Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 7.1.2003
Svátek má Vilma




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Reforma veřejné správy
 >POLITIKA: Klausismus a zahradilovština
 >Z VĚDY: Hrozí lidstvu vláda klonů?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Proč rostou daně
 >RODINA A PŘÁTELÉ: V tramvaji se lze taky zmýlit
 >PSÍ PŘÍHODY: Výprava za preclíky
 >FEJETON: O divadle a vlacích
 >ARCHITEKTURA: Nejužší dům v Praze
 >VOLBY: Všichni prezidentovi kandidáti aneb Ztracená paměť
 >EKONOMIKA: Čekání na vývoj v Iráku
 >TÉMA: Proč chtějí pronajímatelé tolik?
 >HUDBA A ZVUK: Dobrá zpráva o B. Martinů
 >VĚDA: Proč ten šrumec?
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Japonsko - hospodářství
 >VÝTVARNÁ SOUTĚŽ: Cena keramiky a porcelánu Dubí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
7.1. ZDRAVÍ: Šalvěj lékařská
Jarmila Skružná

Šalvěj lékařská je jedním z téměř 600 rostlinných druhů rodu šalvěj (Salvia L.). Patří do čeledi rostlin hluchavkovitých (Lamiaceae).

Popis. Šalvěj lékařská (Salvia officinalis L.) je aromatický polokeř, který dorůstá výšky 20 až 60 cm. Stonky jsou přímé a krátce větvené. Listy jsou dlouze řapíkaté, čepel je podlouhlá až eliptická, na bázi klínovitá. Listy jsou svraskalé, vroubkované, na líci šedopýřité a na rubu běloplstnaté. Na rostlině částečně přezimují. Šalvěj lékařská kvete v červnu až červenci fialově modrými květy, které jsou uspořádány do lichopřeslenů. Plodem je tvrdka.
 

Foto Jarmila Skružná

Variety šalvěje lékařské.
Shora: S. officinalis
‚Dwarf‘,
S. officinalis
‚Berg Garten‘,
S. officinalis
‚Variegata‘,
S. officinalis
‚Purpurascens‘.

Kde ji najdete. Šalvěj lékařská pochází původně z oblasti Středozemního moře, u nás se tradičně pěstuje jako léčivá rostlina. Místy, zvláště na suchých travnatých stráních, může u nás zplanět (např. Turnov, Bílina). Šalvěj lékařská vyžaduje slunné stanoviště a na zimu je třeba rostliny chránit před mrazem přikrývkou.

K čemu se používala dříve. Šalvěj lékařská patřila mezi léčivé rostliny i běžné a často používané koření již ve starověkém Římě. Do střední Evropy se dostává nejpozději v 9. století a používá se opět jak v kuchyni, tak při léčbě. Podle Hildegardy z Bingenu (12. století) je šalvěj bylina suchá a jako taková odstraňuje z těla škodlivé šťávy. Proti zahlenění se má svařit ve víně. Hildegarda uvádí dále šalvěj jako prostředek proti poruchám trávení a bolestem břicha rozmanitého původu. Jako koření, a tedy zároveň i prostředek proti nechutenství, se může šalvěj roztlouct společně s kerblíkem a česnekem a touto směsí  lze ochutit ocet, který se dále používá při přípravě pokrmů. Také pozdější historické prameny nám potvrzují oblibu šalvěje jako koření i prostředku proti nejrůznějším neduhům. V 16. století se s pomocí šalvěje zastavovalo krvácení z ran, používala se proti křečím, třesu rukou i nohou, a dokonce prý usnadňovala početí.

Sběr. V době květu nebo před ní se sbírá šalvějová nať (Herba salviae) nebo list (Folium salviae). Droga se sbírá za suchého počasí a suší se ve stínu nebo při umělé teplotě 30 až 35 °C. V dobrých podmínkách je možná i druhá sklizeň.

Obsahové látky. Silice (1,5 až 3 procenta, z toho 60 procent tujon, 15 procent cineol, 15 procent kafr, 15 procent borneol a další), katechinové třísloviny, pseudotřísloviny, triterpeny, hořčiny, saponiny atd.

Vlastnosti. Adstringens, antiseptikum, antiflogistikum, stomachikum, dermatikum, aromatikum, antidiabetikum, mírné spazmolytikum.

Účinky na organismus. Odvar (zápar, tinktura nebo tekutý extrakt) ze šalvěje lékařské se používá vně při zánětech dutiny ústní, při angíně, někdy i vnitřně při zánětech trávicího ústrojí, především žaludku a střev. Vnitřně šalvěj potlačuje pocení a sekreci mléka. Šalvěj lékařská se používá také do koupelí.

Použití. Jednotlivá perorální dávka ve formě záparu je 1,5 g naťové drogy, na výplachy úst je dávka vyšší – 2,5 g naťové drogy. Šalvěj lékařská je také součástí čajovin proti průjmům, čajovin s expektoračním účinkem i čajovin užívaných jako pomocný lék při cukrovce.

Toxicita a vedlejší účinky. Silice ve vyšších dávkách vyvolává křeče.

Další význam. Šalvěj lékařská patřila v minulosti mezi běžně používané koření. Dnes se při přípravě pokrmů používá k naší škodě velice málo. Telecí pečeně s nádivkou na šalvěji musela být pochoutkou. Jak se tedy vlastně šalvěj používala a jak ji můžeme používat i my dnes? Kořenit lze jak čerstvými listy – bohatě stačí jeden až dva, tak i špetkou sušené šalvěje. Ve staročeské kuchyni se používala podobně jako dnes petrželka. Šalvěj se výtečně hodí k ochucení masitých pokrmů (jehněčí a telecí pečeně, karbanátky) a ryb či úhoře. K okořenění bylinkového másla a paštik je vhodné šalvěj přidat ke směsi bazalky, rozmarýnu či yzopu.

Šalvěj lékařská je velice dekorativní trvalka, okrasná listem i květem. Bylinkovou zahrádku, ale i truhlík či osázenou mísu můžeme zpestřit výsadbou některých okrasných odrůd. Liší od původního druhu především odlišně zbarvenými listy – žlutě panašovaný list má S. officinalis ,Variegata‘, červené listy S. officinalis ‚Purpurascens‘ – nebo barvou květů. Bíle kvete S. officinalis ‚Alba‘. Užší listy a celkově nižší vzrůst má S. officinalis ‚Dwarf‘, širší listové čepele zdobí S. officinalis ‚Berg Garten‘. Rostliny dobře snáší řez, hodí se i do vazby.

Šalvěj lékařská i ostatní druhy šalvějí jsou významnými medonosnými rostlinami.

Další informace naleznete zde




Další články tohoto autora:
Jarmila Skružná

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: