Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 6.1.2003
Tři králové




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Korupce z principu
 >KNIŽNÍ SKANDÁL: Švýcarské -nacistické zlato-
 >OHLAS: Sbohem, pane profesore.(NP 18.12.2002)
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Podoba čistě náhodná
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Problém dopravně - jazykový
 >PSÍ PŘÍHODY: Žádný fantom, ale reálný kocour
 >HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (část 3.)
 >ZAMYŠLENÍ: Češi podle Parkinsonových zákonů
 >ZAMYŠLENÍ: Útok
 >PENÍZE: Jako Alenka, ovšem v bance
 >FILM: James Bond dnes neumírá ani náhodou!
 >Z OBRAZOVKY: Duel kandidátů na prezidenta
 >HROZBA: Báječný nový (tajný) svět
 >EKOLOGIE: Ad: "Potíže s píárkem"
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Japonsko - války (mapa)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
6.1. Čo bolo, to bolo, terazky som prezidentom
(eff)

Dva prezidentští kandidáti, Jaroslav Bureš a Petr Pithart, prezentovali svoje záměry v pravidelném nedělním pořadu televize Prima. Vcelku se dá vystoupení jednoho i druhého charakterizovat jako "nic proti ničemu" - oba by poctivě sledovali počínání vlády, vraceli by chybné zákony, agilní Bureš je připraven "hájit ekonomické zájmy státu a regionů" a měl by měl by mít - podle svých představ - odpovídající aparát, aby mohl jaksepatří jednat s hospodářskou komorou a podnikateli právě o těch ekonomických otázkách. Chce tedy mít na Hradě další úřad?

Za povytažení obočí stojí jen reakce obou kandidátů na dotaz, jak hodlají vycházet s komunisty, pokud budou zvoleni jeden nebo druhý do funkce nejvyšší.
Zde je třeba rozlišovat. Oba sice komunisty byli, ovšem Petr Pithart si naložil už před 34 lety kříž na záda a vlekl ho bolestně, a má pravdu když říká, že se může podívat do očí leckomu, kdo v komunistické straně nikdy nebyl. Jaroslav Bureš si nic na záda nenaložil, leda snad funkce, a sloužil v komunistickém soudním aparátu. A jako ministr spravedlnosti toho moc viditelného neudělal pro to, aby soudy začaly fungovat tak, jak by měly - zatím to vypadá tak, že naše soudnictví je jedna monstrózní sabotáž a nese lví podíl odpovědnosti za to, že lidé tak málo věří správě veřejných věcí.

Ale zpět ke komunistům: Bureš jako Pithart vnímají komunisty jako normální politickou stranu, se kterou je nutno normálně jednat, a na námitku, že Havel s nimi nejednal, ostatně v souladu s literou zákonů jež legitimitu komunistů zcela jasně problematizují, odpovídají oba pánové svorně "jó, Havel, to je něco jinýho" a "Havel, ten může".

Můžeme s tím být nespokojeni, můžeme se i rozčilovat, a to je tak asi všechno. Řeči o "vyrovnání s minulostí" jsou za těchto okolností směšné. Jaroslav Bureš se velmi nasupil nad paralelou mezi nacismem a komunismem. Oběti komunistického režimu a jeho represivního aparátu už nemají na nasupování moc sil: jsou to vesměs staří lidé a ti z nich, kteří se v neděli dívali na televizi, asi už ztratili naději aspoň na tu malou satisfakci, že hlava státu nebude brát nástupce jejich mučitelů za partnery.
Aston





Další články tohoto autora:
(eff)

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: