Za starých, ba dávných časů mě lákal přítel Honza Krasl do vinárny takto:
"Řekni schody."
Rád jsem přistoupil na hru: "Schody."
"Tak jdeme do hospody."
Moc duchaplné to, pravda, nebylo, ale fungovalo to: šli jsme na skleničku.
K lákání do vinárny se dá úspěšně používat i mobilní telefón.
V závěru týdne jsem se večer dostal do centra a zbyla trocha času, zkrátka - zavolal jsem přítele Pavla Frýborta, jestli by se mnou nezaskočil na dvojku k Venoušovi.
"Víš, to nejde," řekl mi Pavel. "Zrovna jsem vylezl z vany a jsem rozpařenej a u Venouše jsem byl včera a slíbil jsem ženě, že budu sekat dobrotu."
"No jo," řekl jsem. "To je jasný. Tak se vyfrotýruj, ať nenastydneš, a koukej na televizi."
"No," řekl opatrně, "já už nejsem zas tak moc rozpařenej a už jsem se vyfrotýroval."
"To je dobře."
"Takže bych nakonec teda na tu dvojku s tebou mohl jít."
"Neblázni," řekl jsem. "Co na to řekne žena?"
"Já jí řeknu," na to Pavel, "že začnu sekat dobrotu zejtra."

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: