Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 28.11.2002
Svátek má René




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Mohamedánský feminismus
 >ZAMYŠLENÍ: Gesto.
 >VOLBY: Jakpak to asi je?
 >FEJETON: Kadibudková reminiscence.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zpráva o ukončení činnosti BSP č. 1007
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Co všechno je třeba zkontrolovat před odchodem
 >PSÍ PŘÍHODY: Žádný takový
 >MÉDIA: FITES pěkně po bolševicku
 >REGION: Ostravská ODS příjemně překvapila
 >NÁZOR: Jaká budeš Evropská Unie?
 >HUDEBNÍ RECENZE: Je to jasné?
 >ŽIVOT: Tramvajofobie
 >IPV: Prohlášení k odvolání gen. ředitele Českého Telecomu
 >CHTIP: Jak ve vězení, jak v práci
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Latinská Amerika - ekonomika (mapa, grafy)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
28.11. ŽIVOT: Tramvajofobie
Eva Šuhaj

Nejsem bázlivý člověk. Myslím, že nejsem ani extrémně vzteklá ani příliš netrpělivá. Ale do tramvaje mě už nikdy nikdo dobrovolně nedostane. Zjistila jsem totiž, že trpím tramvajofobií.
Cestování tramvají jsem mívávala ráda, brala jsem to jako takovou mírně archaickou vyhlídkovou projížďku městem s půvabným závanem starých časů. Dnes mi to ani nepřipadá možné. Když se ke mě blíží tramvaj jako odporná přecpaná kvílící housenka v posledním tažení, cítím pouze hnus a nenávist ke každé minutě, kterou v té obludě budu muset strávit. Dokonce se mi začínají rozvíjet i fyzické příznaky odporu. Diagnóza je jasná.
Trasa X-B je patrně ze všech náhradních tras ta nejvýživnější. Kromě normálně trpících cestujících, kteří se k sobě snaží být v rámci možností ohleduplní, se v ní občas vyskytují řvoucí či chechtající se pubescenti, páchnoucí bezdomovci a kapesní zloději. Poslední dobou se přidružil další fenomén - kredenciózní dámy ověšené balíčky, patrně lehce zdrogované atmosférou vánočních nákupů. Ty jsou nelítostné. Není divu, že někdy v rámci probíjení se vpřed dojde i na facky. Včera se mi stala podivná věc, nastoupila jsem do tramvaje číslo 14, která si to normálně šine po Národní třídě přes Újezd na Smíchov, ale ona z ničeho nic zahla na Karlák. Jako správně vytrénovaní cestující městské hromadné dopravy jsme se nenechali vyvést takovou maličkostí z míry a předpokládali jsme, že z nějakého nám patrně přísně utajeného důvodu musíme zřejmě objet nějakou překážku. Když se ale tramvaj z Karláku překvapivě vydala směrem na Albertov a pak kamsi směrem na Synkáč, znejistěli i otrlí jedinci a pár jich v panice vystoupilo. Zbytečně, tramvaj udělala elegantní oblok a vrátila se z druhé strany na nábřeží. Když ale vzápětí zatočila opět na Karlák, čímž okruh uzavřela, zmátlo to úplně všechny. Řidič se patrně zbláznil a jeho chorý mozek se rozhodl, že se prostě bude jezdit pořád kolem dokola. Nebo že bychom se stali obětí únosu? A věřili byste, že jsem dneska ráno mezi dvěma ranami kabelkou zrovna vystupující slečny zahlédla z okna tramvaje tramvajovou autoškolu, jak se v nejhorší ranní špičce probíjí tím vším mumrajem? Takový ten jeden vůz s velkým L. Asi mám už i optické halucinace. Tohle přece nemůže být pravda. Tramvaj. Strassenbahn. Tram. Tramváj. Šalina. Všechno to zní stejně beznadějně. Tady nepomůže žádná psychoterapie, postupné přivykání na objekt hrůzy nezabralo a o léčbě této fobie přehlcením podnětem mám rovněž značné pochybnosti. Mě zachrání jenom metro. Krásné, velké, rychlé a jedoucí metro. Aspoň o jednu stanici víc a pak hurá na ranní procházku. Až tehdy skončí každodenní utrpení a bude konec tramvajové tyranie. Pokud do té doby úplně nezcvoknu. Tram tram, tradá, trrrrrrrrrrrrrrr…..


Další články tohoto autora:
Eva Šuhaj

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: