Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 27.11.2002
Svátek má Xénie




  Výběr z vydání
 >MROŽOVINY: Listopad před 60 lety
 >USA: Výsledky voleb a jejich morální aspekt
 >AKTUALITA: Písek neustále skrývá překvapení.
 >PŘÍBĚH: Proces bez Kafky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Příběh morono - počítačologický
 >PSÍ PŘÍHODY: Jen si pane nemysli
 >SUMMIT: Nechutná medializace
 >NÁZOR: Summit NATO viděn z hlubokého demokratického zázemí.
 >POOHLÉDNUTÍ: Náš běh přes jazykové překážky (dokončení)
 >EKONOMIKA: Sníží ECB úrokové sazby?
 >Zástupci uživatelů versus Český Telecom aneb jak se rodí paušál
 >POSTŘEH: O nutičích
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Latinská Amerika (mapa)
 >CHTIP: Záhada života rozluštěna
 >ZDRAVÍ: Samovyšetření prsů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Pražský chodec  
 
27.11. POSTŘEH: O nutičích
Ivo Rýznar

Známe je všichni. Postávají u vchodů do metra, na zastávkách tramvají a autobusů, na ulicích, před obchody. Oblečení jsou podle okamžitého stavu počasí, v kraťasech, v zimnících, s čepicí na hlavě. Věku neomezeného, od pubescentů až po seniory. U sebe mají balík reklamních letáčků a lákají nás na kurzy cizích jazyků, do nově otevřeného obchodu, k nákupu zaručeně nejlepšího a vědecky ověřeného prostředku pro hubnutí. Inu, každá kačka dobrá.
Ne každému z nás je příjemné nechat si vnucovat takovým způsobem zboží či služby. A tak odvracíme tvář, rozdělujeme zavazadla, aby ani jedna ruka, která by mohla letáček přijmout, nezůstala volná, tváříme se nepřítomně a zamračeně, obcházíme obloukem. Všechny tyto způsoby mi nejsou zrovna po chuti, mám pocit, že nepřijetím reklamního materiálu dotyčného rozdavatele (rozdavatelku) urazím. Nebo ji ochudím o část jistě nepříliš velkého výdělku. Na druhou stranu vzít si papírek a ihned jej zmuchlaný odhodit do odpadkového koše, to si také připadám trapně. Jak ale odmítnout a neurazit?
Vymyslel jsem to. Prostě říkám, že neumím číst. Obvykle to dotyčného člověka natolik ohromí, že než se vzpamatuje, jsem dávno pryč.
Jednou ale padla kosa na kámen. Vykračoval jsem si takhle po Palackého náměstí, když mne oslovila slečna. A jestli prý nechci navštívit blízkou nově oteřenou restauraci. Zároveň mi podávala malý lísteček s adresou a otvírací dobou. Vypálil jsem na ni svou obezličku a chystal se pokračovat v chůzi, když vtom zakontrovala: "Tak já vám to přečtu." Asi jsem v tu chvíli oplýval výrazem idiota a ona mému nesmyslu uvěřila. A tak začala předčítat údaje z papírku. Když skončila, podívala se na mne s nadějí, jestli jsem třeba právě nedostal hlad. Nedostal. "A nechcete se tam alespoň podívat?" Odpověděl jsem, že by ze zákazníka (?), který nemá ani hlad ani žízeň, asi moc velkou radost neměli. "Nebojte se, oni jsou moc hodní," odpověděla slečna. Otázal jsem se, jestli tedy dobře vaří. Prý ano. "Tak prosím pozdravujte kuchaře. Mějte se a nashledanou." Načež jsem pokračoval za svým cílem.
Poučení? Veskrze žádné. Snad jenom to, že dělat ze sebe na začátku 21. století nedouka je blbost. Málokdo tomu totiž uvěří.
Zejména když jsem si v ruce nesl noviny... :-)




Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: