Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 21.11.2002
Svátek má Albert




  Výběr z vydání
 >SUMMIT FICTON: Operace Katův meč
 >TÉMA: Ples je ples a válka je válka
 >SUMMIT NATO: Jak to v Praze vypadalo ve středu odpoledne
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Hanba jim!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: To jsem to zase jednou vymňouk
 >PSÍ PŘÍHODY: Opatrné štěkání
 >SATIRA: Zaorálkovo desatero
 >FEJETON: Co lid neví, nikdo neví
 >MÉDIA: Věčným kritikům
 >POSTŘEH: O živém
 >SPOLEČNOST: Vize pro Českou republiku
 >NÁZOR: Regulace cen léků, aneb není ropa, jako ropa
 >LITERATURA: Jan Pelc ... a golpotoni táhnou
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Balkánský poloostrov 1830-1908 (mapa)
 >ZDRAVÍ: Spalničky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
21.11. SUMMIT FICTON: Operace Katův meč
Ondřej Neff

Hlavní město České republiky si Usáma bin Ládin zvolil za dějiště rozhodujícího útoku proti židovsko-křižáckému světu v roce 1998. V tu dobu už bylo jisté, že se summit NATO bude konat právě zde a Alláhův bojovník si nechal předložit zprávu o dopravní situaci v městě, zvoleném pro setkání hlav států židovsko-křižáckého paktu NATO. Ze zprávy vyplývalo, že po severojižní ose prochází půldruhamiliónovým městem jediná více méně plynule průjezdná komunikace, tvořená třídami 5. května, přes Nuselský most a ulice Sokolskou a Legerovu na Wilsonovu třídu. Kongresové centrum, v němž měli židovsko - křižáčtí předáci sněmovat, je v bezprostřední blízkosti této komunikace. Jedinou únikovou cestou je přes Pankrácké náměstí po ulici Na Pankráci. Další studium materiálů ho však přesvědčilo, že experti se nemýlili. Dopravní situace v Praze byla vskutku důsledkem půlstaletého úsilí poznamenaného nekompetencí, zlou vůlí, ideologickými předsudky, korupcí i čistou slabomyslností.

Pro operaci původně zvanou Past na myši potřeboval její hlavní autor Chálid Šajch Muhammad okamžité zablokování dopravy v daném městě, avšak jen Praha tak dokonale vyhovovala. A když pak viděl místo doporučeného zásahu, na několik okamžiků doslova oněměl úžasem.

"Operace se bude jmenovat Katův meč," rozhodl tehdy.

Operativci z oddílu Chálida Šajch Muhammada mu ukázali fotografie a plány Nuselského mostu, dopravní stavby v bezprostřední blízkosti Kongresového centra. Nosná konstrukce mostu je dutá rámová konstrukce o celkovém rozpětí 485 metrů. Tvoří jediný staticky spolupůsobící celek jako spojitý sdružený rám o pěti polích, vetknutý do čtyř mezilehlých pilířů a uložený pohyblivě na kyvných stěnách na dvou krajních opěrách mostu. V příčném řezu je konstrukce tvořena uzavřeným truhlíkem se spodní deskou proměnného průřezu, šikmými bočními stěnami proměnné tloušťky a horní deskou, která je konzolovitě vyložena mimo šikmé nosné stěny, četl bin Ládin v analýze. Za kritické místo je považován prostor v blízkosti prvního pilíře na jižní straně mostu. Rozpětí tam činí 115 metrů, přičemž stěna tam plynule mění tloušťku z jednoho na 0,6 metrů. Výška průřezu dutiny činí 6,4 metru. Pokud v tomto prostoru exploduje kufříková jaderná bomba odvozená od typu W-54 SADM , komunikace bude v jediném okamžiku zcela zničena, přičemž budou naplněny dva základní požadavky: maximální hrůza a maximální estetický efekt.

"Ten most je katův meč nad městem. A my ho vezmeme do ruky a udeříme."

Kufříková bomba

Obě hlavní jaderné mocnosti se snažily v průběhu studené války jaderné zbraně miniaturizovat, v krajním případě až do rozměru "kufříkových bomb". Američané zveřejnili údaje o hlavici W-54 SADM , což byl válec 40cm x 60 cm o váze 68 kg, přičemž samotná hlavice vážila 27 kg. Účinnost se rovnala jednomu tisíci tun TNT. Existovaly však varianty o nižší účinnosti, jako na příklad hlavice pro raketové zbraně Davy Crockett, které vážily 27 kg a měly rozměry válce 27,3 cm x 40 cm. Obdobné zbraně vyvíjeli i Sověti. počítali s jejich operativním nasazením prostřednictvím agentů sil SPECNAS. Bin Ládin usiloval o atomové zbraně od roku 1988, kdy se mu podařilo najmout v Turkmenistánu pět pracovníků z atomového výzkumu. Tito lidé pracovali v Iráku v oblasti vývoje atomových zbraní a museli odejít poté, co Izrael zaútočil na irácký nukleární reaktor. Od roku 1990 bin Ládin najal v bývalém Sovětském svazu stovky dalších atomových vědců - průměrný plat dvou tisíc dolarů značně převyšoval jejich příjmy doma. Vývojovou základnou se stala tajná laboratoř v afghánském Kandaháru.

V roce 1993 Ládinův agent Džamál Ahmed al-Fadl zakoupil za půl druhého milionu dolarů obohacený uran od súdánské vlády v množství nezbytném pro výrobu takové zbraně. Uran putoval přes Kypr do Afghánistánu. Další dodávky přišly ze zdrojů ruské mafie v roce 1996. O dva roky později byl v Mnichově zatčen Mahmúd Mahmúd Salim, když se pokoušel o získání obohaceného uranu z německých zdrojů. V témž roce však bin Ládin získal potřebné zboží ze zdrojů čečenské mafie a bývalé KGB. Kontrakt ve výši 30 milionů dolarů byl hrazen dílem penězi, dílem heroinem. V tu dobu se jeho lidem podařilo zjednodušit obsluhu zbraní tak, že je mohl svěřit i příslušníkům sebevražedných komand.

Žido-křižáci v tu dobu už věděli, že má bin Ládin jaderné zbraně k disposici. Vlastnictví takových zbraní potvrdil expert na terorismus amerického Kongresu Yossef Bodansky. Před kongresem svědčil i ruský generál Alexander Lebeď, který odhadl v září 1997 počet odcizených kufříkových bomb na 40 až 100. Jeho výpověď nepřímo potvrdil Vladimír Děnisov, který 22. září 1997 sdělil agentuře Interfax, že byl nedávno rozpuštěn tým vyšetřující ztrátu kufříkových atomových bomb ještě před tím, než mohl pátrat v Pobaltí, na Ukrajině a v Gruzii. Jenže bin Ládin správně kalkuloval s dominantními vlastnostmi žido-křižáků: jsou mravně rozložení, nerozhodní a nejednotní. Očividným faktům jsou schopni uvěřit jen v okamžiku, kdy jim někdo rve oči z hlavy.

Pražský summit

Dvě generální zkoušky potvrdily správnost bin Ládinova konceptu. Útok na dvojmrakodrap WTC v září 2001 byl prověrkou zásady, že útok musí mít estetickou hodnotu. V tisku a v televizi se neměly objevit obrazy mrtvol roztrhaných na kusy: svět obdivoval přízračnou krásu letmého polibku linkového velkoletadla s mrakodrapem a posléze jeho obscénní průnik. I v Praze spustí ve správnou chvíli kamery a fotoaparáty, aby zachytily okamžik, kdy Alláhův meč sekne do skloněné šíje města. A druhý princip byl prověřen na dalekém ostrově Bali v říjnu 2002. Jeden výbuch vylákal nevěřící z brlohu neřesti, aby je druhý výbuch očistil od hříchů smilstva a obžerstva a vyslal jejich duše do náruče Alláhovy.

V roce 1998 začali nevěřící připravovat dosavadní Palác kultury na to, aby mohl přijmout hlavy 46 států tak či onak spojených s NATO, jeho členů či sympatizantů. Byli tak pošetilí, že připustili vlastnický převod hotelu situovaného přímo naproti Kongresovému centru. Tajným službám nevěřících samozřejmě neunikl fakt, že Corinthia Towers,jak se měl hotel napříště jmenovat, upadl do sféry vlivu lybijského kapitálu a má v něm údajně podíl sám Muammar Kaddáfí. Obranná koncepce Centra napříště počítala se zesílenou clonou proti střelcům umístěným na palebných stanovištích hotelu. I to byla součást plánu Chálida Šajcha Muhammada.

Operační oddělení v Kandaháru bylo průběžně informováno o veškerém dění v Praze. Spolehliví lidé byli nasazeni i do orgánů pověřených dozorem nad bezpečností. Bin Ládin někdy žertoval v úzkém kroužku nejvěrnějších, že v konstrukci Kongresového centra je tolik výbušnin, že hrozí jen jedno nebezpečí: až vybuchne atomová bomba v Nuselském mostu, nikdo si toho nevšimne.

Když meč dopadl

Datum operace bylo určeno na 22. listopad 2002. Magická symetrie čísel fascinovala bin Ládina, v tu dobu žijícího pod falešnou identitou v Pákistánu, i Chálida Šajcha Muhammada. Summit trval už druhý den. Pozornost ochranného aparátu byla už poněkud otupena. Jistě se o to přičinili i spolehliví lidé, už před louhou dobou nasazení do hotelů Diplomat, Hilton, Holiday Inn, IHC, Marriott, Le Palais, Praha, Radisson a Renaissance, a samozřejmě Corinthia Towers. Zpráva, že bezpečnostní prověrky zaměstnanců těchto hotelů jsou pod kontrolou majitelů hotelů ž nevzbudila v bin Ládinově štábu podiv: muži si zvykli, že Praha coby past na myši je ideální místo, do nejmenšího detailu.

V 11 hodin 22 minut - bin Ládin trval na udržení magické číselné symetrie, vybuchly nálože, ukryté už před třemi lety do izolačních vrstev strukturované kabeláže, jíž byl vybaven Kongresový sál. Výbuchy se ozvaly i v dalších sedmi sálech budovy. Počet obětí, podle pozdějších odhadů, se pohyboval kolem dvou set. Důležité v této fázi operace bylo zachování celistvosti bezpečnostních struktur.

Tak se stalo, že ani nevypukl moc velký zmatek, když bodyguardi 46 států vyváděli svoje ovečky, především 150 nejdůležitějších chráněných osob, převážně hlav států, v čele s Největší Satanem Georgem Bushem. Neuplynuly ani tři minuty, kdy od centra vyrazila první kolona ve složení policejní vůz na čele následovaný obrněným vozem ochranky, dvěma vozy pro VIP, dalším vozem ochranky, sanitkou a uzavíracím policejním vozem. Tato kolona ještě zamířila na Nuselský most, chráněný policejními těžkooděnci proti masám demonstrantů.

Jakmile se kola prvního policejního vozu dotkla spáry vyznačující začátek mostního pole za prvním pilířem, Chálid Šajch Muhammad osobně odpálil kufříkovou atomovou bombu, zapracovanou do pražce kolejiště metra. Kolik tisíc vlakových souprav projelo po jaderné náloži, která svou silou odpovídala síle dvou set tun TNT! Exploze most v rozpětí 150 metrů během několika zlomků seundy roztavila a vypařila. Kameramani katarské televize Al Džazíra připravení na úbočích smíchovského Černého vrchu a instruovaní, aby začali točit 22 minut po jedenácté, byť by se jim zdálo, že se nic neděje, zaznamenali zrod krvavého slunce vnad Nuselským údolím.

Žádná kamera nezachytila, co se dělo uvnitř systému podzemní dráhy. Tlaková vlna se hnala oběma směry, k Pankráci i do centra města. Rvala koleje i s pražci, strhávala kabeláž a vše to mačkala dohromady, takže na vlakové soupravy, s nimiž se musela dříve či později v jednom i druhém směru setkat, dopadla žhavá kovová pěst. Náraz vyvolal zpětnou vlnu a tyto dvě vlny, když se srazily, utrhly celé mostní pole mezi prvním a druhým pilířem a to spadlo dolů do Nuslí - doslova jako čepel katova mostu. Tlaková vlna provalila skleněné stěny stanice metra Vyšehrad. Počítače Technologického institutu v Massachussets obsluhované spolehlivými lidi propočítaly už na samém začátku příprav operace Katův meč modely průběhu této vlny - a právě na základě těchto výpočtů byla bomba v dutině mostu instalována, na centimetr přesně. Záleželo na umístění a na časování výbuchu. V ideálním případě, a ten nastal, hlavní směr tlakové vlny mířil na Kongresové centrum. Volnou stěnou stanice na schodiště a pak už přímo do oken budovy, kde nepřátelé Alláha čekali ve své nevědomé pošetilosti na smrtící úder."Skoro to tak vypadá," komentoval výsledky výpočtů jeden z oněch spolehlivých lidí, Američan se srdcem Talibánce, "jako kdyby se s výbuchem atomové bomby počítalo už při projektování budovy: stanice a schodiště jsou ideální výmetná trouba, je to plamenomet namířený na Kongresové centrum."

Výsledky předčily očekávání.Katův meč dopadal na město a ohnivý jazyk slízával životy lidí v Kongresovém centru jako kopeček zmrzliny.

Právě v tu chvíli jeden z pracovníků katarské televize stiskl spoušť digitálního fotoaparátu v mobilním telefonu a o několik vteřin, po průchodu půl tuctem konspiračních bran, měl bin Ládin obrázek na displeji svého Ericssonu.

Od 11. září 2001 neprožíval intenzivnější okamžik štěstí a též i lásky k Alláhovi.

V tu dobu se už řítily kolony automobilů vstříc osudu. Nuselský most zmizel, třídu 5. května blokovali pacifističní aktivisté. Nebylo jiné cesty než ulicí Na Pankráci.

A právě tato ulice, nevlídná a nenápadná, se měla stát tou pastí na 46 myší, pastí pro hlavy států a jejich spřežence. Ne méně než 350 bojovníků se sem postupně stěhovalo v průběhu oněch čtyř let, kdy Chálid Šajch Muhammad pod moudrým bin Ládinovým vedením piloval detaily svého plánu. Oheň tryskal z dlažby, rvané na kusy dílčími výbuchy, oheň dštily stěny i střechy, oheň sršel z oken. Poprvé byly v operaci tohoto typu nasazeny implozivní bomby, schopné roztrhat plíce sebelépe ukrytému člověku. Hrůzy této apokalypsy byly o to horší, že ze stanic metra Pražského povstání a Pankrác vybíhali lidé, k smrti vyděšení, mnozí krvaví a ohořelí a vrhali se pod kola bezohledně jedoucích limusin a policejních vozů. Zmatek nastal takový, že jen málokdo si všiml přesného zásahu rakety typu Igla-1, která trefila vrtulník odvážející Nejvyššího Satana do jeho tajného úkrytu na zámku ve Štiříně.

Byla to dobrá rána.

A muž, který ji odpálil, obzvlášť vroucně poděkoval Alláhovi, neboť bez jeho milostivé podpory by se operace Katův meč nemohla tak skvěle podařit.

Poznámka autora:

Toto je čistá summit-fiction. Kromě toho, jak autor doufá, že k operaci Katův meč nedojde, zde není vymyšleno prakticky nic. Nebožtík generál Lebeď skutečně tvrdil, že se dědicům Sovětů poztrácelo 100 atomových bomb. Taktéž je pravdou, že dopravní situace v Praze je dílo nevysvětlitelné jinak, než jak uvedeno v této stati. A že je ochrana hlavounů v dobrých rukách, o tom svědčí fakt, že řidič jednoho z prominentních vozů Audi se s ním stačil vymáznout tři hodiny po jeho převzetí. Bůh ochraňuj summit NATO!

Ondřej Neff


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: