Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 3.12.2002
Svátek má Svatoslav




  Výběr z vydání
 >HUDBA A ZVUK: Saxofon zná každý… opravdu?
 >OPRAVNÍK: Statistikův pláč nad Milošem Zemanem
 >POLITIKA: Česká republika a Bushovo pražské varování Evropské unii
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Věnec pro generálního tajemníka
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Restaurační kuriozita
 >PSÍ PŘÍHODY: Nedůstojný protivník
 >ARCHITEKTURA: Tajemství Pražského hradu I. - Psí předloha
 >POOHLÉDNUTÍ: Další pokus o generální úklid
 >ÚVAHA: Ti lidi se pořád něčemu diví
 >EKONOMIKA: Pozitivní trend pokračuje
 >MÉDIA: Česká televize a prezidentské referendum
 >PENÍZE: Kde má povinné ručení strop?
 >ZÁBAVA: Fiktivní, málem schizofrenní, rozhovor
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Turecko v letech 1918 - 1923 (mapa)
 >ZDRAVÍ: Příliš hlasité, příliš jasné, příliš rychlé

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
3.12. PSÍ PŘÍHODY: Nedůstojný protivník
Ondřej Neff

Důstojného soupeře jsme potkali hned na začátku ranního putování, na palouku, u popelnic. Byl to malý černý chlupatý slon, tedy - na slona to bylo malé, na psa strašně velké. Byl si vědom své hrozivosti. Kráčel na vodítku za svou paní a Barta si nevšímal.
Naše vodítko se napnulo a Bart sledoval jedlého psa zrakem ostřížím. Čekal jsem, že se černému psu začne kouřit z kožichu. Vycukal jsem Barta, srovnal k noze, poslechl - ale pořád se ohlížel přes rameno a kdyby vodítko prasklo, nepochyboval jsme o tom, jak by vše dopadlo.

Další procházení plynulo bez příhod. Potkali jsme pana Suchého s Darinou a mladičkou Fanynkou, společně pak paní provázející pejska, který svým vzezřením a celkovým pojetím je na opačné straně škály, než byl ten první pes: sice je taky chlupatý, ale maličký, bílý, zřetelně neškodný.
Fanynka na něho přenesla svoji přízeň a poskakovala kolem něho. Potěšilo ho to. Bart to sledoval z povzdálí, vcelku vlídně, jako by chtěl naznačit "ať se mládí vydovádí". Jenže pejsek, snad aby na Fanynku udělal dojem, na Barta zavrčel.
No toto! V tu ráno byla tolerance pryč a vodítko zase dostalo zabrat.
"No tak, Punťo!" okřikla paní svého maličkého pejska.
Tak on se dokonce jmenuje Punťa... To je vrchol...
To se nestydíš, Barte?
Ne, nestydím se, pane. Tato vlastnost mi není dána.




Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: