Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 23.1.2003
Svátek má Zdeněk




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Hoří, má panenko
 >FEJETON: Syndrom stárnoucí krávy
 >POLITIKA: Nástupce Václava Havla by měli volit občané
 >GLOSA: Díky Špidlo!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Praplatoví lidé
 >PSÍ PŘÍHODY: Zlověstný šumot
 >TÉMA: Pravda o Karlu Des Fours - Walderode.
 >POLITIKA: Válka v Iráku a urychlování dějin
 >TÉMA: Diskusní zamyšlení nad budoucím procesem integrace ČR do Evropské unie
 >NÁZOR: Co s přistěhovalci
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Minuta ticha za Vendulu Růžičkovou
 >PRAHA: Letiště chce do Evropy
 >FEJETON: Čtvrtek
 >POSTŘEH: O Palečkovi
 >NAZOR: Selský rozum mi stačí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
23.1. NAZOR: Selský rozum mi stačí
František Vízek

Kampaň jako velkolepá akce za mnoho milionů ke vstupu do Evropské unie se brzy rozjede na všech úrovních: politici v ulicích, billboardy, plakáty, reklamy, brožury, debaty v médiích, ale i ve stovkách hospod a hospůdek. Trumfovat se bude argumenty jako esy, ale tu a tam se vytáhnou i karty falešné, někomu půjde docela přízemně jen a jen o - bank. Ano, naše občany pohltí politika jako málokdy. Nic proti tomu, právě naopak, vždyť jde o hodně. A politika je jak známo i ten knedlík na talíři.
Se svým ANO se rád podělím s každým a to zcela nezištně, čili "netržně". Pohled na mapu světa mi ukázal, že k silné Americe a k sílícím Asiatům patří nerozdrobená, silná, plně konkurenceschopná a spolupracující Evropa, nechce-li hrát kdovíkolikáté housle. Už tento důvod stačí, abych autorům myšlenky Evropské unie zatleskal. Při listování v historických mapách našeho kontinentu jsem se zase přesvědčil, že v průběhu života každé generace se v minulosti tvář Evropy dramaticky měnila, že to pokaždé stálo nejen pot a slzy, ale také mnoho krve. Současníci měli sice každé řešení vždy za definitivní, ale pokaždé se mýlili. Vždy přišel nový vítěz, prosadil nové změny, pokaždé do té příští "definitivně" rozhodl o hrdinech a zločincích, ba i o nových pravdách a nových lžích. Je proto dobré, že v jednotné Evropě bude vždy vítěz jediný, totiž Evropa sama. To dává naději, že kotrmelcům všeho druhu v této části světa jednou provždy odzvoní.
Nežádoucí propasti mezi lidmi, proto i mezi národy, se budou nutně zmenšovat, protože každodenní samozřejmostí bude volný pohyb zboží, kapitálu a zejména osob. Hlasem všeobecným bude přijímána tolerance, protože každý brzy shledá užitečnost rozdílnosti, různosti, rozmanitosti, každý brzy shledá, že pestrost, barevnost, mnohovrstevnatost obohacuje všechny dohromady i každého zvlášť. Povrchnost, průměrnost, šedivost a uniformita nebudou ceněny, vždyť nudí, dusí, zplošťují, umrtvují.
Naší obrovskou šancí je obecně přijímaný princip solidarity, který je v EU imperativem řadu let a jehož plody mnozí již dlouho sklízejí. Díky němu malí posilují, zvedají hlavu, osmělují se a šlapou silnějším na paty. Když ekonomicky nejsilnější země Evropy, zejména Německo, Británie a Francie, které vlastně na EU nejvíce doplácejí, z tohoto svazku neutíkají, proč by před ním měla utíkat naše republika, když jí vlastně "hrozí" osud Portugalska, Irska, Řecka, které svým vstupem tolik získaly: modernizují, vyrábějí, obchodují, vzkvétají. Unie není a nebude rájem na Zemi, ani létajících pečených holubů v ní neuvidíme, ale otevře nám obrovské prostory a obrovské možnosti. Jen je chytit za pačesy, být kvalitnější, být lepší. A vydržet první složité přechodné období. Nepůjdeme do EU v předklonu, nepůjdeme po kolenou, ale musíme být přiměřeně dobří. My na to máme !
Prostý občan brzy shledá, že do našich dveří vstoupí solidní pracovně-právní vztahy, běžné a osvědčené vazby mezi majiteli a uživateli, vlastníky a nájemníky, dopravci a cestujícími, prodejci a zákazníky, zaměstnanci a zaměstnavateli, také vžité sociální jistoty a hlavně běžná evropská právní praxe. Pšenka nepokvete korupčníkům, hůře se bude dýchat tunelářům, spekulantům, malým i velkým podvodníkům. Povinnost dodržovat přísné evropské standardy sociální, právní, ekologické, pracovní, podnikatelské a jiné pro nás v ničem nebude přítěží, jak se nám nejeden pravicový politik pokouší vsugerovat. Divoká devadesátá léta dokládají, co jsme potřebovali jako soli.
Vím, že mnoho Evropanů - zejména dříve narozených - shlíželo po trpkých zkušenostech uplynulého století na nejmocnější evropský stát Německo s obavami, kterých se nezbavilo dosud. Měli by se zamyslet: Vždyť existence EU zaručuje, že Evropa nebude německá, ale že naopak Německo bude evropské v nejlepším smyslu toho slova. I to je nadějné a úlevné. Prostý selský rozum mi říká: V žádném směru netřeba sdílet obavy z toho, že "budeme pohlceni", že "se ztratíme" či že "ztratíme". Jsme schopní. Můžeme jedině získat.


Další články tohoto autora:
František Vízek

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: