Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 21.11.2002
Svátek má Albert




  Výběr z vydání
 >SUMMIT FICTON: Operace Katův meč
 >TÉMA: Ples je ples a válka je válka
 >SUMMIT NATO: Jak to v Praze vypadalo ve středu odpoledne
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Hanba jim!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: To jsem to zase jednou vymňouk
 >PSÍ PŘÍHODY: Opatrné štěkání
 >SATIRA: Zaorálkovo desatero
 >FEJETON: Co lid neví, nikdo neví
 >MÉDIA: Věčným kritikům
 >POSTŘEH: O živém
 >SPOLEČNOST: Vize pro Českou republiku
 >NÁZOR: Regulace cen léků, aneb není ropa, jako ropa
 >LITERATURA: Jan Pelc ... a golpotoni táhnou
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Balkánský poloostrov 1830-1908 (mapa)
 >ZDRAVÍ: Spalničky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
21.11. ŠAMANOVO DOUPĚ: Hanba jim!

Na Staroměstském náměstí včera českomoravští komunisté pořádali první virvál v souvislosti se summitem NATO. Nad tvrdým jádrem demonstrace vlály vlajky. Nejvíc jich nesli zahraniční účastníci konferece KSČM, která proběhla v úterý v hotelu Olympik. Takže tu vlál bílozlatý prapor Kypru s olivovou ratolestí - společně na jedné žerdi s černým Ernestem (Che) Guevarou na rudém pozadí. Další velikán, Marx ve žlutém provedení, se musel spokojit s klenutým hrudníkem jednoho demonstranta. Z vlajek jsem si všiml dále modrobílé řecké vlajky, viděl jsem i něco zeleného. Užili jsme si rudého srpu a kladiva na rudém podkladu - ten, tuším, patřil italským soudruhům. Vlály i čistě červené vlajky. Odkudsi sem zavítala i červená zástava se zlatým kalichem a naším českým heslem Veritas vincit. Němečtí soudruzi přinesli modrou vlajku s bílou Piccasovou holubicí.

Též transparenty, ochotně nastavované televizním kamerám, jejichž obsluha se rozcvičuje na příští dny, se tu vyskytovaly v hojné míře. "NATO-NAZI, Bush-Hitler", "Praha 1983 konference o míru - Praha 2002 konference o válce", "NE NATO, NE AL KAIDA", "NATO agresor" apod.

Od půl třetí pěl demonstrantům i vyděšeným turistům oblíbený popový bard Statis Prusalis. Střed Staromáku byl obsazen nanejvýš tisícovkou lidí. Na to, že přibyly autobusy z celé ČR, na to, že se účastnily zahraniční delegace a "nezávislá mládež", na to, že v tom byly i početně zastoupeni zástupci médií v oranžových vestičkách i bez vestiček a čumilové, na to ne až zas tak moc. Tvrdé několikasetčlenné autobusové jádro bylo tak ve věku od padesáti výše, přítomná mládež patřila spíše ke kontingentu revoluční mládeže (ReVo). Z Komunistického svazu mládeže byli přítomni snad jen jeho funkcionáři. Dále, směrem k radnici, stáli neúčastnění nezávislíci, kteří sbírali podpisy pod petici "proti válce v Iráku". Kolem kroužily i občanské hlídky v modrých vestičkách.

Ale komunisté slyšet byli silně. Inu, zesilovače. Asi hodinu a půl zněly proslovy soudruhů poslanců, senátorů a mezinárodních delegátů - ale nepadlo téměř nic, co bych už neslyšel den předtím v Olympiku. Zrušte NATO, USA jsou agresoři, v Iráku trpí nevinní civilisté. Jen soudruh předseda Grebeníček mladší mluvil hlasitěji než na konferenci, místy až křičel, kvílel ("lumpárny!!!) i do fistulky přeskočil, když vyhrožoval ("potrestat!!!"), ba i nadával ("planetární magor Bush!!!").
(Vybrané originální pasáže z projevu soudruha Grebeníčka mladšího chystám pro masochisty do samostatného článku.)
Oblíbené heslo soudruha předsedy znělo: "Hanba jim!" Též v ozvěnu se mu však dostávalo osamělých výkřiků jako "Komunistická špíno!", "Co dělal tvůj fotr?" či "Ať žije Bush!".

Což vedlo ke strkanicím. Nejdříve si pořadatelé přizvali na výtržníky policisty. Načež novináři na toto místo namířili své kamery a diktafony. Výtržný hoch pravil, že na veřejném prostranství vyjadřuje veřejně svůj názor, ale policajti mu řekli, aby to raději dělal kus dál, že by ho mohli komunisti zmlátit - a to nechtějí řešit. Ale ještě lépe to provokatérovi řekl jeden rozhněvaný mužík: "Za pár let budeš vidět!".

Další provokatér vytrhl kablík od mluvítka, takže soudruh Singh ze Světové federace demokratické mládeže oněměl. (Byl představen letmou lží: "Pochází ze země Mahátmá Ghádního". To sice ano, ale není to Mahátmá, je to komunista...) Po úlevném oněmění reprosoustav se ozval hlas ženy z lidu: "To je jedno - my ti stejně rozumíme!" Pochopitelně. Neb stejná slova bylo po opravě chybky slyšet od dalších soudruhů - z Ruska (kde NATO zavraždilo statisíce lidí), z Itálie (NATO je smrtící nástroj, který zabíjí bambini v Palestině a v Iráku), i od nezávislé aktivistky Radky Pribidincové z Iniciativy proti válce, která téměř doslova, co Grebeníček mladší pravil den předtím v Olympicu, opakovala i do my-krofonu (podle Luďka Soboty: My - to jako, že to patří nám všem, že - a krofon, že do toho krofeme).

Krofání prokládal písněmi soudruh bard Prusalis. Ta jedna se mi zvlášť líbila - byla o čistém nebi, na které nepatří americké stíhačky. A byla to řecky otextovaná americká lidová, která je u nás známa v podání Pavla Bobka s textem: "Veď mě dál, cesto má..."

I soudruh Ransdorf trochu ztlumil svou vědu a citoval pouze obecně známé veličiny. Třeba Jana Husa (smí vůbec komunisté citovat kněze? - ale když se dovolávají Masaryka ...), že je nutný odpor proti špatné vrchnosti. (Víc než církevní hodnostáři je Slovo boží. To ale pan doktor R., kandidát věd, neříkal, přestože to jistě ví.) Též přitvrdil po vzoru svého předsedy a též si zakřičel: "Toto náměstí patří nám!". Historika v sobě nezapřel, když vzpomenul šedesátého výročí počátku nacistického útoku na Stalingrad a připomenul, jak tam agresor narazil. Vtipně tak doplnil celkový kontext demošky (NATO = USA = agresoři = nacisti). Jenom nevím, jestli soudruh doktor dovede historická fakta aplikovat správně, protože po uchopení moci by byl mezi prvními, kterého by komunisté popravili - je nesnesitelně chytrý a na schůzích používá různé neznámé termity.

Na konec shromáždění byl přečten text Pražské výzvy (zrušte NATO, rozpoutalo válku v Evropě, jsou to agresoři), který byl potleskem přítomných schválen.

Načež byla ona výzva nesena Kaprovkou přes Mánesův most do Strakovky na předsednictvo vlády. Do čela průvodu se zařadili ReVo, kteří povolávali svoje hesla: Re-vo-lušn! Ab-so-lušn! Dav se řinul ovinut linií strážníků a novinářů. Vepředu policejní vůz s blikačkou, vzadu celá kolona. Hned v první řadě kráčela mládež s černými a rudými šátky přes tváře. ("Asi je zebe nos," komentoval lakonicky jeden strážník.)

Jakýsi obchodník chvatně stahoval roletu svého krámu a pak pod ní vklouzl dovnitř. Do pootevřených dveří jsem za ním volal: "Ale to se nemusíte bát, to jdou poslanci a senátoři!" Načež rychle přirazil dveře.

V průvodu padala další hesla: NATO z Prahy ven! Ať žije internacionální solidarita! Soudruzi poslanci a senátoři šli až v půlce průvodu. Za nimi autobusové jádro a zahraniční delegáti s praporky. Opět se pělo "Panděro rosa" a navíc i Internacionála (ale jenom refrén - flákači!). Na konci se sunul případný transparent: "Bůh řekl Nezabiješ".

Mánesův most byl demonstrace plný, snad tam ta tisícovka opravdu byla. Nad mostem na Hradě do tmy vlídně planulo červené srdíčko. U budovy předsednictva vlády se vyčlenila delegace poslanců a senátorů a vplynula do budovy levým vchodem, jakž bylo předem domluveno. Šéfová Strakovky paní Gavlasová přijala z rukouch pana Grebeníčka mladšího text Pražské výzvy. G. si neodpustil významnou poznámku:

"Přišlo nás pět tisíc!" (Policejní odhad podle ČT zněl 600.)

A tu byly stisky rukou, úsměvy, diplomacie. Žádný řev, žádné vyhrožování, žádné lítání slin od huby. Žádné: Re-vo-lušn! Ab-so-lušn! Večer pak některý z komunistických poslanců či senátorů půjde hodovat na recepci marnotratného a zločinného NATO...

Na zpáteční cestě přeplněnou tramvají jsem si četl Hodinu hvězdopravců od Viléma Hejla (vyšlo v Curychu 1980), která popisuje situaci v nacistickém Německu, kde se pěstovala teorie dvojí pravdy:

"Na náměstích se slyšela jenom pravda pro strojní zámečníky, bankovní disponenty a filmové herce, zjednodušená do tří tuctů vět a pěti hesel, prostě lidové provedení esoterického tajemství výlučné pravdy zasvěcenců..."

Jaká je ta výlučná pravda? Ale vždyť minimálně jeden bod bychom už měli dobře znát: Anarchističtí výtržníci rozbijí nanejvýš výkladní skříň. Komunističtí gentlemani seberou rovnou celý krám.

Hanba jim!

Psáno v Praze dne 20. listopadu 2002




Další články tohoto autora:

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: