Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 25.11.2002
Svátek má Kateřina




  Výběr z vydání
 >ŽIVOT: Konečně zase trochu zdravého jádra
 >ZAJÍMAVOST: Člověk proti stroji
 >POLITIKA: Petr Nečas je nadějí pro ODS
 >SVĚT: Tulák od Niagary
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak dostat přítele do vinárny
 >PSÍ PŘÍHODY: Příhoda, kterou jsem neprožil
 >PO SUMMITU: Poslední bitva nevzplála
 >GLOSIČKA: Není srdce jako srdce
 >FEJETON: O tykání a kartách
 >ŠKOLSTVÍ: Školské odbory vyhodily 178 milionů oknem
 >CHTIP: Slovní spojení
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Spojené státy americké - přistěhovalectví (mapa)
 >MROŽOVINY: Postsummitové drobty
 > ŠAMANOVO DOUPĚ: Bitva se nekonala, jen manévry
 >POP: Přichází pan Jones

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Pražský chodec  
 
25.11. PO SUMMITU: Poslední bitva nevzplála
Jiří Wagner

Na dva dny se Praha proměnila v pevnost střeženou těžko- i lehkooděnci z řad policistů z celé republiky. Chválabohu, dlužno dodat, protože je vždy lépe nasadit větší sílu než potom plakat nad rozbitým městem. Možná je to srabovství, ale protože podobný nebo stejný názor vyslovili i význačnější osobnosti než je moje maličkost, asi to není hloupost.

Měl jsem v Praze pochůzky po doktorech a tak, ač stále s horečkou, jsem se vydal i jinam - nafotit aspoň prázdné ulice, když už jsem nenarazil na revoltující mládež, která roztlouká výlohy a převrací auta (ne snad, že bych toho litoval). Podařilo se mi ale vyfotit továryšče G., jenž svolával na potentáty v Kongresovém centru rudé hromy a blesky a nelichotivě, dalo by se říct přímo vulgárně, se vyjadřoval o NATO. Přizvukovalo mu cirka sto, sto padesát příznivců komunistických ideálů - tuto hrstku tvořili stařičcí bolševici doplnění komunistickou mládeží z několika evropských zemí. Poté, co jsem vyfotil shromáždění i vystupující klauny, odešel jsem raději Celetnou ulicí, abych potlačil nutkání na zvracení. Nemohl jsem pochopit, proč naše policie blahosklonně přihlíží tomuto naplňování paragrafů 260 a 261 Trestního zákona, totiž propagaci "hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod občanů nebo hlásá národnostní, rasovou, třídní nebo náboženskou zášť".

O den později jsem se vypravil na náměstí Míru, kde se před chrámem svaté Ludmily shromažďovala anarchistická mládež, tedy mladí, jejichž přesvědčení(?) má být opačné polarity než smýšlení komunistů, nicméně se od nich de facto neliší. Z nudy jsem tam fotil i několik dětí, které, nemajíce poblíž žádné hřiště, si kopaly s merunou hned vedle zelené makety tanku. Přiznávám, že novinářů bylo na náměstí víc než demonstrantů, kteří se až teprve chvíli před započetím pochodu rozrostli na početnější skupinu, snad dvousetčlennou. Předběhl jsem je a na Nuselském mostě jsem vyfotil hradbu policejních ótéček, v jejichž mezerách stáli obrnění policisté.
Celý průvod k této hradbě ani nedošel, zastavil se před "závorou" z plastikové pásky natažené přes ulici asi o padesát metrů dál. Tuto linii překročilo pouze pět anarchistů, kteří se odvážili donést svůj tank se zauzlovanou hlavní až k policejní bariéře. Kromě nich se téhož "odvážného" činu dopustila asi stovka novinářů včetně mě. Než jsme dofotili, průvod už se obrátil a mírumilovně zamířil zpět na náměstí Míru (proto asi mírumilovně). Začalo pršet a protože nic nenasvědčovalo pokračování jejich akce, raději jsem nasedl na metro, abych byl co nejdřív doma.

Největší rozruch z celého summitu tedy zažili sami delegáti, když po Georgi Robertsonovi začali v Kongresovém centru dva (snad) ruští novináři házet rajčata.

Jedna z největších událostí v dějinách České republiky tedy skončila. Bez rozbitých výkladů, bez zdemolovaných vozů a bez zraněných lidí, lhostejno zda demonstrantů, policistů nebo prostých občanů. A to je dobře. Bůhví, jaká dramatická slova by použila v opačném případě Jana Peterková. Namísto toho nám mohla tato evidentně potěšená reportérka Novy v sobotu večer s radostným úsměvem sdělit, že loupeže a krádeže se už dějí jako každý jiný den... Vzhledem k tomu, že to je žena, odpustím si ostřejší výrazy a takhle jen dodám, že každý se nějak živit musí.


Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: