Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 16.1.2003
Svátek má Ctirad




  Výběr z vydání
 >FEJETON: O peripetii
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Lepší polovičky
 >POLEMIKA: Válka v Iráku
 >PENÍZE: Přijdeme s eurem o úspory?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Moralistické holčičky
 >PSÍ PŘÍHODY: Půlnoční procházky
 >NÁZOR: Možnost lacino koupit stíhačky
 >HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (část 4.)
 >OHLAS: Naposled k Potížím s píárem
 >NÁZOR: Prsten
 >POSTŘEH: O energii
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >VÝDAJE: Pojištění
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Turecko v letech 1918 - 1923 (mapa)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
16.1. PENÍZE: Přijdeme s eurem o úspory?
Jiří Zahrádka

"Jedno je jasný. Výhodou pro nás bude to euro!" Takto rázně začal jeden můj známý debatu o vstupu naší země do Evropské unie. Podotýkám, že nejde o žádného nekritického euro-nadšence, spíše naopak. Čím to je, že právě společná evropská měna je tak lákavá? Nabízí opravdu takové možnosti, že by měl i euroskeptik podporovat její brzké přijetí Českou republikou? A jsou s jejím zavedením vůbec spojena nějaká rizika?

Výhody eura jsou jasné a jasně viditelné: pro běžné občany je pohodlnější, když se při cestách po Evropě nemusí zdržovat sháněním směnáren. Ovšem směnárnám se lze vyhnout i při používání různých národních měn, a to s pomocí platební karty. Jednoznačnou výhodou eurobankovek pro turisty je ale fakt, že s eurem v kapse ušetří na směnárenských poplatcích. Dalším "turistickým" pro-euro argumentem je snadnější porovnání cen v jednotlivých zemích. Tím však výhody z pohledu běžných občanů asi končí.

Argumenty odpůrců eura jsou spíše makroekonomické. Kromě problematiky kurzu měny (a jeho změn podle exportního výkonu daného státu) jde také o otázku nastavení úrokových sazeb. Dojde-li v samostatné České republice ke zpomalení hospodářského růstu nebo dokonce k poklesu, centrální banka sníží úrokové sazby. Tím motivuje podniky i jednotlivce k větším investicím, které mohou ekonomický růst zase obnovit. V důsledku toho se vytváří nová pracovní místa, případně rostou platy.

Euro jako brzda
Ve chvíli přijetí eura Českou republikou se ale mnohé změní. Uvedený příklad o snížení úrokové sazby přestane platit. Sazby eura totiž samozřejmě stanoví Evropská centrální banka. Je logické, že přitom nevychází a ani nebude vycházet ze stavu ekonomiky v České republice, ale ze stavu ekonomiky celé eurozóny. Přes silnou provázanost jednotlivých států se však ideální úrokové sazby v každém státu liší. O tom by mohli vyprávět například ekonomové v Německu, kde se již začalo - byť spíše jen akademicky - uvažovat o návratu k marce. Eurosazby byly totiž na německé podmínky nastaveny příliš vysoko. I proto je ve Spolkové republice ekonomický růst v současnosti tak nízký. Tento problém se ale netýká jen Německa. Evropská centrální banka například v prosinci snížila hlavní úrokovou sazbu eura na 2,75 %. Česká koruna však měla stejnou hodnotu své hlavní úrokové sazby nastavenu již od začátku listopadu. Před tím byla úroková sazba eura na hodnotě 3,25 % již od listopadu roku 2001. Sazba koruny za stejné období postupně klesala z hodnoty 4,75 % (tedy vyšší, než tehdejší sazba eura) až na uvedených 2,75 %. Ke zlomu, kdy se korunové úroky dostaly pod úroveň eurosazeb, došlo již v červenci letošního roku. Tehdy ČNB stanovila hodnotu stěžejní dvoutýdenní repo sazby na 3 %.
Typického Čecha napadne, že se ČNB asi unáhlila, protože v Evropské unii přeci "dělají všechno lépe", tedy jejich sazby jsou určitě "ty správnější". To je ovšem mylný výklad. Ideální úroková sazba závisí na vývoji ekonomických údajů, jako je míra inflace, či růst hrubého domácího produktu dané ekonomiky. A tyto údaje se samozřejmě v jednotlivých státech liší. Pohled na vývoj inflace v České republice napovídá, že pokles úrokových sazeb mohl - a snad i měl - být ještě rychlejší. Eurosazby v uvedeném období by naši ekonomiku pravděpodobně ještě více přibrzdily.

Jezme a pijme
(dokud máme za co)...?
Rozdíly v makroekonomických indikátorech mezi Českou republikou a vyspělými státy EU jsou citelné zvláště proto, že naše země je rozvíjející se ekonomikou. Úrovní hrubého domácího produktu, tedy zjednodušeně řečeno tím, jak jsme bohatí, přirozeně zaostáváme například za Německem. Je proto logickou snahou dosáhnout vyššího růstu ekonomiky, než mají na Západ od našich hranic, abychom bohaté státy "dohnali". K tomu logicky potřebujeme prorůstovou měnovou politiku (tedy spíše nižší úrokové sazby).
To má však jeden háček. Rychlý růst ekonomiky (například díky novým investicím) s sebou nese také vyšší inflaci, tedy znehodnocení peněz. Jestliže hodnoty inflace přesáhnou určitou "zdravou" mez, národní banka daného státu zvýší úrokové sazby. Tím sice přibrzdí hospodářský růst, ale také inflaci. Pro běžné občany je důležité, že změny (nikoli hodnoty) úrokových sazeb víceméně kopírují úroveň inflace. Jestliže se ceny výrazně zvyšují, dá se očekávat také růst úroků. To mimo jiné napomáhá brzdit znehodnocení úspor.
Tak tomu ovšem nemusí být po přijetí eura. Bude-li Česká republika úspěšně dohánět úroveň hrubého domácího produktu v rozvinutých zemích, musíme počítat s vyšší inflací. Ovšem, pouze v Česku, nikoli v celé Evropě. A to je pro nás problém. Vzhledem k tomu, že česká inflace bude z pohledu Evropské centrální banky jen nevýznamnou veličinou (z důvodu relativně malé ekonomiky České republiky), nebudou se úrokové sazby eura zvyšovat na úroveň, která by chránila české střadatele. Zůstanou na hodnotách, odpovídajících situaci celé eurozóny. Co to znamená? I kdyby ceny na území České republiky rostly třeba o deset procent, na termínovaných účtech dostane střadatel ve všech zemích, které budou používat euro, stejný úrok. A že může být nižší, než míra inflace v České republice, je nabíledni. Tak se může stát, že při růstu našeho hospodářství klesne hodnota úspor občanů.

Dluhy nás zachrání?
Máme se tedy bát o své úspory? Teoretická rizika použití jedné měny na nejednotném trhu jednoznačně existují. Rizikem pro nás mohou být jak relativně nižší, tak relativně vyšší sazby eura. V rozvíjející se ekonomice je žádoucí taková monetární politika, která bude citlivě a dostatečně pružně reagovat na hospodářskou situaci daného trhu.
Paradoxně nám však může "pomoci" velkorysé utrácení naší socialistickou vládou. Ta hodlá zadlužit Českou republiku tak výrazně, že v několika příštích letech nebudeme moci euro jako svou měnu přijmout. Vzhledem k tomu, že uvedené riziko znehodnocení úspor hrozí zvláště v "rozvojové" fázi české ekonomiky, platí pro ochranu úspor: čím později euro přijmeme, tím lépe. Nelze však zapomínat na to, že onou růstovou, "doháněcí" fází by měla Česká republika procházet přibližně dvacet let - a se zavedením eura se počítá již okolo roku 2010.
Stejně tak nelze opomíjet všechny ostatní aspekty jednotné měny Evropské unie. Jak kladné, tak záporné. Krátkodobé i dlouhodobé. Budeme-li se na zavedení eura v naší zemi dívat jako na cíl a předmětem našich diskusí zůstane jen jeho načasování a způsob, jak tohoto cíle dosáhnout, pak budeme opakovat chyby z nedávné doby. Z doby, kdy ideologická účelovost převážila věcný a racionální přístup k řešení problémů.

Jiří Zahrádka
autor je spolupracovníkem serveru www.euroskeptik.cz


Další články tohoto autora:
Jiří Zahrádka

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: