Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 15.11.2002
Svátek má Leopold




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >SVĚT: Turecko a Giscard d'Estaing.
 >DISTRIBUCE: O co jde?
 >POLITIKA: Může uspět Kasl?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jeďte do Zličína, uvidíte něco krásného
 >PSÍ PŘÍHODY: Rupne? Nerupne?
 >GLOSA: Byly volby, jako vždy
 >FEJETON: Chalupaření jako fenomén zatracovaný i milovaný.
 >Má stát podporovat širokopásmový Internet?
 >NÁZOR: Kde mám kufr
 >ÚVAHA: Není-li prezident figurka, jak potom hodnotit Václava Havla?
 >OHLAS: Carismus s bolševismem má málo společného
 >FTIP: Funguje to takhle i u vás?
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Evropa - růst a pohyb obyvatelstva
 >ZDRAVÍ: Odkud, kam a kudy putují?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
15.11. GLOSA: Byly volby, jako vždy
Stanislav Reiniš

Začátkem listopadu tohoto roku se v České republice konaly volby do senátu, a hned v zápětí volby do místních zastupitelstev. Zajímavé byly, a měl jsem tentokrát možnost volit. Bylo to opodál našeho domu. Šli jsme tam s Miladou, ale oproti našemu očekávání jsme nepotkávali houfy a fronty voličů. Nepotkávali jsme nikoho, jen jednoho idealistického pána s holí, který se uvědoměle šplhal po šesti schodech k volební místnosti. Pak naše kroky duněly v prázdných chodbách školy, kde byly volební místnosti. Vstoupili jsme do třídy, kde se volby odehrávaly, nudící se komise odložila rozečtené noviny a Vlastu, některé komisařky položily na stůl před sebe pletení a přivítaly nás pokřikem a polibky posílanými na dálku. Tento zájem byl pochopitelný, byli jsme jediní voliči v místnosti, kde ještě voněla křída a upocené děti. Neodvážili jsme se říci, že jsme z Kanady, abychom nanarušili kouzlo okamžiku. Po volbě jsme zasedli v kavárničce SPLAV, což je Spolek přátel lahůdek a vín, snažili jsme se vmísit se do diskuse a hovořili jsme o prodělané volební ceremonii. Kuchař Rudi se jen chladně zeptal, o jaké volby vlastně jde. Vysvětlili jsme mu to, a že jsou to volby důležité, protože senátoři budou schvalovat volbu presidenta, a on nám šel mlčky upéci špíz s oblohou. Také ostatní se spíše věnovali kritice servírky, kterou majitel kavárničky včera vyhodil, protože mu omylem přinesla víno zředěné stejně, jako je před tím měsíce ředila nám. Dobře jí tak, zněl rozsudek společnosti. Pak jsme ještě my štamgasti probrali jídla, která by nám kuchař měl někdy brzy udělat jako zvláštní pozornost. Sjednotili jsme se na pečeném kolenu, ale ta se musí objednávat jinde a logistika transportu nás zaujala na delší dobu.
Volila slabá třetina voličů, a to nejen u nás v Butovicích, ale i jinde. Stačili v prvním kole zvolit jen jednoho senátora, a to Železného z televize Nova, který jinak proslul četnými soudními spory. Muselo se tedy konat druhé kolo voleb o týden později. Ten den se také volila místní zastupitelstva, takže účast byla četnější, ale pořád nic moc. V onom volebním týdnu se politické strany snažily co mohly. Na Smíchově u Anděla byly stánky politických stran a vnučka Nikolka mě hnala od jednoho k druhému. Někde dostala tužku, jinde jablko, jinde hrála hudba, konala se tam tombola o ceny a všude postávali kandidáti. U jednoho stánku seděl na kolečkové židli Václav Krása, který chtěl být zvolen za senátora. Potřásl jsem si s ním rukou a řekl jsem, že jej volit nebudu, protože už dny své slávy už měl a teď by tam měl přijít někdo jiný. Řekl, abych si to rozmyslel, ale nevěděl, že jaksi parapsychologicky a esotericky nosím smůlu politikům, kteří mi podají ruku. Vůbec jsem dost nevhodný na hru o náhodu. Nevyhrávám v tombolách a v loteriích. Kandidát Krása nevěděl, že jsem už před lety podal ruku generálu Afrifovi v Ghaně, a toho brzy nato oběsili na náměstí. Pak jsem kdysi podal ruku králi Moshoeshoe z Lesotha, který se ani už nevrátil domů do svého království, neb tam měl převrat. Pak jsem podal ruku paní doktorce Dagmar Burešové těsně před volbami do ČNR v roce 1992, a ona proti očekávání nebyla zvolena. Podal jsem ruku Václavu Klausovi a brzo byl sarajevský atentát. Kandidát Krása tedy samozřejmě zvolen nebyl. U stánku také stále jeho pomocník Pithart. Pithartovi jsem jen tak narychlo vyčetl pár jeho hříchů a pak jsem vyslechl, že nemáme volit ODS, protože ta určitě nevydá soudu Železného. Nevím, jak to ví. Nato jsem mu potřásl rukou a teď čekám, jak to s ním dopadne. Nikolka zatím odběhla k sociálním demokratům, kde dostala nejvic darů, papírové letadlo s nápisem "ČSSD vítězí" a jiné. Bohužel jsem neměl čas potřást rukou ministru vnitra Stanislavu Grossovi, který tam také postával a tvářil se hrdě, ale snad si ho před příštími volbami vyčíhnu.
V obcích vyhrála většinou ODS, u nás v Butovicích také, a senátní volby také dost vyhrála ODS, ta už prohlásila, že nechce Pitharta jako předsedu senátu. Nevím, nevím, to ruky podání asi zafungovalo. Hodně bylo zvolených nezávislých kandidátů, protože mnoha lidem jdou tady v zemi velké politické strany na nervy a kde mají možnost, volí nezávislé. Těm v senátu nikdo nebude poroučet a tak budou jednání senátu zajímavá. Čeští voliči všeobecně mají tu zajímavou vlastnost, že volí tak, aby stát byl nezvládnutelný a aby vše záleželo na jednom hlasu. Noviny se tady proto čtou jako detektivka.

Stanislav Reiniš
Stanislav.Reinis@lf3.cuni.cz
(zpráva pro Nový domov v Kanadě, aby bylo jasno o některých nejasných poznámkách)


Další články tohoto autora:
Stanislav Reiniš

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: