20.1. PSÍ PŘÍHODY: Jako na potvoru
Ondřej Neff
Psi dovedou být potvory - když chtějí. Někdy i když nechtějí. Prostě - shodou náhod se něco
semele nebo skoro semele...
Tak například dnes ráno. Probíral jsem botník a vytahal pět párů škrpálů, které nikdo
nenosí a nosit nebude. Zabalil jsem je do staré zimní vložky, kterou nikdo nenosí a nosit
nebude, už proto, že ví čert, do čeho ta vložka patří. Usmyslel jsem si, že při ranní
procházce ten ranec vyhodím do popelnice.
No a teď ta náhoda. Jako na potvoru na plácku před Blaženkou pobíhali dva pejskové a
Bart byl na ně náramně zvědavý. Takže jsem musel sebrat ranec (držel jen stiskem dlaně za
čtyři cípy) a držet psa a odemknout a vyndat klíče a zamknout a nepustit psa.
Asi to šlo všechno udělat chytřeji, například tak, že bych psa nechal na zahradě a
odnesl ranec do popelnice (je asi 50 metrů od našich vrátek, v úrovni ulice, kdežto náš
vchod je stranou od ulice), jenž já se nerad vracím - fyzicky, i obrazně.
Zvládnul jsem to. Nerozsypal jsem ranec. Pes se mi nevyškubnul. Neupustil jsem klíče.
Podařilo se mi zamknout.
Jenže tím jsem vyčerpal příděl štěstí minimálně na měsíc dopředu. Teď už budu jen
rozsypávat rance a pouštět klíče.
Hlavně aby se ten pes nevytrhl, potvora jedna!
| 
