Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 5.12.2002
Svátek má Jitka




  Výběr z vydání
 >ZDRAVOTNICTVÍ: Zdravotní pojištění
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Pane JB, co vy víte...
 >POLITIKA: Hrad jako záchrana klientelského systému
 >ŠKOLSTVÍ: Patří trh do vzdělání?
 >PSÍ PŘÍHODY: Včera neviditelný, dnes viditelný protivník
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Praní svetru? Velká věda.
 >EKONOMIKA: SCP - hrobník kapitálového trhu
 >ŽIVOT: Bezdomovcem snadno a rychle
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >FEJETON: Otužilci v postelích
 >ŽIVOT: Chci obyčejný mobil
 >TÉMA: Benešovy dekrety – co s nimi dnes?
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Rusko - nevolnictví (mapa)
 >Čína -Tři soutěsky a milion problémů
 >CHTIP ČILI MOUDRO: Homosexualita a křesťanka

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Čína  
 
5.12. Čína -Tři soutěsky a milion problémů
WWW.INFOSERVIS.NET

V lavině suti, hlíny, kamenů a cihel ve středu města Wu-šan dřepí desítky mužů, žen i dětí. Tiše sledují dva domy. Za dvě minuty mají být odstřeleny. Na prostranství před domy však vládne chaos. Muž hlásnou troubou vyzývá občany k opuštění uzavřené oblasti, ale nosiči „pang-pang-ťünové“ s těžkými náklady na dlouhých bambusových holích dál přecházejí z jedné strany na druhou a z demoliční zóny se neochotně trousí pár jedinců. Několik policistů se snaží zastavit provoz, ale řidiči nedbají provizorních zátaras a objíždějí je přes udusanou hromadu suti. Diváci v podřepu přibývají.

Mezi diváky je i pětačtyřicetiletý sběrač mědi Lin Jung. Opírá se o plechovou ceduli s červeným číslem „135 METRŮ“ zapíchnutou ve svahu. Takových cedulí se zdálky viditelnými čísly 135 a 175 jsou po svazích nad středním tokem Dlouhé řeky stovky. Označují úroveň, na jakou vystoupí hladina obrovského vodního rezervoáru Tři soutěsky, který vznikne na šestisetkilometrovém úseku řeky ve středočínských provinciích S´-čchuan a Chu-pej, až bude dostavěna největší hydroelektrárna na světě Tři soutěsky nedaleko města I-čchang (provincie Chu-pej). V červnu 2003 vystoupí hladina přehradních vod do výše 135 metrů a v roce 2008 na 175 metrů. Při té příležitosti bude podle údajů čínského Ministerstva vodních zdrojů zaplaveno kolem třinácti velkých a sto čtyřiceti malých měst, 326 vesnic a přes 1,2 miliónu jejich obyvatel bude muset opustit své domovy.

Stěhujte se vesele!

Sběrač mědi Lin Jung viděl za poslední rok takových demolic bezpočet. Obyvatelé půlmiliónového Wu-šanu si za poslední léta získali mediální slávu svou neochotou „obětovat se pro dobro celé země“, uvolnit své domy, které leží v záplavové zóně, a přestěhovat se na nová sídliště v horní části města. Čchung-čchingské ranní noviny přinesly v posledních dvou letech nejednu zprávu o protestech a peticích a o donucovacích policejních akcích, kdy byli lidé násilím vytahováni z domů. Domy pak byly odstřeleny, aby se jejich obyvatelé nemohli vrátit. Lin Jung má však k demolicím celkem kladný vztah – poskytují mu obživu. „Vláda zadala firmám zakázku na vyčištění demoličních zón. Ty ovšem většinou odvezou jen to, co se dobře prodává, a to ostatní tu nechají lidem. Všichni to tu prolézáme a hledáme, co by se nám hodilo a co by se dalo výhodně prodat. Někdy to tu prolézají celé rodiny. Je to nebezpečné, každý týden se stane nějaké neštěstí, ale závisí na tom naše živobytí.“

V příští minutě zahřmí Wu-šanem výbuch a dva pětipatrové činžáky se sesouvají k zemi, vzduch se zaplňuje dýmem a prachem, z oblasti vybíhá desítka vyděšených rebelů, kteří dosud neuposlechli pokynu policie. Křičí a naštvaně mávají holemi. Lidé se rozcházejí. Lin Jung se vydává na silnici nad přístavem, kde má „sběrnu“ starý Teng. Sedí zde na bambusové stoličce, obklopen plechovými pláty, měděnými dráty, hromadami elektrických zásuvek, kachliček, telefonních kabelů, umyvadel, dřevěných prken. Lin u něj dostává za 10 kilogramů mědi jeden čínský jüan (necelé čtyři koruny, což je cena misky dvanácti knedlíčků plněných zeleninou a mletým masem).

Lin Jung je jedním z 550 tisíc lidí, jejichž domovy budou zaplaveny v červnu příštího roku. Byl přesídlen z vesničky nedaleko wušanského přístavu do moderního sídlitě v horní části města. Většinu času však Lin Jung tráví tady „pod vodou.“ Na život mezi holými stěnami bytu v panelovém domě si zvyká těžko. Na stěhování se ale tak jako většina místních docela těšil. Věřil slibům Úřadu pro přesídlení v rámci stavebního projektu Tři soutěsky i sloganům, postaveným na svazích nad řekou, které slibují, že „ruku v ruce s přesídlením přijde zvýšení životní úrovně“, a které vyzývají: „stěhujte se vesele, žijte pohodlně a postupně zbohatněte!“

Za svůj domek dostal Lin Jung finanční odškodnění 300 čínských jüanů za metr čtvereční. Nový byt v panelovém domě, který mu byl přidělen, je prostorný a světlý, s tekoucí vodou, dvěma splachovacími záchody a kuchyňskou linkou. Lin Jung si jej však stejně jako většina sousedů nemůže dovolit. Metr čtvereční ho stál 500 čínských jüanů a čtyřicetiprocentní rozdíl musí Lin Jung doplatit sám. Půjčil si v bance, ale vzápětí přišel o práci v továrně, která je prodělečná a bude se zavírat. Dříve se živil se svou ženou pěstováním brambor a cukrové třtiny. „Nebavilo mě to, nebaví to nikoho, je to těžká práce. Těšil jsem se, že se přestěhujeme do města, dostaneme práci v továrně a život bude lehčí. Jenže už jsme tu osm měsíců, pořádnou práci nemám, poslední peníze jsme utratili za byt. Je to tu horší než na venkově. Tam člověk nic nepotřebuje, jídlo si vypěstuje. Tady to je pořád jenom peníze, peníze, peníze. Za všechno.“

Na schodech před panelovým domem, v němž Lin Jung bydlí, čeká jeho sestra Siao Li. Plete a jedním okem sleduje hejno krys hodujících na zbytcích jídla, které lidé vyhazují z oken. Také ona musela opustit svůj domek u řeky. Kromě bytu jí byl přidělen v rámci státního odškodňovacího plánu „půdu za půdu“ také malý zemědělský pozemek. Půda ve strmých svazích nad řekou je však kamenitá a neúrodná. „Vypadá to, jako by to tam rozryla prasata a nic tam neroste,“ stěžuje si. Přesto měla štěstí. Půdy, ačkoli neúrodné, je na kopcích nedostatek a tak se na většinu rolníků nedostává.

Život v paneláku není pro mě

Podle kategorizace Úřadu pro přesídlení v rámci stavebního projektu Tři soutěsky patří Lin Jung do skupiny „rezidentně přesídlených“ osob, to je těch, kterým již bylo poskytnuto náhradní ubytování, ale nové zaměstnání zatím nenašly. Osoby, kterým se v nových bydlištích již podařilo najít zaměstnání, se řadí do skupiny „produktivně přesídlených“ a osoby, které pouze obdržely finanční odškodnění za své domy a za které vláda nenese žádnou další zodpovědnost, se řadí do skupiny „finančně odškodněných“. Do této kategorie spadají často staří lidé, kteří jsou již neproduktivní, a tak nikomu nezáleží na tom, kam se podějí.

Statistické údaje Úřadu pro přesídlení v rámci stavebního projektu Tři soutěsky zní velmi optimisticky, uvádějí vysoké počty lidí, kteří byli produktivně nebo rezidentně přesídleni. Zcela nepochopitelně se však do skupiny „rezidentně přesídlených“ řadí také lidé, kteří se z nově přiděleného bydliště vrátili. Patří sem pětašedesátiletí bratři Wuovi, kteří se začátkem roku sice přestěhovali na sídliště na šanghajském ostrově Čchung-ming, nicméně dnes už opět sedí na stoličkách před svým rodným domem v chudobném Paj-ti-čchengu (S´-čchuan). „Život v paneláku není pro mě,“ říká jeden z nich, „navíc nerozumíme šanghajskému nářečí. Život tam také není peříčko. Místní nás moc nebrali a práci z našich lidí našlo jen pár chlapů .“ Po půl roce se vrátil i jejich pětapadesátiletý soused, dříve úspěšný řezník Kao, který „na stará kolena“ odmítá studovat chaj-nanský dialekt, aby pak „makal v továrně za mizerných pár šupů (1200 čínských jüanů).“ Navrátilců přibývá. Podle zprávy vládní informační agentury China.org se jedna třetina přesídlených vrací do svých bývalých domovů, popř. žádají z důvodu nevyhovujících životních podmínek o přidělení nového bydliště.

Do skupiny „produktivně přesídlených“ zase podle výzkumu agentury Three Gorges Probe patří lidé, kteří jsou zaměstnáni, nicméně plat již několik měsíců nedostali. Spadá tam i manželka Li Junga, která každý den dochází do krachujícího pomerančovníkového sadu, ale již pět měsíců za práci nedostala zaplaceno. Nedostatek pracovních příležitostí postihuje podle Three Gorges Probe 50 % přesídlených.

