Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 16.1.2003
Svátek má Ctirad




  Výběr z vydání
 >FEJETON: O peripetii
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Lepší polovičky
 >POLEMIKA: Válka v Iráku
 >PENÍZE: Přijdeme s eurem o úspory?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Moralistické holčičky
 >PSÍ PŘÍHODY: Půlnoční procházky
 >NÁZOR: Možnost lacino koupit stíhačky
 >HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (část 4.)
 >OHLAS: Naposled k Potížím s píárem
 >NÁZOR: Prsten
 >POSTŘEH: O energii
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >VÝDAJE: Pojištění
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Turecko v letech 1918 - 1923 (mapa)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
16.1. POSTŘEH: O energii
Ivo Rýznar

Bývaly časy, kdy se šetřívalo snad všemi druhy energie. Uhlím, plynem, benzínem, elektřinou. "Nesvítí někde zbytečně zbytečně?" hlásaly plakáty, denní i týdenní tisk a televize. A tak kudy jsem chodil, tudy jsem po sobě hned zhasínal, do svítidla na záchodě jsem namontoval nejslabší žárovku kterou jsem sehnal. Pětadvacítku. Koneckonců, stejně je vůči mladé generaci nevýchovné na toaletě číst. Na ulicích party nudící se mládeže zhasínaly lampy veřejného osvětlení, cesty nočními tramvajemi a autobusy připomínaly černé hodinky. Mělo to i svou výhodu, světlo nerušilo naše zaslouženě spící spoluobčany. Na pionýrském táboře, když vyšel měsíc, jsem z úsporných důvodů zhasínal při noční hlídce i kapesní svítilnu. Watt k wattu a v rámci celé republiky bylo jistě možné odstavit některou z kouřících elektráren nebo zavřít stavidlo k turbíně. Případně se mohlo do Rakous prodat více energie a bylo více valut. Pro nás všechny.
Ale šetření nebylo jenom o svícení. Živě si pamatuji na cesty ve vymrzlých tramvajích. Zejména když venku padali mrazem ztuhlí kosáci na zobáky. Zato když se trochu oteplilo, připomínaly prostředky hromadné dopravy dobře vytopenou saunu. Zpočátku jsem to nechápal, přišlo mi to značně nelogické. Ale jak mi přibývalo let, pochopil jsem, že topení v tramvajích a autobusech není určeno pro cestující lid. Bylo určeno k regulaci odběru energií.
Udeřily-li velké mrazy, zamrzly vodoteče, zamrzlo uhlí ve vagónech, vyhlásil se regulační stupeň číslo šestnáct. A na teplo prostě nezbylo. Když mrazy a regulační stupně polevily, bylo nutno odebírat sjednané množstí energie, aby se neplatily penále za nedodržení. Prostě se zapnulo topení...
Když do naší země vtrhnul trh, nic moc se nezměnilo. V autobusech a tramvajích je stále zima. Netvrdím, že by snad řidiči nezatopili, ale když oni chtějí lidé cestou nastupovat a vystupovat. A bez otevření dveří to jde dost těžko, takže se vlastně všechno teplo zase vyvrzá. Není moc příjemné sedět na studené sedačce. Já vím, nemusím přece cestou sedět. Taky argument. Před pár lety se jsem v jednom takovém třeskutém mrazu hodlal cestovat autobusem číslo 231. Hamounsky jsem si sedl hned na první sedadlo za předními dveřmi s jasnou představou, že na mne bude z předního topení foukat teplý vzduch. Chyba lávky. Dveře měly poruchu, nešly dobře zavřít, takže od chvíle kdy se autobus rozjel jsem si připadal jako Amundsen na polární výpravě.
Mimochodem, když jsem u těch autobusů, dnes jsem jel z Kačerova klobovou nízkopodlažní Karosou. Příšerně jí při každém zhoupnutí vrzaly klouby. Zřejmě je řidič zapomněl zavčasu namazat.
Opodeldokem.


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: