Moje prognóza odvozená ze smrdění Smíchovského pivovaru se opět osvědčila: navzdory předpovědím, že celý tento týden bude ponořený hluboko pod nulu se oteplilo, ovšem takovým tím lišáckým způsobem, který působí potíže. Ulice Mrázovka je dlážděna parádními tvarovými kostkami z hlazeného betonu a ty kloužou i bez námrazy.

Bart kluše, a najednou se mu rozjedou nohy. Ohlédne se.
To děláš ty, pane?
Já se štrachám po zmrzlém trávníku a tápu kolem sebe, jako v neděli, když jsem si oprašoval (ne)dovednosti bruslařské na kluzišti za Stavovským divadlem (zvědové sdělují, že i kluziště roztálo a je zavodněno).
Barte, nemám z náledí o nic větší radost, než ty!
Nepřesvědčen, kluše Bart vpřed a zase se mu rozjedou nohy. Nový vyčítavý pohled.
Mně nic nevyčítej. Bejt po mým, sedím doma a piju kafe. Jen pes jako jsi ty mě vyžene do náledí!
Trochu zlomyslně přemýšlím o tom, jak by asi na takovém náledí vypadal souboj s nějakým urostlým jedlým psem. Třeba by to oba chlupaté bojovníky přimělo změnit strategii, od konfliktu ke kooperaci.
Možná že ne.
Raději nezkoušet, říkám si, obracím a mířím do tepla, ke kafi.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: