Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 6.1.2003
Tři králové




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Korupce z principu
 >KNIŽNÍ SKANDÁL: Švýcarské -nacistické zlato-
 >OHLAS: Sbohem, pane profesore.(NP 18.12.2002)
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Podoba čistě náhodná
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Problém dopravně - jazykový
 >PSÍ PŘÍHODY: Žádný fantom, ale reálný kocour
 >HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (část 3.)
 >ZAMYŠLENÍ: Češi podle Parkinsonových zákonů
 >ZAMYŠLENÍ: Útok
 >PENÍZE: Jako Alenka, ovšem v bance
 >FILM: James Bond dnes neumírá ani náhodou!
 >Z OBRAZOVKY: Duel kandidátů na prezidenta
 >HROZBA: Báječný nový (tajný) svět
 >EKOLOGIE: Ad: "Potíže s píárkem"
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Japonsko - války (mapa)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
6.1. ZAMYŠLENÍ: Útok
Jana Dolníková

Ve velkém obývacím pokoji je pěkně útulno. Krb hoří a v rohu svítí rozsvícený vánoční stromek. Stmívá se. Otec relaxuje ve velkém pohodlném křesle a dočítá noviny. Jen občas koukne velkými prosklenými dveřmi a zkontroluje stav na verandě. Zde malý šestiletý chlapec laškuje s věrným rodinným přítelem. Velký německý ovčák pobíhá kolem a dobrotivě snáší nápady rozjíveného děcka. Matka v kuchyni dokončuje večeři. Její jednoletý potomek se zápalem vytahuje obsah právě uklízené skříňky... už pošesté!

Otec obrací stránku. Pronikavý dětský výkřik náhle přeruší jeho pohyb. Přímo katapultován z křesla vyběhne otec směrem k verandě. Zoufale se snaží překonat skleněnou přepážku velkých dveří. Dveří, po kterých stéká synova krev!

*     *     *

"Paní doktorko, děcko je připravené, chcete promluvit s rodiči?", lehce mi poklepe na rameno sestra. Sklapnu chorobopis a zkrotím i svoji představivost. Na vozíku před operačním sálem leží chlapeček. Pospává, ztlumený narkotiky. V levé tváři zeje velká tržná rána, která odhaluje řadu mléčných zubů. Zbytek hlavy je přikryt obvazy. Matka, v náručí držící jednoročního šprčka, klidně stojí nad vozíkem a přijímá moje informace. Beze slova, bez afektu, jako vyžehlená. Otec chybí.

Na operačním sále se děcko přece jenom trochu pohne, když nadzdvihuji přiložený obvaz v oblasti levého ucha.

"Bolí, co?"

Ještě kousek poposunu tkaninu a ztuhnu zděšením. V dlani na obvazu držím malé ucho a ze skalní kosti se na mne šklebí otvor zevního zvukovodu. Vybaví se mi obraz zoufalého otce bojujícího se zvířecí zběsilostí, bojujícího o život svého děcka a s hrozným pocitem viny...

Operace právě probíhá. Nervy neporušené, hltan a hrtan intaktní, levé oko pod roztrhaným víčkem bez poškození. Systematicky, krok za krokem. Přidávám na dechovém objemu a trochu morfinu do žíly. Té sluchové představy zuřivého vrčení se však nemohu zbavit.

Pár posledních stehů a děcku se opět vrací bývalá podoba.

Na pooperačním oddělení nás přivítá sestra nezasažená příběhem. S netečnou samozřejmostí měří puls a tlak. Stále ještě otřesena si sedám na židli. Referuji, co bylo provedeno. Léky, tekutiny, antibiotika... Spodní tón v mém hlase mě však prozradí. Ta představa brutálního výjevu se stále vrací a varuje...

" Vypadá to dobře, za rok už nebude skoro nic poznat..." mrkne na mne po očku ošetřovatelka a usměje se.

"Snad," přikývnu.

A právě v tu chvíli vchází do místnosti bledý otec.

(Psáno pro Bláznivou Markétu a Neviditelného psa.)




Další články tohoto autora:
Jana Dolníková

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: