Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 7.12.2002
Svátek má Ambrož




  Výběr z vydání
 >POSTŘEH: O Mikulášovi
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: ZMENšováci
 >PENÍZE: Haló, to je úvěrové?
 >HISTORIE: Lenin mýtů zbavený (dokončení)
 >ZDRAVÍ: Vyšetření prsou u lékaře
 >PRAHA: Koho pobuřuje srdce na Hradě?
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >POLITIKA: O volbě presidenta začátkem prosince
 >GLOSA: Komunisté, vysoký věk a vězení
 >SPOLEČNOST: Krátce po NATO
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Blamáž u kasy
 >PSÍ PŘÍHODY: To není legrace, Barte
 >NA PALETĚ: Mýtický svalovec
 >SOUDNICTVÍ: Vrtkavá spravedlnost
 >ÚVAHA: Ó, jak jsem rád, že žijeme v právním státě.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Pražský chodec  
 
7.12. PRAHA: Koho pobuřuje srdce na Hradě?
Jiří Wagner

Už bylo vysloveno a napsáno tolik komentářů k srdci, které zdobí Pražský hrad, že mi to nedá, abych se k tomu nevyjádřil také. Předem podotýkám, že jde čistě o můj osobní názor, který nezaštiťuji žádným titulem nebo společenským postavením jako mnoho kritiků tohoto výtvoru.

V sobotu jsem se konečně odhodlal k procházce večerní Prahou. Ne že bych se snad jindy obával nějakých zlotřilců pohybujících se ztemnělými uličkami a schopných nejen okrást osamělého chodce, ale dokonce mu i ublížit (už proto, že temných zákoutí je v dnešní době v centru Prahy jako šafránu), ale kvůli své nadobyčejné lenosti. Nicméně v sobotním podvečeru jsme přece jen s dcerou Kateřinou vyšli prohlédnout si rozsvícený vánoční stromek na Staroměstském náměstí a mě při té příležitosti napadlo, že jsem dosud nevyfotil ono tolik diskutované srdíčko na Hradčanech, a tak jsme nejprve zamířili na nábřeží (stromek byl beztak rozsvícen až o den později).

Už po vyfocení prvních snímků jsem trpce zalitoval, že jsem s sebou nevzal stativ - nenapadlo mě, že za tmy není snad nikdo schopen udržet foťák po dlouhou expozici bez jediného pohybu. Moje fotky tedy vycházely značně zmršené a většinu jsem ihned mazal (doma jsem pak smazal i většinu zbývající menšiny). Teprve když jsem foťák položil na sloupek zábradlí, začaly obrázky vycházet jakžtakž slušně, aspoň na mrňavém displeji to tak vypadalo. Obrázky jiných objektů se mi ovšem ten večer vydařily mnohem lépe.

Srdce nad Hradem se mi od začátku moc líbí. Ponechávám stranou otázku, zda jde skutečně o "znesvěcení" symbolu naší republiky, jak to mnohokrát v různých obměnách proklamují mnozí komentátoři. Já se na srdíčko dívám pohledem obyčejného laika a táži se: Co je na tom špatného?

Vždyť po více než čtyřicet let jsem při každé příležitosti viděl Hradčany ve večerních hodinách osvětlené (případně neosvětlené, to už záleželo na režimu či nedostatku finančních prostředků), ale poprvé jsem je mohl spatřit ozdobené. Podle mého názoru to není zneuctění kulturní památky, ale docela obyčejný symbol toho, že lidé se dovedou dívat na svět trochu jiným pohledem a dokáží nás oblažit (nebo pobouřit) svým výtvorem. S těmi pobouřenými nesouhlasím, ale ti aspoň mají vlastní názor. Zato nejvíc je mi líto lidí, kteří zůstávají k srdci na Hradě lhostejní a chladní. Ti možná nedokáží zaujmout stanovisko ani k problémům daleko důležitějším (je-li srdce na Hradě vůbec možno považovat za problém).

Mně zkrátka srdce na Hradě připadá jako pěkná taškařice, kterou Václav Havel dovolil instalovat na svém dočasném působišti ještě před svým odchodem z úřadu. Kéž by se jeho kritici dokázali povznést nad takovou malichernost a věnovali svou mysl, jazyk či pero věcem, jež nás trápí mnohem víc než jedno červené srdíčko uprostřed Prahy.


Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: