Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 26.11.2002
Svátek má Artur




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Kategoricky budeme přistupovat k tomu, co je třeba POTRESTAT!
 >POLITIKA: Nový předseda ODS ovlivní celou pravici
 >HUDBA A ZVUK: Světově uspět - no dobrá, ale udržet se…
 >POOHLÉDNUTÍ: Náš běh přes jazykové překážky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Servis v přátelském duchu
 >PSÍ PŘÍHODY: Noční procházka v mlhách
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >ARCHITEKTURA: Tip na Vánoce
 >NEUVĚŘITELNÉ: Dědička poezie
 >EKONOMIKA: Riziková averze investorů klesá
 >NÁZOR: Ještě k summitu a policii
 >ZAMYŠLENÍ: Mazaní Čechové
 >NÁZOR: Proč členové Parlamentu ČR nevěří, že je u nás svoboda a demokracie?
 >ZDRAVÍ: Vztah mezi délkou kojení a inteligencí v dospělosti
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Spojené státy americké - přistěhovalectví (mapa)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
26.11. POOHLÉDNUTÍ: Náš běh přes jazykové překážky
Ota Ulč

Lidstvo prý mluví 6.701 jazyky (Time, 13.dubna 1998) - aniž bychom počítali přemnohé, i podstatně se lišící dialekty, všemožný slang, žargon či bezobsažné byrokratické a partajní tlachání, jež angličtina charakterizuje roztomilým slovem gobbledegook. Řečí afrických je kolem 500 a ještě víc je jich mezi americkými Indiány. Nikdo dosud pořádně nespočítal, kolik je toho v nedostatečně probádané divočině Nové Guineje. Na celém světě je asi jen 200 jazyků, z nichž každý je zdrojem komunikace aspoň jednoho milionu lidí.
V počtu vede čínština, jak jinak. Společnou je jim ale jen řeč psaná - čímž nutno odečíst 200 milionů dosud tam existujících analfabetů. Nejsou-li schopni přečíst všem společný ideogram, značícím třeba koně, nedomluví se, poněvadž kůň pro mluvčí v mandarinské verzi je ma, kdežto ve fukienské verzi je be, a v dalších verzích zas úplně něco jiného. Řečí s druhým největším počtem mluvčích je angličtina. Víc než polovina jejích slov pochází z latiny a starořečtiny. Dopad latiny lze snadno chápat - vždyť se jim tam na deštivý ostrov svého času vecpal Julius Caesar se svými legiemi. Ale proč ten druhý zdroj? Snad to bylo zásluhou řeckých vzdělanců, kteří odešli západním směrem do exilu, poté co Turci v r.1453 dobyli Cařihrad.
Svět tíhne ke společnému dorozumívacímu nástroji a žádný umělý jazyk (Esperanto, Interlingua či Volapuk) tohle zřejmě nezastane. Křesťanský středověk měl latinu, v osmnáctém století ji už dost vytlačila franština. Byla i na Vídeňském kongresu v r.1815 jednacím jazykem vítězů nad Napoleonem. Dovedl by si někdo představit, že po porážce Hitlera by byli spojenci na Postupinské konferenci mezi sebou komunikovali německy? Převaha franštiny jako dominantního jazyka mezinárodní diplomacie začala ztrácet na síle po první světové válce a proces se ještě uspíšil po druhém světovém utkání.
Angličtina, na rozdíl třeba od španělštiny, rozšířené jen do latinské Ameriky, nebo v porovnání s nikde nerozšířenou, insulární ruštinou, pronikla do všech kontinentů, až k nejvzdálenějším protinožcům. Stala se dominantním dorozumívacím nástrojem moderního věku, v technologii, elektronice. Jen zírám, jakým tempem čeština tohle všemožné absorbuje - software, hardware, modem, printer, a tak dlouze dále. Angličtina je též obligatorní řečí v mezinárodní letecké dopravě a nedostatečné znalosti například korejských a ruských posádek už zapříčinily nejedno značné neštěstí.
Některé evropské jazyky pronikly do světa a místy se tam dosud udržely zásluhou bývalého (a v případě Francouzů dosud místy trvajícího) koloniálního počínání. Kanadu postihl bolehlav v podobě frankofonní provincie Quebecu. Franština setrvává, ba místy i dominuje, v západní Africe, karibské oblasti, v Polynésii. Portugalština je řečí Brazilie, státu o větším rozsahu než zbytek jihoamerického kontinentu dohromady. Dokonce dosud zcela nevymizelo ani teutonské sémě z odváté doby wilhelmovského císařství. Němčina přežívá jako jeden ze tří úředních jazyků v Namibii, bývalé německé kolonii Sudwest Afrika (S.W.A.). V hlavním městě Windhoeku, z hlavní pošty na rohu Wílhemstrasse a Goering Strasse (pojmenováno po posledním guvernérovi, otci otylého feldmaršála Hermanna G.) jsem šel pár ulic a usídlil se v hotelu Thuringer Hof a v tomto duryňském dvoře se mnou německy mluvil i černošský personál.

V těchto dnech v nakladatelství Doplněk doplnek.brno@quick.cz vychází knižně výběr z článků Oty Ulče
kniha se jmenuje Všehochuť málo korektní




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: