15.1. TÉMA: Kam až zajdou odboráři?
Pavel Kuthan Popřávání sluchu vlády stále více odborářské loby nasvědčuje tomu, že
dříve či později se dostaneme do podobné krize, jaká je v Německu. Kladení
neúměrného významu na tzv. tripartitu a neuvážené sedmiprocentní navýšení
mezd státním zaměstnancům, kteří rádi poukazují na růst mezd v podnikové
sféře, ostatní ještě více podněcuje ve zvyšování mzdových nároků ve
firmách. Pokud se jim to podaří, bude požadavek odborářů ve státní správě
další rok opět vyšší. Spirála zvyšování mezd se neúměrně roztáčí a
zvyšuje tím nejen hrozivě nezaměstnanost, ale žene podniky i stát do
recese.
Kupříkladu názory pana Štěcha prý nejsou zdaleka tak razantní jako táty
Falbra, který se má stát místopředsedou ČSSD. Jeho výrok v MF 6.1., že lidé
mají dostat přidáno, i když jde výkon firmy dolů, je však daleko razantnější
popírající všechny zákony přímé úměry bez možnosti naše podniky ozdravit.
Firmy prý se musí smířit s nižším ziskem. Jen už pozapomněl zdůraznit, kdo
že bude investovat peníze do vývoje, rozšíření či modernizace výroby. Budou
snad na investice připlácet odboráři, aby si udrželi pracovní místa? Budou
také snižovat své mzdové požadavky při uzavírání kolektivních smluv v
podniku, který jim dosud dával obživu, pod úroveň platů z minulých let, kdy
podnik prosperoval? Myslí si bláhově, že kupříkladu zahraniční investoři
budou mzdový apetit zaměstnanců do nekonečna financovat na úkor zisku? Sbalí
kufry a zmizí jako bývalá elektrotechnická firma v Brně. Investice do
průmyslové zóny a peníze daňových poplatníků přijdou vniveč.
Odbory dovedou dát i doporučení členům ČSSD, koho mají podporovat na
presidenta. Zřejmě usuzují, že členové strany jsou stádečkem nesvéprávných
straníků nemajíce vlastní názor a je třeba je nasměrovat na správnou cestu.
Odboráři se snaží ovlivňovat i daňovou politiku. Jsou pro majetkové daně,
ale jen z nově nabytého majetku, protože u nás prý na rozdíl od EU je
zcela běžné, že lidé s průměrnými či podprůměrnými platy mají dvě či tři
nemovitosti, jak sdělil MF pan Štěch. V EU jsou tito lidé totiž považováni
za bohaté. Zábavná je i argumentace, že by se ti chudáci začali nemovitostí
zbavovat, stali by se předmětem zájmu překupníků a řada objektů by
chátrala.Teď už je mi jasné, proč chce zavést vláda při žádosti o sociální
dávky majetkové přiznání. Tři chalupy opravdu nemusí žádající mít. Takže
nový majetek si budou za současného uvažovaného zdanění pořizovat jen ti,
co na to mají a ty je třeba dle bosů zdanit.
Je prý třeba se zaměřit na OSVČ, kteří měli tolik odvahy, že se pustili za
současných podmínek do nezávislé obživy, za investování vlastních peněz ,
za kladení byrokratických překážek drobnému podnikání a mnohdy nesmyslné
závisti svých spoluobčanů. Prý platí na daních, sociálním pojištění a
zdravotním méně. Nechci unavovat čísly. Kdo podniká, ví, že platí stejné
zdravotní a sociální pojištění jako právnické osoby. Ne už tak zaměstnanci.
Daně platí všichni téměř stejné podle výdělku. Odboráři však zapomínají na
velké náklady, které v současné době drobné podnikání s sebou nese při
obrovské konkurenci ve všech oborech a stále se zvyšujících pohonných
hmotách. Nezbývá než aby OSVČ přešli do zaměstnaneckých poměrů a ubrali
tak místa současným zaměstnancům.
Může se tedy lehce stát, že za odborářských rad premiérovi Špidlovi
nebudou zasílat brzy poslední košili, tak jako je tomu v Německu jenom OSVČ,
ale později i samotní odboroví předáci.
Kuthan Pavel st.
|