Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 24.1.2003
Svátek má Milena




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA (4)
 >ARMÁDA: 24 hodin ve světě masáží i výplachem.
 >ARMÁDA: Jsou to zbabělci?
 >POVÍDKA: Dramatický příběh, byť toliko jepičí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ztráta jedné rukavice
 >PSÍ PŘÍHODY: Každodenní hra
 >POLITIKA: Prezidentská volba jako test
 >GLOSA: Zvol a zmlkni!
 >OHLAS: Ad Bafuňářova reakce.
 >NÁZOR: Proč je Klaus nejvhodnějším prezidentem také pro všechny klausofoby
 >NÁZOR: Doba zralá pro prezidentku
 >GLOSA: Dva mediálně známí skalní příznivci ODS a kauza ČT.
 >FEJETON: Pátek a víkend
 >HUDBA: Santanův kytarový Shaman
 >KULTURA: Literárno v PEN klubu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
24.1. POVÍDKA: Dramatický příběh, byť toliko jepičí
Lydie Junková

Motto: věda vypátrala mnohé o životě jepic, avšak tento roztodivný případ nezaznamenala.

Malinká jepice se vynořila z vody s roztrhaným tělním pokryvem. Dalo jí nemalou práci jej odvrhnout, ale konečně se osvobozeně vznesla do vzduchu a jala se lehounce poletovat nad vodou.

"Musíš si pospíšit," zapištěl na ni nohatý, drzý mladý komár. "Máš před sebou málo času!"

"Jak to?" nechápala jepice.

"Ty nevíš, že tvůj život bude kraťoučký?"

"Co ty o tom můžeš vědět!" odporovala mírně jepice. "Nemáš potuchy, co já musím v životě stihnout! Nejdřív se vyvinu z larvy, potom vyletím ven, znovu se svléknu -"

"Proč znovu?"

"Protože nejdřív jsem ještě nedospělá, ačkoliv už lítám, proto se musím znovu svléknout a pak se teprve stanu dospělým hmyzem."

"Jak to víš?" nevěřil komár a posměšně zapískal.

"Přečti si odbornou literaturu, tam to najdeš, jestli umíš číst!" odsekla jepice. Komár jí už začal rozčilovat."My to známe z našich jepičích legend."

"A co musíš teda všecko stačit?" nedal se komár a kvapně uhnul nějakému nebezpečnému otevřenému zobáku.

"Když jsem konečně dospělá, musím si vyhlédnout partnera. Zatančím si s ním nad řekou, to je krásný obřad, máváme křídly a vznášíme se ve výšce., tam se pomaličku zastavíme a zase se snášíme dolů - a tak to jde pořád dokola..

Když je krásně a nefouká vítr, tančí nás takhle celé tisíce, možná miliony. A potom naklademe vajíčka…"

"A čím se přitom živíte?"

"Ničím, my nemáme ani ústa a místo trávícího ústrojí jenom vzdušný vak…"

"Dej pokoj," zatřepetal se komár, "Nemít co jíst a za pár hodin umřít!"

"Jakých hodin? Někdy žijeme celé dny, ba snad dokonce týdny!"

"Než tak dlouho trpět hlady, to radši nic!" rozhořčil se komár. Přestal být opatrný a - už nestačil uletět před otevřeným zobákem.

Krátký život, politovala ho lítostivě jepice.

Sama si potom šťastně užívala světa ještě pár roztomilých dnů, než v klidu umřela..




Další články tohoto autora:
Lydie Junková

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: