Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 30.12.2002
Svátek má David




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Proč bychom se z ČD netěšili?
 >MÉDIA: Tak vám teda pěkně děkuju, pane Knížáku!
 >HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (část 2.)
 >GLOSA: České dráhy, díky za nápad
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Lodička na scéně
 >OHLAS: Srdce na Hradě jako artefakt pro reflexi- Umění - politika- moc
 >PSÍ PŘÍHODY: Jako koza na ledě
 >VÁNOCE POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >NÁZOR: Poznámka k presidentování v Čechách.
 >NÁZOR: Hrůza poradců českých politických stran.
 >ZE ŽIVOTA: Humor a'la T-mobile
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Afrika 1913
 >ZDRAVÍ: Jmelí
 > ŠAMANOVO DOUPĚ: Oči nad světem dokořán
 >HUDBA: Deset nejlepších desek roku 2002

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Čína  
 
30.12. HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (část 2.)
Jan Beneš

Vstali noví bojovníci
V jistě nikoli nepříjemném exilu na Hawaii, založil roku 1894 jistý Sunjatsen, Společnost za obrození Číny. K jeho odkazu se, mimochodem, hlásí nejen Kuomitang, ale i čínští komunisté. Však také Mao i Čankajšek podělili se o jeho dcery, byli jeho zeti a vzájemně švagři. (Mao svou ženu později vyměnil).
Čankajškovu mausoleu v Taipei vévodí obří plátno (za jaké by se nemusel stydět ani Čumpelík, Schoř a Čermáková) znázorňující, jak návštěvník poučen, setkání gigantů. Čankajška a Sunjatsena. (Někdy roku 1904 a na jakémsi nádraží). To mausoleum, mimochodem, jak by si z oka vypadlo nejen tomu Stalinovu v Soči, ale i Lincolnovu v Kentucky. (Maovo jsem neviděl). To Lincolnovo bylo ovšem prvé. Stylem, ale nikoli mohutností, odlišuje se od nich jen generalissimus Franco. Ten měl ostatně dost vkusu na to, že si ho nechal postavit jen jako součást válečného pohřebiště.
Sunjatsen (1866-1925) po neúspěchu povstání a císařském zmasakrování jiných snílků, tak zvané Nebeské říše rovnosti, přestal věřit na možnost obrody Číny cestou vládních reforem a zahájil tak kroky ku svržení dynastie založením oné Společnosti pro obrodu Číny. Máme ho považovat za andílka ? Či v čínských poměrech ano? V našich už jsme si s pojmy jeho tří zásad: Nacionalismus, demokracie a lidové blaho, učinili jisté praktické zkušenosti. Ty čínské, soudím, nejsou ostatně jiné. Být snílkem a věřit, že věci nejisté se obrací k věcem jistě lepším, je naše vlastnost. Nepanovalo v dubnu 1969 u nás skoro obecné přesvědčení, že to bude Husák, kdo nás, na rozdíl od uplakaného Saši, vyvede z poddanství okupace? Peripetie

Evropské mocnosti (a Japonsko) své zájmy v Číně svěřovaly dynastii. Na rozdíl od Sunjatsena byla držitelkou moci. Ne zvláště dobře, ale také ji vykonávala. Byly zde ovšem potíže, souměřitelné s těmi jež mají zahraniční investoři dneška v České republice. Vyústily v řadu válek, jež Čína prohrála. Zejména proti rychle se modernisujícímu Japonsku (tam zavedení povinné vojenské služby po evropském vzoru roku 1872). Čína ztratí svůj "odvěký" vliv v Barmě ve prospěch Britů , v Indočíně, Kvantungu (Tonkinu) a Junanu ve prospěch Francouzů, vymaňuje se jí a zcela bez cizího přičinění také Tibet. Značnou část Mongolska a Mandžurie ovládají prakticky Rusové, tlačící se sem už z ovládnuté Sibiře, Formosu (Taiwan) hutný díl Koree a přístav Amov Japonci; v Nigpo mají svou koncesi Italové, Nanking, Shanghai, Hongkong a Kanton si pronajali Britové. Tsingtao Němci. Macao drží už 200 let Portugalci. Přímou anexí bylo však jen připojení východoasijského pobřeží a založení Vladivostoku (1871) Ruskem. Všecky ostatní části (včetně teď Mandžurie Rusku)Čína pronajala a byl jí placen nájem. K tomuto pronájmu byla arciť přinucena ozbrojenou mocí. Hnusný kolonialismus? Jistě, dnes to tak chápeme, ale kam tedy zařadíme všecky ty joint venture, tento způsob vývozu kapitálu a jeho použití nahrazující dnes?
Pokud jde o ruskou anexi, je tady ale snad nějaký zvláštní a pozoruhodný rozdíl, mezi připojením Alsaska a Lotrinska k Německu? (1870) Či anexí dánského Schleswiku Německem? (1864) Ví ještě někdo o tom, že české bývalo Kladsko? Všecky tyto akce Evropanů (částečně vyjma Rusů) v Číně, opakujme, jsou zajištěny smlouvami, poplatky, tu s Brity o Hongkongu, uznává nakonec až do jejího vypršení roku 1997 i ČLR.
V dějinách Mexika sehrál svou roli pokus o tamní císařství s naším Habsburkem v čele a účastí českých "dobrovolníků" tamtéž. Jen někde na okraji zůstalo vědomí, že to byl (marný) pokus Francie dostat z Mexika své investice. Vaz mu ostatně zlomila právě Monroeova doktrina. Od té doby se své investice, také s nevalným úspěchem, pokoušejí dostat z Mexika nazpět Američané. Mexiku zůstalo po nás pivo, dechovka (brass music) a držková polévka. Zvaná místně (foneticky, nevím jak se to správně píše) mehudas.

příště: Kolonialismus jako špinavý pojem ?


Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: