Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 14.12.2002
Svátek má Lýdie




  Výběr z vydání
 >UNIE: Historie a čecháčkovství
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Levné knihy, levná prasata
 >ZDRAVÍ: Alkohol a alkoholismus
 >Televizní válka světů
 >PENÍZE: Nehoda na zelenou
 >PRAHA: Tři plastiky = radostný pohled
 >ZDRAVÍ: Skotský kilt, lakmusový papírek a pastilky proti kašli
 >UNIE: Je EU "Egalité, Liberté, Fraternité", anebo nerovný handl?
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >POLITIKA: Doma přezírané, v cizině degradující
 >UNIE: Vyjednali čeští vyjednavači málo?
 >POLITIKA: ODS před maturitou
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger jde do kina
 >PSÍ PŘÍHODY: Kocouři nejsou, Barte
 >MÉDIA: Potíže s píárkem

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Pražský chodec  
 
14.12. PRAHA: Tři plastiky = radostný pohled
Jiří Wagner

Byl jsem se se svou dcerou Kateřinou před pár dny podívat na brusliště zřízené firmou Oscar uprostřed Ovocného trhu. Když jsme odcházeli kolem Karlovy Univerzity, čekalo na nás velké a příjemné překvapení.

Došli jsme k čelní stěně Stavovského divadla, tedy tam, kde se víceméně stýká Ovocný trh s uličkami Kamzíkovou, Železnou a Havelskou a kde je také boční zeď Karlovy Univerzity. Na chodníku před obloukovými univerzitními okny se nyní nacházejí dvě lavičky a pařez. Lavičky slouží i k posezení, jak nás přesvědčila malá holčička, která se na jedné z nich nechala fotografovat, nicméně poskytovat odpočinek unaveným nohám kolemjdoucích není jejich prvotní účel. Jsou na nich totiž umístěny sochy! (Možná bych měl psát spíš o plastikách, ale není účelem tohoto článku rozebírat etymologické nuance mezi dvěma výrazy.) Sochy jsou kovové, barevné a potěšující.

Na jedné z laviček je sousoší - chlapec objímající dívenku a držící v ruce červené jablko, na druhé je matka kojící nemluvně. Mezi ně tvůrce posadil na veliký pařez mladou ženu se vztaženou rukou a ležícím psem po boku. Když jsme po zabočení za roh na tyto skulptury narazili, bylo naše překvapení opravdu velké a hlavně radostné. Stáli jsme uprostřed davu chodců klusajících za předvánočními nákupy mile udiveni takovým železným dárkem číhajícím na nic netušící kolemjdoucí zcela prostě na chodníku - bez jakýchkoli zábran, bez zábradlí, jež obyčejně význačná umělecká díla obklopuje. Sochy sem byly umístěny, jako by se celý výjev odehrával někde v parku na Petříně - mladičká dvojice ještě před pubertou projevující první náznaky citového sblížení, odpočívající žena, která možná vzývá Slunce či vztahuje ruku dál, snad k Bohu, a konečně mladá matka starající se o své první dítě. Idylický obrázek z jakéhokoliv parku.

Snad právě pro tu idyličnost, možná i pro kontrast se spěchajícími lidmi s tvářemi zachmuřenými předvánočními starostmi a sháněním dárků, snad i pro náznak přívětivého léta uprostřed mrazivého večera byl pohled na tato tři sousoší od (mně) neznámého autora velice hřejivý. A tak aspoň touto cestou posílám onomu umělci svůj dík za krásnou chvilku. Uprostřed zimní Prahy je takových okamžiků jako šafránu.


Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: