Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 21.11.2002
Svátek má Albert




  Výběr z vydání
 >SUMMIT FICTON: Operace Katův meč
 >TÉMA: Ples je ples a válka je válka
 >SUMMIT NATO: Jak to v Praze vypadalo ve středu odpoledne
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Hanba jim!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: To jsem to zase jednou vymňouk
 >PSÍ PŘÍHODY: Opatrné štěkání
 >SATIRA: Zaorálkovo desatero
 >FEJETON: Co lid neví, nikdo neví
 >MÉDIA: Věčným kritikům
 >POSTŘEH: O živém
 >SPOLEČNOST: Vize pro Českou republiku
 >NÁZOR: Regulace cen léků, aneb není ropa, jako ropa
 >LITERATURA: Jan Pelc ... a golpotoni táhnou
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Balkánský poloostrov 1830-1908 (mapa)
 >ZDRAVÍ: Spalničky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Literatura  
 
21.11. LITERATURA: Jan Pelc ... a golpotoni táhnou
Alex Švamberk

Jan Pelc píše s neobyčejnou lehkostí, což je patrné i v povídkách sebraných do knihy ... a golpotoni táhnou. Místy však je té lehkosti až příliš, řada povídek působí jako skici, které teprve čekají na definitivní podobu, když už ne na další rozpracovaní. Možná Pelc tyto povídky psal pro pravidelné návštěvníky Břežanky, kteří jistě ocení řadu skrytých narážek na ně samé, jejich přátele i nepřátele. Co však vyzní dobře u hospodského stolu, nemusí snést knižní podoba. Té by prospěla menší prvoplánovost a lepší prokreslení detailů. Platí to zejména o posledních dvou povídkách Večeře s nakladatelem a Skupina snů, jejichž konce se dají odhadnout po prvních pár odstavcích. Jen ti, kdož znají jejich protagonisty, mohou ocenit, kterak autor nahlíží a literárně přetváří lidi ze svého okolí. Nejlépe se Pelcovi daří v oblasti hororu. Vrcholem sbírky jsou povídky Panenka a Děti moje něžné zlaté sametové, kterým nechybí překvapivá pointa. Nejsou však redukovány jen na ni, spisovatel si i na malém prostoru vyhrál s detaily, kterým teprve závěr dal novou dimenzi. Milovníci Dahla si pochutnají, byť političtěji zaměření čtenáři znechucení partajničením asi upřednostní satiru Místo pro život, vždyť jaký by to byl ráj v zemi bez stran, kdyby ovšem některým jedincům druhu Homo sapiens nebylo politikaření vlastní. Ale i Místo pro život je svým způsobem hororem.

Skloubit horor se sci-fi v hrůzné dystopické vizi se však Pelcovi nepodařilo, i když se o to v titulním povídce, která je směsí broučkiády, humorné fantasy a cyberpunku pokusil. Jenomže svět techniky, zejména té výpočetní, mu je bytostně cizí. Věty typu 'do štěrbiny v lebce (byla) vsunuta disketa o objemu jednoho bajtu' zní v době čipování psů jako z pravěku žánru. Přitom samotná povídka by si vzhledem k množství naznačených linií zasloužila dále rozvést.

Zbytek knihy lze pominout. Politická satira Jsem tady pro vás působí až na odlišné reálie jako z Dikobrazu. Nejslabší z trojice povídek o trapasech Instalační program jen potvrzuje, jak cizí jsou autorovi computery aniž by ukázal, kterak překotný vývoj výpočetní techniky dělá z laiků outsidery. Trapas rodičovský (Ahoj tati) i eroticko vyměšovací (Mým dívkám) trpí schematičností.

... a golpotoni táhnou jasně ukazují, že nejen víno potřebuje uzrát a že s nápadem se musí pracovat. Tvrdě pracovat.

Alex Švamberk




Další články tohoto autora:
Alex Švamberk

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: