Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 28.11.2002
Svátek má René




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Mohamedánský feminismus
 >ZAMYŠLENÍ: Gesto.
 >VOLBY: Jakpak to asi je?
 >FEJETON: Kadibudková reminiscence.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zpráva o ukončení činnosti BSP č. 1007
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Co všechno je třeba zkontrolovat před odchodem
 >PSÍ PŘÍHODY: Žádný takový
 >MÉDIA: FITES pěkně po bolševicku
 >REGION: Ostravská ODS příjemně překvapila
 >NÁZOR: Jaká budeš Evropská Unie?
 >HUDEBNÍ RECENZE: Je to jasné?
 >ŽIVOT: Tramvajofobie
 >IPV: Prohlášení k odvolání gen. ředitele Českého Telecomu
 >CHTIP: Jak ve vězení, jak v práci
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Latinská Amerika - ekonomika (mapa, grafy)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
28.11. ZAMYŠLENÍ: Gesto.
Václav Vlk

Gesta mohou být různá. Myslím tím ta politická a nebo obecně lidská. Gestem bylo slovo "merde", zakřičené francouzským gardistou v beznadějné situaci v bitvě u Waterloo. Gestem bylo údajné Jánošíkovo "ked´ ste si ma upěkli , tak si ma aj zjeste", po kterém se nabodl za žebro.
Gesto bylo i v pokleku Willyho Brandta ve Varšavě, před pomníkem padlých Poláků. Všechna tato "gesta" měla a mají dlouhodobý, někdy rozhodující vliv na další historické i obyčejné lidské děje. Dneska se chce "politické gesto" po nás. Jaké gesto se neříká. Hlavně, aby bylo nějak vstřícné vůči sudetským Němcům.

Co by asi takové gesto mělo obsahovat? Prohlášení, že litujeme vyhnání sudetských Němců? To už jednou řekl president Havel. Takže lítost nad vyhnáním by to asi být neměla.
Začněme odjinud. Kdo po nás toto "gesto" požaduje. Prý Evropská Unie. Jak na tento požadavek ale vlastně EU přišla? A proč nechce nějaké gesto od Poláků, kteří nejen, že vyhnali Němce, ale zabrali, s podporou Rusů, i velkou část Německa a dodnes ji drží? Proč nechce EU nějaké "gesto" od Ruska, které zlikvidovalo prakticky všechno obyvatelstvo Köenigsbergu - dnes Kaliningradu?

Požadavek "politického gesta" vůči ČR vznikl v parlamentu EU až po neúspěšném pokusu vynutit si "resoluci" EU. Ta měla, pod pohrůžkou odmítnutí vstupu do EU, změnit postoj ČR v otázce vyhnání sudetských Němců v roce 1945. Není to tedy vlastně požadavek vzniklý většinovým názorem poslanců EU. Většina z nich totiž, v hlubokém historickém a politickém bezvědomí, ještě nedávno nevěděla nic o česko-německém sporu. Dnes už něco málo někteří vědí a rádi by, aby byl tento problém "smeten se stolu". Nějaké "gesto" či rezoluce by byly nejlepší v intencích myšlení politiků a exekutivy EU.

Problém je, že žádná rezoluce ani postoj EU nedokázal dodnes vyřešit ani jeden ze skutečných konfliktů, který existuje na jejím území. Např. irsko-britský konflikt, terorismus Basků, separatismus Korsičanů, invazi na Kypr ze strany Turecka a další. Největší selhání, které stálo desetitisíce mrtvých, představuje Jugoslávie. Všechna "doporučení" a "rady" produkované EU se ukázaly jako pošetilé a nahrávající agresorovi. Slovinci a Chorvati si nakonec museli projít krvavou lázní, aby uchránili svoji nezávislost a své životy. Spoléhat se tedy na "spravedlnost" EU, v našem sporu se Sudetskými Němci, by bylo naivní. Je pošetilé se domnívat, že by staletý svár, s obludným vyvrcholením v letech 1938-1945 nějaké "gesto" vyřešilo. Spíše si myslím, že naopak.

Utvrzuje mne v tom rétorika a skutky našich, řekněme, protivníků. Jednoduše řečeno, druhá strana nehraje fér, jak vyplynulo například z posledního jednání pana Posselta s Janem Rumlem, ale i z desítek dalších rozhovorů a prohlášení, například Albrechta Waldsteina v LN 23.11.2002. Jsou přesvědčeni, že jsou "obětmi bezpráví". Své vlastní viny si nepřipouští a nemíní se jimi zabývat. Požadují odstranění "bezpráví" na sudetských Němcích. Pachateli a viníky jsou Češi. Žádné jemnější rozlišení neuznávají. V praxi tak staví proti sobě dvě kolektivní entity. Němce proti Čechům. A Češi jsou představováni jako národ zatvrzelých zločinců a sudetští Němci jako kolektivní oběť. Stav mysli těchto lidí nejlépe ozřejmil osobně pan Posselt, když nedávno rozhlašoval po Evropě zkazky o současném utlačování Němců v ČR.
Opakem "bezpráví" je "práví", tedy lépe řečeno "právní vztah" napravující bezpráví. Bezprávím v podání Landsmanšaftu bylo vyhnání sudetských Němců. Vrácením práva je tedy logicky jejich návrat. A uvedení do původního stavu. To znamená návrat všeho, co zde zanechali. Anebo zaplacení "škod". A pak už nastupuje ona známá hra o "sebeurčení", jak ji líčí i pan Waldstein, a další "nápravy", jak je navrhuje v LN například pan Janýr. Podivná cesta nápravy v civilizované Evropě. Minulost nelze změnit, nechceme-li ji prožít znovu. Musíme začít jinak. Smířením.
Smíření musí začít pokáním. K pokání musí mít chuť obě strany. A musí být přesvědčeny, že smíření je jedinou cestou, jak dál. Od doby, kdy Charta 77 vydala první tzv. Dannubiúv text (autor Jan Mlynárik), ušla česká společnost dosti dlouhou cestu k postupnému pochopení svých chyb a zločinů.
Na druhé straně je však stav takový, že například v Rakousku si 52% obyvatel nepřeje Čechy jako sousedy v EU. Bavorsko doslova "svolává do zbraně" (dnes politické a ideologické) proti ČR a přes mnohé osobní kontakty, společné projekty a osobní setkání, stav napětí mezi našimi bývalými krajany a jejich patrony narůstá.
Za této situace učinit jakékoliv jednostranné prohlášení či gesto se rovná kapitulaci před nátlakem. A to takovým nátlakem, že mu mimo nás nebyla v poválečném období vystavena žádná demokratická země.
Současný stav je nenormální. A škodlivý. Pro obě strany. Ale hrubý nátlak a vyhrožování, místo zkoumání vlastních vin, nikam nevede. Ani bláboly o české "národní frontě". Mnoho Čechů se opět cítí z německé strany ohroženo. Opět zní z mnoha německy mluvících úst Hitlerovo heslo z doby, kdy připravoval ovládnutí Evropy, že největším zločincem je Čech Beneš. A že zlotřilí Češi utlačují sudetské Němce, kteří nechtějí nic jiného, než co jim náleží. A jak to dostanou, že hned bude mír. Na výsledek uvěření tomuto tvrzení by si měla Evropa rychle vzpomenout.
Jednání Jan Rumla s předákem sudetských Němců je zřejmě reakcí na tristní situaci, ve které jsme se ocitli. V Rakousku lidovci mohou vstoupit do koalice s fašizujícími Svobodnými, kteří požadují zabránění vstupu ČR do Unie, pokud nezrušíme Benešovy dekrety a nezastavíme Temelín. Nebo mohou vstoupit do koalice se Zelenými, kteří navrhují blokovat vstup ČR, pokud nejen neodstavíme Temelín, ale nezřekněme se atomové energie vůbec. V Bavorsku se chystá nejpozději o příštích volbách, ale raději dříve, být německým kancléřem muž, který se netají tím, že on prostě vstup ČR do EU nepřipustí. Jedno pod jakou záminkou.
Takže je pochopitelné, že se naši politici pokouší jednat. Otázka je, za jakou cenu. Už to známe. Logika těchto kroků je nevyhnutelná. Ustoupíme-li, přijde další požadavek. Odvoláme-li Benešovy dekrety, bude následovat požadavek "restitucí" a návratu majetku a "nahrazení škod". Pak práva na "sebeurčení až po odtržení". Ostavíme-li Temelín a vůbec všechnu atomovou energii, staneme se pouhým ekonomickým přívěskem, v ještě horším postavení, než jsme byli, když jsme byli závislí na sovětské ropě.
At´ uděláme, co uděláme,vždy je to špatně. V tom případě je lepší si zachovat tvář a čest.
Václav Vlk st.

P.S.
Ostatně, posílám tento článek s nevelkou nadějí na to, že jej některé hlavní české noviny uveřejní. Od jisté doby jsem pro redakce zřejmě pro své názory, snažící se o trochu objektivní pohled na sudetoněmecký problém, "persona non grata".


Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: