Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 17.1.2003
Svátek má Drahoslav




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA (3)
 >TÉMA: Petr Pithart a jeho vztah k české minulosti
 >TÉMA: Proč Ministr Tvrdík straší občany?
 >SPRAVEDLNOST: Příběhy české justice (3)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vynalézání vynalezeného
 >PSÍ PŘÍHODY: Páni zase dělají legraci
 >NÁZOR: Otevřená budoucnost -levých- liberálů
 >NÁZOR: Po prezidentovi Havlovi už jen absurdní divadlo?
 >FEJETON: To byl mač!
 >TÉMA: Podivuhodný T-mobile
 >GLOSA: Pátek třináctého
 >ZE SVĚTA: Jak jsem mohl být tak hloupý !
 >POSTŘEH: O vlaku
 >ÚVAHA: Čas levice?
 >ZDRAVÍ: Proč nás bolí hlava?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
17.1. TÉMA: Petr Pithart a jeho vztah k české minulosti
Jiří Sezemský

Nezvolení Petra Pitharta prezidentem v prvním kole voleb je dobrou zprávou pro ty občany, kteří věří ve vlastní síly, není jim po chuti nedůsledné vyrovnání s komunistickým dědictvím a nemají zcela odtažitý vztah k době, kdy se formovalo české národní vědomí. Ačkoli tento kandidát na prezidenta nešetřil slovy jako je nutnost pozdvihnout národní sebedůvěru, jeho praktické politické chování především v době dělení státu i teoretická činnost svědčily o pravém opaku naplňování těchto slov.
Petr Pithart spolu s Petrem Příhodou a Milanem Otáhalem napsali pod pseudonymem "Podiven" knihu "Češi v dějinách nové doby", která je dokladem jejich rozporuplného vnímání nedávné české minulosti v kontrapunkci s německými sousedy. Kniha se zabývá obdobím od našeho národního obrození do roku 1939. Autoři se v ní velmi nelichotivě vyjadřují o českém národu, zlehčují a zpochybňují význam řady našich osobností tehdejší doby včetně Tomáše G. Masaryka.
Pro názorovou orientaci k tomuto problému i pochopení pozdějších postojů Petra Pitharta (vztah k odsunu sudetských Němců, iniciativa Smíření 95) nejlépe poslouží následující výňatky z této publikace.

"Česko-německý problém této země je vskutku neřešitelný v tom smyslu, že neexistuje jeho konečné "čisté" řešení, jeho "Endlösung". Jakmile se o ně Češi kradmo pokusili ve svém novotvořeném státě (po roce 1918), přispěli k jeho zhroucení. Jakmile to pak skutečně provedli (po roce 1945), přivodily záruky tohoto "konečného řešení" smrtelné ohrožení Čechů nejen jako národa, ale jako lidské pospolitosti vůbec.
České národní vědomí se stává zdrojem životního smyslu několika pokolením, současně však odkrývá malost světa, který byl prohlášen českým.
Boj za "českou věc" je bojem nejen s vnějším protivníkem, ale také - a to především - s vlastní vnitřní slabostí, malověrností.
Píšeme-li o boji za "českou věc", o boji jazykovém, případně státoprávním, je slovo "boj" vždy jen nadsázkou. Byla to spíše drobná válka, kterou vedl malý český člověk, jemuž - jak jinak? - sláma čouhala z bot. Heroismu v ní nebylo.
Dnes by nemělo být zatěžko porozumět "sudetoněmeckým" obavám a tomu, že ve velkoněmeckém státě viděli sudetští Němci záštitu před slovanskou expanzí.
Apel na jednotu (národa) a jednolitost (jeho kultury) je účelový, odpovídá maloměstskému vkusu, maloměstskému velikášství, za nímž se skrývají pocity méněcennosti.
Masaryk nebyl důsledným myslitelem.
Základní ideou českého obrození je dle Masaryka idea humanitní. Není vskutku obtížné usvědčit Masaryka jeho vlastními výroky z naprosté myšlenkové konfuze a jeho pokus o národní filosofii ze ztroskotání.
Masarykova nechuť k filosofii i jeho diletantský exkurs do historiosofie posílily již tradiční českou nefilosofičnost a zatížily české národní vědomí - zejména později, po dosažení státní samostatnosti - novým břemenem jalových fikcí.
V celém tom dohánění Evropy jsme si osvojili schopnost nechat se rychle zaujmout, vrátit se do myšlení a nálady, ale zůstat přitom na povrchu.
Češi si například počínali, jako by měli slavnou minulost, jako by byli součástí souladného celku, jako by byli plně rozvinutým a soběstačným národem. České vědomí tak uvyklo neblahé dvojakosti.
Česká bojovnost je proto většinou slabošská, výtržnická. Český realismus je spíše bezzásadovým oportunismem. Morální úpadek české politické mysli se viditelně prohlubuje.
A tak vznikal český mýtus, zjednodušená konstrukce pravd, polopravd a smyšlenek, která měla ospravedlnit skutečné české počínání.
Boj Čechů si žádal a žádá trnové koruny i obětí, jako byla kostnická hranice, staroměstské popraviště, Havlíčkovo vyhnanství a jako jsou desítky moderních hrdinů, jejichž postavy vyplňují český panteon.
Nesamozřejmost národa, neúplnost jeho substance, křivolakost jeho dějin i sporná hodnota jeho povahy působily v hlubinách novočeského národního vědomí již od samého počátku. Český nacionalismus to chce přelstít slavomamem, aranžováním jakési národní pseudoidentity."

Tím končí ukázka výňatků zmíněné knihy. S nepříliš velkou nadsázkou - při vědomí nutnosti byť i kritického odstupu k naší minulosti - z ní lze dovodit, že pokud by politici a filosofové typu Petra Pitharta měli v našich dějinách rozhodující vliv, nevznikla by patrně bez vážných komplikací ani Česká republika v roce 1993, ale dokonce ani Československo v roce 1918.

Jiří Sezemský
Tisková sekce ODS


Další články tohoto autora:
Jiří Sezemský

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: