Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 29.11.2002
Svátek má Zina




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >MÉDIA: Balvín padl, ať žije Balvín?
 >SVĚT: SUV znamená Sport Utility Vehicle
 >INTERNET: Zástupci uživatelů versus Český Telecom aneb Jak se rodí paušál
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dobré recepty na zlepšení věcí obecných
 >PSÍ PŘÍHODY: Adrenalinový sport
 >POLITIKA: Povolební situace v Táboře - podivná hra s nejistým koncem
 >NÁZOR: Má výkonná rada ODS morální právo požadovat zrušení komunálních koalic s KSČM?
 >POSTŘEH: O jmění
 >HUDBA: Cobain je mrtvý, ať žije Grohl
 >PENÍZE: Konta pro náctileté nebo jejich rodiče?
 >CHTIP: Bylo pět kanibalů
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Rozpad osmánské říše (mapa)
 >ZDRAVÍ: Stravovací zvyklosti
 >Tma na konci tunelu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
29.11. PSÍ PŘÍHODY: Adrenalinový sport
Ondřej Neff

Mohla to být skutečně náhoda, že se bílohnědý kocour rozvaloval na pergole kryjící schody na cestě k našemu domu a že ho náhodou Bart zahlédl a snažil se, aby mu z lopatek vyrostla křídla a on se mohl povznést o dva a půl metru a drzému mňoukači zakroutit krkem. Od té doby chodil a toužebně vzhlížel k pergole a nenechal si vysvětlit, že kocour by byl šílenec, kdyby tento podnik opakoval a znovu se na pergole usadil.
Byl jsem naivní a vykládal jsem tomu psu hlouposti.
Ten kocour je šílenec.
Pracoval jsem na zahradě (hrabal listí, co myslíte, že vám jiného až do jara sdělím - možná snad se pochlubím, že shrabuju sníh) a najednou jsem slyšel Bartův štěkot.
Pořád ještě jsem nemohl věřit, že by měl ten kocour tak malý díl rozumu - nechtěl jsem doslova věřit vlastnímu sluchu a teprve zrak mě přesvědčil, že se nemýlím: kocour seděl na pergole přesně v téže pozici, jako prve, když ho Bart načapal.
Jenže tenkrát ten kocour, když ho štěkání omrzelo, volným krokem přešel po pergole až do míst, kde je husté křoví a kam Bart nemůže, a prosmekl se a hup, byl na domácím pozemku.
Tentokrát volil jinou cestu.

Skočil na volnou plochu před domem a pádil tou nejdelší možnou štrekou, až dospěl k plůtku dělícímu zahradu na dvě části - to vše s Bartem doslova v patách. Musel ocasem lechtat Barta na frňáku! Kdyby ho Bart chytil, nemohl bych mu přispět na pomoc ani v nejmenším, vše se odehrálo doslova v mžiku.
Měl to, pacholek, dobře vypočítané a Bart se musel zastavit u plůtku a velmi smutně pak hleděl do míst, kudy kocour zmizel.
Konejšil jsem ho, že příště ho určitě chytí a sežere, ale marně: jako bych poprvé nemohl pomoci kocourovi, tentokrát nebylo v mé moci zmírnit Bartův žal.




Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: