To počasí se asi zbláznilo.
Ve škole jsme se učili, že zima udělá z deště sníh. Proto, milé děti, v lednu co? Neff se hlásí. Prosím, v zimě sněží! Výborně! volá paní učitelka.
To bylo za dávných časů.
Dnes by to vypadalo jinak. V lednu co? V lednu prší a déšť na zemi zmrzne a lidi padají na hubu, paní učitelko.

Bart tím trpí jen potud, že občas beru procházky jaksepatří u huby, nechtěje sám na svou hubu upadnout. Kde to jde, šourám se po umrzlé trávě nebo listí, jenže na silnici Mrázovka jsou úseky z čistých betonových kostek a tam to klouže i Bartovi.

Dnes ráno jsme v poklidu prošli až do divokých končin za hotel Mövenpick, do míst, kde stávala dělnická kolonie Mrázovka. Najednou jsem uslyšel, jak cosi šumí.
Šumí mi v uších, takže mě hned tak nějaký šumot nevyburcuje. Šumělo víc. Svlékl jsem rukavici a nastavil hřbet ruky. Bezvýsledně.
Ale bylo to tak. Začalo droboulince pršet.
Déšť to byl tak jemný, že nebyl vidět ani v záři pouličních lamp. Bart si ho nevšímal a pobíhal po svých štacích.
Já ale myslel na ty, kteří jsou v tuhle dobu venku na silnici.
Pro ně může to šumění mít význam zlověstné hrozby.
Však jsem se odpoledne z rozhlasu dozvěděl, že jeden člověk při tom dnešním náledí za volantem náklaďáku zahynul.
Byl to vskutku zlověstný šumot.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: