Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 9.12.2002
Svátek má Vratislav




  Výběr z vydání
 >KULTURA: Ve vleku sexu
 >OHLAS: Benešovy dekrety
 >MÉDIA: Televizák a cifršpión aneb Fraška v ČT pokračuje
 >POLITIKA: ODS vstříc novému osudu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Motokáry v Radotíně
 >PSÍ PŘÍHODY: Fatální selhání neboli přečuch
 >MÉDIA: Jak o ČR referují Němci? Jak chtějí oni.
 >NÁZOR: Sit Verbi EU
 >Dočkáme se ADSL na jaře roku 2003?
 >ROZMÍTÁNÍ: Prezidentský problém vyřešen!
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Krymská válka (mapa)
 >POSTŘEH: Modernizování pohádek
 >SAKRYŠ: Může být žurnalistika humanistická?
 >PENÍZE: Liška na tapetě
 >ZDRAVÍ: Schizofrenie

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
9.12. KULTURA: Ve vleku sexu
František Schilla

Aplaus publika po promítnutí filmu - to jsem v kině zatím zažil pouze kdysi u životopisného filmu Gándhí. Až v pátek 6. prosince 2002 po uvedení veselohry Líbejte se, s kým je libo jsem v pražském kině Lucerna při diváckých ovacích asistoval znovu ! Čím si tak nebývalý ohlas vysvětlit ?

Částečně jistě přítomností režiséra Michela Blanca, herečky Clotilde Courauové a francouzského velvyslance. (Za normálních okolností postrádá, striktně vzato, potlesk v kině logiku, neboť ze všech, kdo mají na daném filmovém představení jakousi "zásluhu", může dorazit nanejvýš k uším promítačů a uvaděček.) Filmem Líbejte se, s kým je libo (Embrassez qui vous voudrez) byl v pátek zahájen šestý pražský Festival francouzského filmu. Sám režisér před představením neskrýval nervozitu a napětí (film má jít do kin v České republice), rovněž rozechvělá Clotilde Courauová připomínala spíše studentku před maturitou. Potlesk diváctva v sále měl tedy snad i určitou společenskou, zdvořilostní funkci. Už vzhledem k jeho intenzitě však mám zato, že především vyjadřoval spontánní, upřímné ocenění kvality uvedeného filmu.

Žánr francouzské filmové veselohry má většina českých diváků v mysli stále ještě spojen se jménem Louise de Funes (lidově přezdívaného "Fuňák" a svého času mistrně nadabovaného Františkem Filipovským). U filmů z jeho "sériové produkce" se bavily především děti, zatímco na dospělé se z nich, jak kdosi výstižně napsal, "linula nekonečná nuda", takže jim nezbývalo než se kochat alespoň pohledem na výstavní, pohlednicové přírodní scenérie. S určitou mírou zjednodušení lze říci, že film Líbejte se, s kým je libo má nejlepší šance zbavit v očích českého diváka francouzskou filmovou veselohru jednostranně "fuňáckého" zatížení, napravit její "fuňácky" deformovaný image (obraz). Blancův film je totiž povýtce komedií pro dospělé. Nuda z něj nezavane ani na okamžik a, ač se převážně odehrává v přímořském letovisku (s malebnou krajinou, plážemi, luxusními hotely a bungalovy), jsou přednosti zachycených exteriérů i interiérů nepochybně tím posledním, čemu řadový divák věnuje pozornost.

Jak napovídá už název (sloveso "embrasser" znamená nejenom "líbat", nýbrž i "objímat"), je ve filmu obrazem i zvukem věnováno hodně prostoru sexu. Lidé na plátně se líbají, objímají, souloží - neuměle, hravě, dravě, náruživě, místy až obsedantně. (Samotný název je paradoxně převzat z dětského popěvku: "Chantez, dansez, embrassez qui vous voudrez …" - "Zpívejte, tančete, objímejte, koho chcete …") Z počátečních scén, kdy ukázkově vystřihnutý mužský orgasmus (z orálního sexu s dcerou šéfa, schovanou pod psacím stolem) či ženský orgasmus (s manželem kamarádky) je pokaždé nejprve dočasně oddálen (zároveň ovšem i pikantně přikořeněn) vnější komplikací (v prvním případě příchodem šéfa, který se táže: "Co je vám ? Vypadáte hrozně. Měl byste si vzít dovolenou …", ve druhém případě pak neutuchajícím křikem batolete), se zdá, že půjde jen o robustní erotickou až pornografickou psinu (jakých je jistě v našich veřejných kinech poskrovnu). Od takového nasnadě se jevícího zařazení a začlenění filmu je nicméně divák nucen záhy upustit, neboť od škály poloh spíše mechanických a tělocvičných je stále více vtahován do škály "poloh" v přeneseném smyslu, totiž do škály úhlů neotřelého tvůrčího pohledu. A postupně zjišťuje, že film se vymyká i z dalších prefabrikovaných žánrových škatulek.

Ačkoli v důmyslně vystavěné zápletce se v podání desítky špičkových francouzských hereček a herců (z nichž jeden jako by z oka vypadl našemu Tomáši Hanákovi i s jeho zvláštním uhrančivým kouzlem) jako refrén vracejí slova a výkřiky o tom, že ten či onen "blázní", "zblázní se", "začíná bláznit", zůstává Blancův film nahony vzdálen tzv. ztřeštěné (crazy) komedii, kdy je veškeré dění předznamenáno všudypřítomnou evidentní nadsázkou. Utrpení a zoufalství postav z Blancova filmu je naopak znepokojivě skutečné, nelíčené. (Jedna z nich se dokonce pokusí o sebevraždu.) A psychiatr, který vykřikuje, že v hotelu se sešlo "víc nefalšovaných cvoků než u nás v ústavu", nemá naprosto nic podobného s populárním doktorem Chocholouškem - i on kupříkladu svým dílem jako jeden z řady přispívá k reálnému martyriu sexuálně obtěžované ženy (která chce mít hlavně "pokoj od sexu"), pronásledované navíc chorobně žárlivým manželem. Chorobného žárlivce (rovněž v určitém napětí k tradičnímu komediálnímu pojetí postavy "žárlivce") bravurním způsobem ztvárňuje sám Michel Blanc. (Blanca bychom - nikoli vzezřením, ale celkovým tvůrčím směřováním - mohli přirovnat k Boleslavu Polívkovi. Z čistě komediálního herectví se postupně propracoval až k režisérské profesi.) Další tradiční prvek - mlaskavá facka nesprávné osobě - na rozdíl od němých grotesek (a naposledy třebas od Troškových komedií) díky celkovému naaranžování scény opravdu navozuje šokující, skandální účinek. Epizody natočené v Chicagu se zase pohybují na pomezí gangsterské komedie a akčního filmu (s tím realisticky pojatým rozdílem, že francouzský turista, který je při přepadení nejprve ohrožován nožem, a potom nakopán do hlavy, duchapřítomně nekonverzuje ani neuplatňuje techniky z bojových sportů). Při všem vědomí toho, že film Líbejte se, s kým je libo se ustáleným schématům vposledu vymyká, jej snad můžeme přibližně charakterizovat jako hořkou komedii s výrazně naturalistickými prvky.

V přemnoha žárliveckých výstupech a litaniích, ale i v jiné souvislosti, opakovaně zaznívá - vedle výrazů "blázen", "bláznit" apod. - jako snad nejfrekventovanější slovo celého filmu výkřik: "Putain !" To podle okolností znamená buďto obecné, neadresné zaklení "K...a !" (úplně volně přeloženo: "Zatraceně !"), nebo naopak velice adresnou nadávku v pátém pádě: "Ty k…o !" České titulky, pokud jsem stačil postřehnout, maximálně upřednostňují druhý ekvivalent. Podle mého názoru ne vždy zcela oprávněně. Trvalým podtónem filmu je právě nářek - v podstatě nářek nad lidským údělem, bědování nad chatrnou, křehkou a narušitelnou lidskou přirozeností. (A zároveň jde - právě v tónu, jakým je to vysloveno - o jemnou parodii na strnule "titánská" schémata z žánru ryze pornografického.) K ryze člověčím specifikům opravdu patří kromě jiného také umocněná pohlavní rozrůzněnost (zvířata údajně neznají orgasmus). V době, kdy třebas módní buddhismus se celou oblast lidské sexuality snaží tradičně vyzávorkovat, Blanc ji naopak umělecky prosvěcuje, ohledává a mapuje. Činí to natolik důkladně, že přes strhující tempo a spád děje je ve filmu věnována pozornost i takovým jevům, jako jsou masturbace, předčasná ejakulace, unáhlené (a tedy mylné) rozhodnutí pro chirurgickou změnu vlastního pohlaví, homosexualita a bisexualita, uondanost sexuálním obtěžováním a hypersexuálnost natolik impulzivní, že za ní pokulhává např. i paměť. (Když si natěšený francouzský dvojník Tomáše Hanáka přivede čerstvě "naraženou" známost na pokoj, zjistí, že tam předtím omylem nechal osm hodin uvázanou s roubíkem v ústech jinou ženu, od níž si původně "jenom odskočil pro cigarety", a vyděšeně se za to omlouvá …) Hemžení a placatění postav a postaviček v Blancově pozoruhodném filmu vypovídá jednak o tom, že oblast sexu má neopominutelný význam pro lidské štěstí, a dále o tom, že v této oblasti ke štěstí v podstatě neexistuje žádná předem "zaručená" cesta a každý je zde odkázán na metodu pokusu a omylu. (Pokud vše klapne hned napoprvé, tím lépe. Nelze to ovšem povyšovat na obecně závaznou normu.)

Mám zato, že Michelu Blancovi se za přispění dalších devíti prominentních kolegů z herecké branže podařilo ve filmu vystihnout cosi podstatného z toho, co významní středověcí myslitelé nazývali CONDITIO HUMANA (LIDSKÁ PŘIROZENOST). Film Líbejte se, s kým je libo nastavuje tak či onak zrcadlo každému z nás. Jako poněkud paradoxní nepřímé potvrzení této skutečnosti lze ostatně interpretovat i překotné ujišťování Clotilde Courauové, jež se sama od sebe (aniž by kdokoli v tomto směru cosi tvrdil či jenom naznačil) před publikem v kině Lucerna dušovala, že ona prý "ve skutečnosti není taková jako postava, kterou ve filmu hraje".

Před promítnutím filmu označil Michel Blanc za současný hlavní trend ve francouzské kinematografii přebírání (a pofrancouzšťování) zahraničních děl a témat a podporu zahraničním režisérům působícím ve Francii. Jako literární předloha k filmu Líbejte se, s kým je libo posloužil román Josepha Connolyho (britského humoristy a literárního vědce, mimo jiné též znalce díla svérázného humoristy Wodehouse) Summer Things ("Letní záležitosti" či "Letní mánie"), přeložený do francouzštiny pod názvem "Vacances anglaises" ("Anglické prázdniny"). Přitom však, jak režisér opakovaně zdůraznil, vzniklo "filmové dílo genuinně francouzské". Jak naznačil aplaus diváctva při šestém pražském Festivalu francouzského filmu, nezůstane nejspíš jeho ohlas omezen pouze na frankofonní země.




Další články tohoto autora:
František Schilla

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: