Bart je nadšený, když páni dělají legraci - a být po jeho, dělali by legraci pořád. Problém je v tom, že páni mají jinou představu o legraci než on. V Bartových očích je legrační všechno, co je nějak neobvyklé, zavedenému řádu se vymykající.

Tak například - mám jakousi bolístku na zádech a paní doktorka mi předepsala mastičku. Pochopitelně že bolístka je přesně na tom místě, na které si nedosáhnu. Musím tedy požádat o pomoc mého syna Davida. Opřu se rukama o kraj vany, nahrbím hřbet a takhle, poněkud nedůstojně, s košilí pořádně vyhrnutou, tam stojím a David mě patlá mastičkou.

Bart přibíhá a zajede pode mne jako do boudy. Hubu rozesmátou od ucha k uchu. Všimne si, že mám obličej přímo nad ním, rámovaný rukama, a jak se patří mi olízne obličej. Oba dva, David i já, mu lajeme a zaháníme ho. To patří ke hře, jak dobře ví, takže znásobí úsilí a pokusí se Davidovi pomáhat s masáží mých zad.

Není třeba rad, ta jedna leží nabíledni: stačilo by se v koupelně zamknout nebo aspoň zavřít a psisko by zůstalo na chodbě.

Jenže pak by se z operace stala banální hygienicko - léčivá činnost, kdežto s Bartovou pomocí to je zlobení.

A to mají rádi nejen pejskové, ale i jejich páni - proto k sobě tak tíhnou, prý už deset tisíc let.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: