Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 20.11.2002
Svátek má Nikola




  Výběr z vydání
 >NATO: Zrušit!!! - aneb Program pro novou Kominternu
 >MROŽOVINY: NATO od podlahy
 >LIDŠTINY: Kavkazský střet křesťanství a islámu
 >HUDBA A ZVUK: Pražský komorní orchestr v Uruguay
 >NÁZOR: Všeobecná krize většiny českých politiků.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zítra to vypukne
 >PSÍ PŘÍHODY: Sloup vzdálené touhy
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Možná přijde i Červený půlměsíc
 >GLOSA: Výhledově budeme všichni zdraví
 >POLITIKA: Diplomacie nebo zbabělost ?
 >EKONOMIKA: Obchodní bilance je v deficitu
 >PŘÍBĚH: V srdci Leny není nenávist
 >FEJETON: Seznamka Českých drah
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Balkánský poloostrov 1830-1908 (mapa)
 >ZDRAVÍ: Jak brání červené víno vzniku nádorů?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
20.11. NÁZOR: Všeobecná krize většiny českých politiků.
Václav John

Vzájemná osobní nevraživost, místo názorové soutěživosti, vedoucí téměř k rozkladu většiny stran, začala u stran pravicových a středových, což je logické, protože přes všechny problémy jde o strany demokratické.Teprve nedávno, alespoň veřejně, začaly tyto problémy i u KSČM.

Podívejme se na to podle našeho spektra politických stran, to je od pravicové modré barvy, přes středovou černou, až po růžovou a rudou na levici.

ODS začala dobře, s jasně definovaným pravicovým programem a přirozeným uplatňováním zájemců o politiku.Skutečná politika ve vládách byla z praktických důvodů spíše sociálně demokratická západního střihu.Postupně se vytvořila úzká skupina lidí, které začala vadit volná soutěž a tím možnost kohokoliv se dostat do mocenských struktur strany, ale i státu (viz snaha znovu nastolit článek o vedoucí úloze, sice ne jedné strany, ale stran dvou).Skončilo to u autokracie, termín ne můj ale předního člena ODS.Místo ponechání volného průběhu personálního řešení krize ve straně (příkladem je znechucení pana Tošenovského), nakonec nastoupilo řešení předpokládané panem Mackem, to je rozmělnění kandidátů s cílem, aby to byl klon pana předsedy.Mimochodem, přes všechny oprávněné výtky k panu Mackovi, jako jeden z mála v ODS byl loajální k panu přesedovi a přitom měl svůj názor a navíc jako jediný říkal a dělal to samé.Tím samozřejmě nemyslím, že to co říkal a dělal bylo vždy správné.

Další pravicovou stranou, bohužel bezbarvou, je US-DEU.Vznikla jako reakce na na neřešené vnitřní problémy ODS, ale skončila ve stejných problémech a je jedno, že tomu nedominovaly problémy finanční.Pan Ruml, jako disident, potvrdil téměř většinovou neschopnost této skupiny lidí racionálně fungovat v normálním prostředí a ještě větší tragédií byla paní Marvanová (nemyslím tím její názory). Řídila stranu způsobem chvíli čehý, chvíli hot a především, v závěru svého účinkování, chtěla řídít stranu systémem pan Klaus, to je, co já si myslím, to si myslí i strana.Malou, ale jedinou nadějí této strany je právě to, že to paní Marvanové nevyšlo.Tedy, že řada lidí ve straně má svůj,různý,názor a že po konfrontaci názorů bude strana prezentovat většinový a stát za ním.

Středová KDU-ČSL byla velmi konzolidovaná a měla štěstí, že se po listopadu vyprofiloval na předsedu pan Lux.Přes všechny výhrady k němu,byl jedním z mála polistopadových politiků, mezi jehož slovy a činy byl malý rozdíl.Stačí připomenout období před volbami 98, kdy ODS hlásala, že nikdy nebude podporovat ČSSD i ČSSD říkala nikdy s ODS a on říkal, ano půjdeme s ODS nebo ČSSD, což alespoň proti ostatním stranám byla pravda.Nástupce se zatím nepodařilo najít, nebyl jím typ strejda, pan Kasal, ani všehoschopný pan Svoboda.Jemu jistě voliči i členové strany neodpustí zničení čtyřkoalice a prohlášení, že do toho půjde s KSČM (nic jiného by menšinová vláda ČSSD a KDU-ČSL nebyla). Alternativou samozřejmě není není ani pan Kalousek s máslem na hlavě.

Růžová ČSSD má před sebou největší dilema.S panem Zemanem se nahoru dostala bez jakéhokoliv ideového zaměření.Prostě se jen vymezovala vůči tehdy vládnoucí koalici.Z toho pramenila politika občas pravicová, občas komunistická, prostě jak se hodilo.Hodil se každý vhodný lump, třeba na místě poradce.S panem Špidlou přišla klasická ideologie, což jak potvrzuje vývoj, má hodně odpůrců ve funkcionářské základně, protože ta buď pochází z KSČ, nebo je alespoň nakloněna KSČM.V této straně se bojuje o to, zda to bude normální sociální demokracie západního typu, nebo klon KSČ a tedy druhá komora stalinistické KSČM.

Samostatnou kapitolou je rudá a to doslova, KSČM.Několik let po listopadu se tvářila neutrálně a nyní začíná být agresivní.Logicky, volební podpora je poměrně velká.Pan předseda sází na to, že stalinské pojetí zajišťuje gardu voličů toužící po návratu totality, jeho místopředsedové na to, že je třeba mírně modernizovat a tvářit se jako lidumilové.Výsledek by byl v případě volebního vítězství samozřejmě stejný.V této souvislosti je třeba se zbavit mýtu o tom, že naše společnost je pravicová.Platí, stejně jako kdekoliv, že část společnosti je levicová, u nás se většinou jedná o část starých pamětníků a naopak i lidi různého věku, toužících po ideálně sociálně spravedlivé společnosti.Přeloženo, po společnosti, kde ten kdo pracuje má smůlu a dostane stejně jako ten co nemůže ,nebo nechce pracovat.To se samozřejmě nedá uskutečnit.Mimochodem je to stejný mýtus, jako když jsme si namlouvali, že jsme mimořádně kulturní společnost.Stačila televize NOVA, aby bleskově dokázala, že to není pravda.

Důvodem této krize politiků je několik.Snad hlavní jsou dva až tři.

Většina polistopadových politiků jsou amatéři, většinou profesně vyrůstali v jiném oboru (nepočítám typy pánů Krause, Šloufa a několika dalších) a nemají pro politiku potřebné vzdělání.Samozřejmě západní demokratické.Přesto si ze svých velmi slušných příjmů často raději jako asistentky platí manželky, místo odborníků.Také většinou pro své vzdělávání v nové profesi nic nedělají.

Druhým důvodem je zakořeněné komunistické přesvědčení, že z politické funkce člověk odchází, lépe řešeno je odnášen, nebo odvážen, přímo do hrobu a to pokud možno na lafetě. Proto vedoucí špičky politických stran, v lepším případě zapomněly na výchovu nových možných lídrů, v horším případě nedovolily nikomu růst.

Třetím důvodem je absence demokratické tradice vnitřního vývoje stran a to i personálního. Zase účinkuje komunistická tradice, že častá výměna funkcionářů je nenormální a většinou se děje uvězněním, případně popravou předchozích.

Takže řešení problémů stran je jednoduché, stačí se porozhlédnout po demokratické západní Evropě.Ale jinak z toho vyplývá také optimistická zpráva.To, že problémy ve stranách jsou řešeny bez ujmy na zdraví politiků svědčí o tom, že je u nás i když křehká,demokracie.Nejvíce by si toho měli vážit politici KSČM.Pokud by vládli oni, jak by to asi dopadlo?




Další články tohoto autora:
Václav John

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: