4.12. RODINA A PŘÁTELÉ: Okrasné kroky na našem vršku
Ondřej Neff
Jednou tak asi za dva měsíce radnice přistaví na naši náves vysokokapacitní kontejner, aby
se lidé mohli zbavit haraburdí. To je ze strany radnice chvályhodný počin - dřív bývávaly
"železné neděle", kdy lidé mohli vynášet na chodník kovové krámy a noviny pak druhý den
psaly o neodpovědnosti občanů, kteří tam vynášejí i flašky se zkaženými okurkami a
omlácené kachlíky.
Kontejner je bezpochyby lepší a můžete do něho dát i okurky, i kachlíky.
Dokud se kontejner nenaplní.
Pak ho odvezou a když jsou hodní, přijedou ještě jednou, nebo dokonce dvakrát.
Jenže letos se tady u nás na vršku gruntovalo tak mohutně, že lidé kontejner doslova
zasypali horou haraburdí. Je v ní několik televizorů, lednička, nábytek... S Bartem jsme
si tu hromadu prohlíželi. Každý ten bědný pozůstatek někdo vyrobil s cílem učinit službu,
nebo dokonce radost: například je tam jedna dětská lyžička i s vázáním. Kdepak asi zůstala
ta druhá? Zlomila se? Ujela padlému děcku do křoví, a nikdy nenalezena? Každopádně je dvojice
lyží rozvedena s nepatrnou vyhlídkou na opětovné setkání.
Kontejner odvezen, hora zůstala.
Všiml jsem si, že lidé na tu horu nosí dál krámy, nové a nové. Jakmile se kdekoli
sejdou dva, tři zbytky, pozůstatky, je to něco jiného, než když někde leží jeden
pozůstatek.
Jakmile uvidíte někde ležet prázdnou plechovku, řeknete si: svinčík, někdo tu zahodil
plechovku, to jsou dneska lidi! Jakmile ale uvidíte pět plechovek plus, dejme tomu,jednu
dětskou lyži, řeknete si: aha, sem se házejí plechovky a poběžíte pro pytel a odnesete na
nově vzniklé smetiště svůj díl neřádstva.
Tak se to stalo u nás na vršku, a pěkné to věru není.
|