Korupce z fondů na přesídlení

Pekingská vláda si problémy s přesídlením takového množství lidí uvědomuje a snaží se je řešit. Když v roce 1998 vystřídal kritik výstavby hydroelektrárny Tři soutěsky Ču Žung-ťi ve funkci předsedy vlády ČLR Li Pchenga, bylo již na její zastavení pozdě. Jedním z jeho prvních činů však byla zásadní revize Li Pchengovy přesídlovací politiky.

Li Pcheng inicioval v březnu 1999 výstavbu nových měst, sídlišť, průmyslových a zemědělských podniků přímo na kopcích nad městy, která budou v příštích letech zaplavena. Půda v kopcích nad Dlouhou řekou je však neúrodná a kamenitá, geologicky nestabilní, trpí erozí, a sesuvy půdy jsou na denním pořádku. Podle ředitele Centra pro prevenci geologických katastrof v oblasti Tří soutěsek Sü Kchaj-sianga na tom nese vinu právě rozsáhlá výstavba. Zdejší terén se k výstavbě sídlišť nehodí. Přesto jsou podle ředitele Sü v místech, kde hrozí půdní sesuv, postaveny dvě třetiny nových městských čtvrtí. Také lavina suti, z níž obyvatelé Wu-šanu sledovali demolici, pocházela z takového půdního sesuvu letos v březnu, který se uvolnil výstavbou nového sídliště přímo nad středem města. Polovina sídliště musela být zbořena. V okresech Pa-tung a Feng-ťie byly do výstavby nových sídlišť, silnic a mostů investovány desítky miliónů čínských jüanů, jen aby se o rok později zjistilo, že stojí na geologicky narušeném terénu a musí být z bezpečnostních důvodu zbořeny.

Premiér Ču Žung-ťi proto zahájil politiku přesídlení do okolních provincií. Za tím účelem byla vybrána stovka měst a vesnic především v jihovýchodní Číně, ale i v oblastech s řídkým obydlením (Vnitřní Mongolsko, Ujgurská autonomní oblast). Ču Žung-ťi také připustil obrovské úniky z místních fondů na přesídlení vinou korupce. Pekingská vláda dosud investovala do přesídlení celých 28,7 miliard čínských jüanů. Nicméně když v dubnu 1999 premiér Ču nařídil audity okresních přesídlovacích fondů, zjistil, že bylo zneužito kolem 232 miliónů jüanů. 100 úředníků zodpovědných za přesídlení v rámci krajů a okresů bylo zbaveno svých funkcí a potrestáno. Nejznámější je případ pětihvězdičkového hotelu Ming-šan, který v roce 1998 vyrostl v okresním městě Feng-tu v provincii S´-čchuan a záhy byl na pokyn premiéra Ču uzavřen, třiadvacet úředníků zodpovědných za přesídlení místního obyvatelstva bylo potrestáno, dva hlavní viníci trestem smrti. Zjistilo se, že na stavbu hotelu bylo užito 1,4 miliónu jüanů z fondu určeného na přesídlení obyvatel Feng-tu.

Nemalým problémem je také neschopnost nově příchozích přizpůsobit se novým podmínkám (odlišnému životnímu stylu i jazykovému dialektu) a neochota starousedlíků přijmout nové sousedy. Hongkongský deník Pching-kuo informoval nedávno o zatčení 27 obyvatel vesnice Chao-ťi (provincie Kuang-tung), kteří protestovali proti zabrání jejich půdy za účelem výstavby ubytovacích prostor pro stovky přesídlenců z oblasti Tří soutěsek. Starousedlíci se většinou obávají snížení životní úrovně svých rodin na úkor nově příchozích.

S přesídlením více než miliónu lidí z oblasti Tří soutěsek se pojí příliš mnoho problémů. Již nyní lidé protestují a sepisují petice, stěžují si k vládním orgánům, a dokonce i čínským tiskem prosakují informace o nespokojenosti migrantů. Až voda vystoupí, dají se s největší pravděpodobností očekávat další problémy. Čchung-čchingská hygienická stanice varuje před epidemiemi infekčních chorob, nebudou-li do června 2003 zlikvidovány stovky skládek domácího i průmyslového odpadu, veřejných WC, jatek, hřbitovů a také hejna krys v oblasti, která má být zatopena. Jak již mnoho let varuje čínská ochránkyně životního prostředí Taj Čching, „vysoké jezero mezi soutěskami“, jak o něm snili již Sunjatsen a Mao Ce-tung, se v budoucnu může stát zdrojem masivní sociální nespokojenosti.

Pavla Konečná

Více k tématu se dozvíte na stránkách Informačního servisu společnosti Člověk v tísni


Další články tohoto autora:

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: