Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 8.1.2003
Svátek má Čestmír




  Výběr z vydání
 >POLEMIKA: Příspěvek ke studiu eurospeaku
 >SPOLEČNOST: Stávka sociálních tramvají
 >POLITIKA: Prezidentská komedie okolo Charty 77
 >TAKY POLITIKA: Dvacet minut Handela aneb chci Nobelovu cenu prosím!
 >PSÍ PŘÍHODY: Že se nestydíš, Barte!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zápas s parkovacím automatem
 >POLITIKA: Souboj bezbarvých kandidátů
 >POOHLÉDNUTÍ: Potíže s přeplněnou lodí
 >LIDŠTINY: Stařecká demence a hromadění odpadu
 >OHLAS: Budoucnost ČT - Kontrola nebo miniaturizace
 >MROŽOVINY: Dvě století komunikačních sítí
 >EKONOMIKA: Sníží ČNB úrokové sazby?
 >STUDIE: Proč se vůbec nedá věřit Karlu Marxovi?
 >EKONOMIKA: Aragon versus Lukeš o daních
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Japonsko - expanze

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
8.1. POLEMIKA: Příspěvek ke studiu eurospeaku
Jan Zahradil

Jiří Pehe se s Novým rokem zase dostal do formy, když popsal ve své nejnovější úvaze "zahradilovštinu". Co to je ? Dle Peheho to jsou názory "docela nahnědlé, důsledně protievropské, xenofobní", dále je to směs "nacionalismu, protiněmeckých výpadů, zapšklého osočování politických soupeřů a českého provincialismu". Jde o poměrně typický slovník dnešních euroelit (a jejich českých epigonů, až archetypálně vlezle podbízivých vůči EU), který je často používán k deklasování jejich politických oponentů. Zkusme tedy rozklíčovat jednotlivé Peheho charakteristiky oné "zahradilovštiny" a zjistit, co je na nich pravdy. Je to docela poučné i ze širšího hlediska studia skrytých sémantických významů dnešního "eurospeaku".

Docela nahnědlá. Tady mě přechází legrace, to Pehe opravdu přehnal. Toto adjektivum se, pokud vím, používá jako synonymum pro fašistické či ještě spíše nacistické názory. Skrývá se tedy za ním například otevřený rasismus, antisemitismus, nenávist k homosexuálům, odmítání parlamentní demokracie, koncentrační tábory atd. Nemám sice rád lidi, kteří se soudí kvůli tomu, co o nich někdo napsal, ale v případě tohoto jediného výroku skutečně váhám, zda nepoužít právní konzultaci. Všechno má totiž své meze.

Důsledně protievropská. Oblíbené slovo všech, kteří si monopolizovali proces evropské integrace, především eurofederalistů. V "eurospeaku" je za protievropské označeno v zásadě všechno, co polemizuje s velmocenskou koncepcí byrokraticko-centralistického unifikovaného německo-francouzského "evropského" superstátu.

Xenofobní. Platí téměř totéž, co v předchozím případě. Řečeno eurospeakem, je xenofob někdo, kdo takzvaně nepochopil dějinný vývoj, staví se - obrazně řečeno - proti svěžímu evropskému větru a šťastnému životu v budoucí sjednocené Evropě. Zřejmě se tím rozumí i ten, kdo polemizuje s teorií "multikulturní" společnosti - zpravidla je pak navíc obviněn z toho, že nemá rád menšiny a imigranty (takže znovu obloukem na začátek - je to vlastně i malý "rasista").

Nacionalismus. Velmi oblíbené euroslovo. K označení za nacionalistu zpravidla stačí, aby dotyčný nesouhlasil s neomarxistickou tezí zanikání národních států v důsledku integračních procesů a naopak operoval s kategorií "národních zájmů" .

Protiněmecké výpady. Obvinění z protiněmeckých výpadů si lze vykoledovat dvojím způsobem. Jednak kritikou německé federalistické koncepce a poukazováním na zřejmý fakt, že Německo naopak předpokládá podporu této koncepce ve státech střední Evropy, čímž by v tomto regionu realizovalo po dominanci ekonomické i svou dominanci politickou. A za druhé odmítáním záměny pachatele a oběti, tedy relativizace německých nacistických zločinů tím, že budou kladeny na roveň poválečným důsledkům porážky nacismu, jako je např. odsun sudetských Němců, z čehož pak mají být vyvozeny i praktické důsledky (různé omluvy, deklarace, majetkové restituce atd.).

Zapšklé osočování politických soupeřů. Zde mi nezbývá než licenci na tento výrok ponechat v rukou pisatele bez komentáře.

Český provincialismus. Tento termín úzce souvisí s "nacionalismem". Českým provincialistou se člověk stává, pokud zdůrazňuje tradici českého politického myšlení a české státní ideje, obzvláště pak, pokud staví tyto tradice do protikladu s tradicemi bývalého rakousko-uherského či soudobého německého federalismu.

Jiří Pehe poskytl tedy bezděky zajímavý materiál ke studiu. Pokud se ovšem chce doopravdy seriózně zabývat "zahradilovštinou", lze mu jen doporučit, aby si moje názory prostudoval lépe a hlouběji. Jinak budou jeho články nadále především výpovědí o něm samém.


Webová stránka Jana Zahradila


Další články tohoto autora:
Jan Zahradil

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: