Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 19.11.2002
Svátek má Alžběta




  Výběr z vydání
 >IZRAEL: Spiknutí proti soužití
 >MÉDIA: Jak cenzuruje MF Dnes
 >POLITIKA: Rychetského rudý chameleon
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Demonstrace není diskotéka
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Setkání u kasy v sámošce aneb Sůzin hlas
 >PSÍ PŘÍHODY: Spavost a nespavost
 >POOHLÉDNUTÍ: Filantropie za mořem
 >ZE ŽIVOTA: Dědictví Emy Destinové, povodně a magistrát, který uzavírá Národní třídu
 >EKONOMIKA: Makro vývoj může ohrozit Irák
 >ARCHITEKTURA: Nové dominanty pražského centra
 >ZE ŽIVOTA: Pan Bílý bílí bílý dům
 >ÚVAHA: Rodinný a státní rozpočet
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Rusko 1462 - 1815 (mapa)
 >VTIP: O píívu
 >ZDRAVÍ: Syfilis v číslech

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Izrael  
 
19.11. IZRAEL: Spiknutí proti soužití
Yehuda Lahav

Ala Levinsonová sedí na verandě svého domu v kibuce Mecer a pláče. Minulou neděli uložila své dvě malé děti ke spánku a i sama si lehla. Ze spánku ji probudily výstřely. Třebaže ještě v polospánku, uvědomila si, že se stříli v bytě její sousedky, Revital Ochajonové. "Velmi jsem se bála. Telefonovala jsem veliteli domobrany a zašeptala jsem do sluchátka, že v sousedství je atentátník". Velitel přispěchal, ale bylo už pozdě. Krutý atentátník výstřely do hlavy chladnokrevně zavraždil čtyřletého Noama i pětiletého Matana a také matku Revital, která se je pokoušela bránit vlastním tělem. Pak zabil ještě dva lidi a uprchl.
Kibuc Mecer založili před 49 lety mladí přistěhovalci z Argentíny. Revital bydlela v prvním domě, jenž svého času postavili. Do té doby bydleli členové kibucu ve stanech, v domě z betonových bloků umístili děti. Kibuc s 220 obyvateli se nachází v blízkosti dvou arabských městeček a několika vesnic. V průběhu let se mezi Mecerem a obyvateli okolitých vesnic vyvinuly vztahy dobrého sousedství a spolupráce. Na základě žádosti kibucu byl ústřední vodovod prodloužen i do sousední arabské vesnice Mejser. Děti z Meceru a Mejseru cvičily ve společném baletním kroužku, hrály ve společném družstvu kopané a košíkové. V roce 1956, v době Suezské války Arabové z Mejseru pomáhali členům kibucu kopat obranné zákopy. V době "šestidenní války" v roce 1967, když všechny mladé Židy povolali do armády, dokázal kibuc dokončit sklizeň ovoce pouze s pomocí arabských sousedů.
Mejser se nachází tak blízko k Meceru, že členové kibucu dobře slyší hlas muezzina v mejserské mešitě. A hlasy se ovšem šíří i opačným směrem. V noci také k Ardovi Taherovi v Mejseru dolehla střelba z Meceru. Obávaje se o své sousedy, zavolal příteli z kibucu. Od něho se doslechl o tragédii, která je postihla. Na druhý den už od ranních hodin přicházeli vesničané, staří i mladí, muži i ženy z Mejseru a jiných arabských vesnic vyjádřit svou soustrast členům kibucu. Přišli také z vesnice Kafin, která leží sice blízko, přece však na druhé straně hranice, na palestinském území. Lidé z Kafinu mají s Mecerem obzvláště dobré vztahy. Zeď, která má oddělit izraelské území od palestinského, je plánovaná tak, že asi 400 hektarů kafinských olivovníků by se dostalo na izraelskou stranu. Palestinští zemědělci by tak byli zbaveni hlavního zdroje svých příjmů. Členové kibucu se proto pokusili zařídit, aby plánovanou trasu zdi změnili. Kvůli tomu byli ochotni nabídnout pro výstavbu zdi výměnou část vlastních polí. "Doposud jsme tady žili v míru, ale postaví-li tady zeď a Palestincům odeberou olivovníky, náš život se lehce může proměnit v peklo", řekl víc než před měsícem zpravodaji deníku Haarec člen kibucu Doron Lieber. Avšak Tasir Haraša, jenž přijel z Kafinu vyjádřit soustrast, rozhodně popírá, že by vrah byl přišel z Kafinu. "Proč bychom ubližovali lidem, kteří se k nám vždy chovali přátelsky?", říká.
Kibuc Mecer patří k levicovému hnutí Hašomer Hacair. 71-letý Ičo Eljaševič, jeden ze zakladatelů kibucu, říká: "Mám pocit, že kdosi schválně poslal atentátníka do Merecu, aby přetrhl jemné tkanivo přátelství, které nás spojuje s našimi sousedy.Jsou lidé, kterým velice překáží bratrství a spolupráce. My však vydržíme".

Yehuda Lahav, Tel-Aviv


Další články tohoto autora:
Yehuda Lahav

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: