znemožňuje odsouzení sebevětšího zločince. V texaském Dallasu Arley Thomas se dostal před soud kvůli drogám - kokainu. Písařka ale omylem do protokolu místo "coca" napsala "cocoa." Osvobozující rozsudek následoval. "Přece ho nemohu odsoudit za vlastnictví čokolády," zdůvodnil soudce Jack Hampton. V New Yorku trojnásobný vrah Guy Gregg vinou kancelářského překlepu byl poslán domů po zaplacení pokuty 75 dolarů. Rovněž v New Yorku, prchající zloděj nesl tolik kabelek, že jich několik upustil. Kdosi je zvedl a předal policii. Tato občanská iniciativa - t.j. předání ukradeného zboží bez zlodějova souhlasu - soudu postačila, aby vynesl osvobozující rozsudek. Takové "vylučující pravidlo" neexistuje v žádné jiné zemi. O jejím zavedení uvažovali ve Velké Británii, Kanadě a Izraeli, ale včas si to rozmysleli.
Americké soudy v návalu práce si vypomáhají tzv.plea bargaining ("přiznávacím smlouváním"), dohodou mezi obviněným a státem o druhu zločinu a výši trestu. Nejvyšší soud shledává tuto praxi jako naprosto nepominutelnou, bez níž by justiční mašinerie nemohla fungovat. V praxi to pak vypadá i takto: Recidivista Calvin Jackson se přiznal k vraždě devíti starších žen, které uškrtil a ubodal. Policie na Manhattanu neprojevila o tuto činnost příliš zájmu a vypracovala spis jen ve věci násilné loupeže. Hrozil trest patnácti let odnětí svobody. Následovalo však úspěšné přiznávací smlouvání, prokurátor a obhájce se dohodli a soud dohodu schválil. Mnohonásobný vrah si šel odsedět trest v trvání třiceti dnů.
V procesech před porotou zazáří jedinci s talentem pro drama a šalbu. Zejména v některých státech, kde rozsudek poroty musí být jednomyslný, se naskýtá výtečná příležitost ovlivnit úplatkem nebo hrozbou újmy členu rodiny. Potom nepřekvapuje žeň bizarních zprošťujících rozsudků. Nejednou jsem již v televizi sledoval vychloubání gangstera, kolik takových verdiktů se mu podařilo zfixlovat.
Na rozdíl od Velké Británie, kolébky anglosaského zvykového práva, se na opačném břehu Atlantiku zrodila jeho prapodivná americká varianta. Podle sdělení Nejvyššího soudu, americký proces zásluhou dovolených procedurálních průtahů si v průměru vyžádá desetkrát víc času a nespočetněkrát víc nákladů. Rovněž na rozdíl od Velké Británie americký systém dovoluje porotní procesy v občanskoprávních sporech. Výsledkem jsou přečetná absurdní rozhodnutí. Velké slávy například získalo uvažování poroty v Albuquerque, stát New Mexico, přiznavší devětasedmdesátileté stařeně náhradu škody ve výši tří milionů dolarů, poněvadž si do klína převrhla šálek kávy u McDonalda, který ji předem nevaroval, že horká káva je horká. (Leckdo začal lačnit po takové pomlázce i v zámoří, aniž by ale uspěl. Britský soudce Richard Field v březnu 2002 smetl takové nároky ze stolu, s odůvodněním, pro něž věru netřeba příliš jurisdické erudice: zákazník má být opatrný, být si vědom teploty zakoupeného nápoje a ne se jím polévat.)
Jen čtyři procenta pozemšťanů jsou Američané, ale sedmdesát procent všech právníků jsou rovněž Američané. Dočetl jsem se, že v jednom mrakodrapu v San Francisku má kanceláře víc advokátů, než je jejich celkový počet v civilizovaně fungujícím Japonsku. V New York City jeden ze sto patnácti obyvatel je právník, ve Washingtonu je jich napěchováno ještě víc. Harmonie ve společnosti ovšem vůbec není v jejich zájmu. Však proto se tolik zasloužili, že Američané se stali onou litigatious society, kde téměř každý se soudí s každým a advokáti bohatě inkasují. Zrodil se "národ obětí" (A Nation of Victims, titul výtečné knihy autora Charlese J.Sykese), osobní odpovědnost přestala existovat. Jestliže kradu, jsem obětí kleptománie. Dentista, obviněný z necudného osahávání pacientek, se domáhá od státu milionu dolarů jako kompenzaci svého handicapu, tzv. fondling disease - nezkrotitelného pudu osahávat ženské plemeno.
Záplavy tak absurdních požadavků umožňuje skutečnost, že v USA neplatí pravidlo loser pays - všude jinde ve světě uplatňovaná odpovědnost žalobce hradit náklady řízení a výlohy protistrany v případě prohry. Všechny snahy o uzákonění tohoto nejsamozřejmějšího principu, jenž by účinně odrazoval od podávání frivolních žalob, prozatím ztroskotaly zásluhou mocné lobby advokátů, kteří by tak přišli o přemnoho lukrativního byznysu. Takže nadále mají žalobci všechno gratis a žalovaná strana nikdy nemůže opravdu vyhrát - však každý, i stoprocentně vyhraný spor ji stojí čas, nervy a nemalé peníze. Například výrobce letadel Beech Aircraft byl během čtyř let žalován 203krát. Vždy vyhrál, ale každý spor ho stál v průměru 530 tisíc dolarů- tak si to spočítejte.
Takový advokát bývá nikoliv nepřesně přirovnáván k hotelovému zloději, který jde od dveří ke dveřím, až se mu podaří do některých vniknout. Praxe tzv.contingency fee mu zaručuje, že bude mít o práci postaráno. Je to totiž dohoda s klientem, že v případě prohry to klient bude mít zadarmo, nebude nic platit, nemůže tratit, kdežto v případě výhry se podělí, třeba půl na půl. V Kalifornii bicyklista jel po soumraku bez světla a vrazil do automobilu. Zažaloval výrobce svého kola za nedostatečné upozornění, že za tmy bývá tma. V televizi jeho advokát Ken Berkowitz vehementně obhajoval správnost rozhodnutí poroty, jež jeho klientovi přiznala náhradu škody ve výši sedmi milionů dolarů. Výtečně v Kalifornii též dopadl člověk, který si šel zaplavat v Pacifiku a zranil se. Nezažaloval moře, ale přímořské město Beach City a porota ho obohatila šesti miliony dolarů z kapes daňových plátců.

Pokračování zítra:

Není-li v dohledu finančně perspektivní terč, advokáti započnou tzv.search for the solvent bystander - zcela legální manévr rozhlédnout se po solventní straně, jakkoliv na případu nezúčastněné, ta ať platí.


Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: