Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 11.1.2003
Svátek má Bohdana




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Evropské strašidlo
 >HISTORIE: Na co v lekcích marxismu zapomněli
 >Ruští novináři slibují poslušnost
 >KANADA: Zvonek na pokojskou
 >GLOSA: Ženské mučednice neztratily slušnost
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA (2)
 >PŘÍBĚH: Dlouhá ruka CIA
 >ÚVAHA: Vojenský pilot vs. šofér a prezidentský kandidát
 >ÚVAHA: Morálka a ČT
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Hypochondrovy Vánoce
 >PSÍ PŘÍHODY: Nastalo blaho, velmi dočasné
 >SPOLEČNOST: Zdravotnictví na baterky
 >TÉMA: 10 x o klonování
 >GLOSA: Krádež
 >GLOSA: Kdo nekrade, okrádá rodinu.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
11.1. Ruští novináři slibují poslušnost
WWW.INFOSERVIS.NET

Poté, co horní komora ruského parlamentu schválila v listopadu novelu zákona o masmédiích, ocitla se ruská novinářská obec v napjatém očekávání. Mnoho žurnalistů se v těch chvílích chovalo jako zamilovaní teenageři, kteří pořád dokola opakují: miluje mě, nemiluje mě…. nakonec se ledy pohnuly. Prezident Putin novináře potěšil a zákon o médiích vetoval. Všichni v tu dobu zapomněli, že existuje něco jako článek č.29 Ústavy, garantující svobodu slova a zapomněli také, že se Moskva při vstupu do OSN a OBSE zavázala dodržovat jistá pravidla.

Vláda má moc a nikdo jiný

Povídá se, že předseda Liberálních demokratů Vladimir Žirinovský často vystupuje v roli věštce. Před více než dvěma lety, 10. února 2000, na tiskové konferenci prohlásil, že výsledky prezidentských voleb budou jasné už po prvním kole a poté nastane období stagnace. „Všechny násilné střety na území Ruské federace budou vyřešeny. Život se stane nudným. A novináři nebudou mít o čem psát,“ prohlásil tehdy Žirinovský.

Žirinovského prorocká slova se skoro naplnila. Putin vyhrál v prvním kole, načež nastalo období silně připomínající „éru stagnace“ ze sovětských časů. Násilí ale neutichlo a život se stal fádním díky politice státu, který se pokouší „naučit“ novináře psát pouze o věcech, které nemají vůbec žádný význam.

Týden před prezidentovým vetem se sešly hlavní osobnosti ruské mediální scény v luxusní restauraci na Tverském bulváru, aby poslaly prezidentovi společný dopis – omluvu. Dopis zněl asi v tomto duchu: Vážený Vladimíre Vladimíroviči, prosím, vetujte novelu zákona, přiznáváme své chyby, ale jinak se snažíme plnit své povinnosti….

Nedlouho poté začaly na veřejnost prosakovat informace, že celá fraška s omluvným dopisem byla iniciativou Kremlu, konkrétně ministra pro tisk Michaila Lesina. Jeden z účastníků setkání mediálních bossů mi prozradil, že Lesin poté zavolal do Kremlu a vzkazoval: „vše je v pořádku, podepsali.“

Tak o co tedy vlastně šlo? S největší pravděpodobností o další ukázku toho, že vláda má moc a nikdo jiný. A o snahu, aby se ve veřejném podvědomí zahnízdil názor, že masmédia by měla být státem držena na uzdě a že je to tak správně; Putin dal celému národu najevo, že on bude rozhodovat o tom, jestli Rusko potřebuje nezávislá média či nikoliv. Samotným úřadům při tom ani nedošlo, že takovým kroky se Rusko dostává na úroveň Běloruska, Kazachstánu, Uzbekistánu či Ázerbajdžánu, kde se nezávislá média, jsou-li jaká, musí neustále bát toho, že se na ně prezident rozzlobí.

Zatočit s novináři

Časy se změnily. Dnes jsou novinářům připomínány jejich staré hříchy – od článků o korupci přes informace o první čečenské válce až po jízlivá upozornění o tom, jak se k moci v zemi dostává stará elita z KGB. V roce 1997 předložila ruská Rada bezpečnosti prezidentovi „Bezpečnostní informační doktrínu.“ V roce 2000 byl tento dokument znovuobjeven, oprášen, aktualizován a předložen novému prezidentovi, který ho podepsal. Jde o zvláštní dokument, nemající žádnou právní sílu – není to ani dekret, ani zákon, ani rezoluce. Nicméně sloužil jako signál úředníkům, že mohou bez obav zatočit s „hříšným“ tiskem, který jim pije krev.

Úředníci neváhali. V Kirově začal soudní proces s editorem novin Vjatský Zpravodaj za uveřejnění vtipu o současném gubernátorovi. V Belgorodě byla podána minimálně dvě trestní oznámení - na dopisovatelku novin Belgorodská Pravda a zástupkyni místní samosprávy – pro urážku na cti a fyzické napadení deseti příslušníků jednotek OMON. Jde o Olgu Kitovu, která měří něco málo přes 150 cm a váží zhruba 50 kg. Počet trestních oznámení na novináře v posledních dvou letech již přesáhl počet oznámení podaných v pěti letech Jelcinovy administrativy.

Zpočátku, bezprostředně po schválení doktríny, byla média neustále obtěžována daňovou policií, zdravotními a bezpečnostními inspektory a jednotkami OMON. V poslední době přišla inovace: pořádání nekonečných konferencí a seminářů na téma informační bezpečnosti. Největší hrozba, které Rusko čelí, je údajně hrozba úniku informací. Je jasné, že hrozbu úniku informací mohou zavinit též sami úředníci. Nicméně, z nějakého důvodu v Rusku ukazuje pomyslný prst vždy jen na média.

Propaganda, která byla tak oblíbená za sovětských časů, se opět stala hlavním nástrojem státní „informační politiky.“ Samo slovo propaganda bylo pouze nahrazeno konceptem „jednotného informačního prostoru.“ Státní úředníci pečlivě opatrují státní informační doktrínu, která praví, že je v národním zájmu: aby byla posílena role státu v toku masmediálních informací a aby mohl stát prostřednictvím médií pravidelně poskytovat ruským i cizím státním příslušníkům „spolehlivé informace.“

Novináři jako Andrej Babickij či Anna Politkovskaja jsou úspěšné implementaci této doktríny překážkou. Stejně tak noviny Versia, které se kriticky zabývaly operací osvobození rukojmí v moskevském divadle; stejně tak voroněžský Molodoj Kommunar, kde je podle zjištění zdravotních inspektorů v kancelářích o dva stupně Celsia méně, než ukládá norma. Proti editorovi Voroněžského kurýra Dimitriji Djakovovi je vedeno hned několik obvinění, které byly podány zároveň. Nebo permské noviny Zvězda, jejichž kancelář byla osm hodin prohledávána FSB. Dne 21. listopadu byly prohledány také kanceláře Svobodnoj Gazety v Balakovu v saratovském regionu a Segodňašnoje Gazety v Krasnojarsku. Všechny tyto případy mají jedno společné – konflikt s oficiální mediální doktrínou Moskvy.

Nejzvláštnější ale je, že většina novinářů zůstává zticha. CJES monitorovala regionální noviny a publikace a všichni byli překvapeni, jak málo pozornosti se dostalo novele zákona o médiích. Jak je to možné? Že by budoucnost médií v Rusku nikoho nezajímala? Nebo již státní stroj stihl potlačit veškeré kritické myšlenky?

Podle mého názoru je vysvětlení jednoduché: Michail Gorbačov nám dal glasnosť a Putin nám ji vzal. A obojí se událo bez spoluúčasti samotných novinářů, bez boje a bez masových požadavků na ztracenou či nikdy nenabytou svobodu. Novela zákona o masmédiích byla přijata ve druhém čtení 23. října v první polovině dne. Moskevské divadlo bylo obsazeno ten samý den večer. Zvláštní náhoda, že?

Oleg Panfilov

Více k tématu se dozvíte na stránkách Informačního servisu společnosti Člověk v tísni


Další články tohoto autora:

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: