Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 27.1.2003
Svátek má Ingrid




  Výběr z vydání
 >NÁZOR ODJINUD: Zabrání válce v Iráku lidské štíty?
 >POOHLÉDNUTÍ: Ošemetnosti s vývozem modelů
 >NÁŠ RYBNÍK: Je Špidla hrdina nebo sketa?
 >AUSTRÁLIE: Canberra týden po katastrofě.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Chvála startovacích kabelů
 >PSÍ PŘÍHODY: Počasí pod psa - ke psí radosti
 >TÉMA: Nezbývá, než čekat na nové České dráhy
 >MÉDIA: Česká televize vás
 >ZAMYŠLENÍ: Válka nebo mír?
 >OHLAS: Polemika se senátorem Zlatuškou
 >NÁZOR: Proč ne království?
 >NÁZOR: Státnice
 >FEJETON: Hrdí chodci - kandidáti kremace
 >POSTŘEH: O hledání práce
 >CHTIP: Co je to globalizace

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
27.1. FEJETON: Hrdí chodci - kandidáti kremace
Václav Husák

Přiznání je prý polehčující okolnost. Přiznávám se tedy: Jsem řidič !!!
Přiznávám rovněž, že pražskou veřejnou dopravou jsem jel naposledy v roce 1990. Okolnosti tomu chtěly, že jako podnikatel bych byl bez automobilu naprosto vyřízen. Jezdím jím na obchodní jednání, převážím vzorky i hotové výrobky, vozím své zahraniční obchodní partnery z letiště i na něj. Automobil se, bohužel, stal neoddělitelnou součástí mého Já.
Jako další polehčující skutečnost mohu uvést, že jsem řidič zkušený, tolerantní a ohleduplný. Toto tvrzení jsem se rozhodl podpořit faktem, že tam, kde do jde, pouštím před sebe vždy alespoň dva vozy z vedlejší ulice, při chybě jiného řidiče netroubím jako na lesy a neukazuji si na čelo. Při své chybě, a také jsem jich už několik udělal, naznačuji mnou "ohroženému řidiči" svou blbost a nešetřím omluvnými gesty. Na druhou stranu však přiznávám svou zuřivost, když mne ani padesátý řidič jedoucí po hlavní ulici Uhříněvsí na ní nepustí.
Od loňského ledna platí nový předpis o přednosti chodců na přechodech. Četl jsem, v televizi viděl a v rozhlase slyšel o jeho dosud značně negativních výsledcích. Proto jsem si začal více všímat i chodců. Rozdělil bych je do několika skupin. Zmíním se však jen o dvou krajních. První jsou "váhavci", kteří vypadají, že chtějí přejít vozovku, možná to i hodlají udělat, ale nakonec ani po minutové oboustranné gestikulaci hodné špičkových světových mimů nepřejdou.
Zato členové té druhé krajní skupiny jsou výrazně nebezpečnější. Ti jsou totiž na svůj úděl chodce viditelně hrdí. Vstupují do vozovky s pohledem směřujícím vpřed. Jako kdyby právě hleděli směrem ke krásným socialistickým zítřkům, nebo na ně na protější straně ulice čekala roztoužená Gina Lolobrigida ve svých nejlepších letech. Auta přijíždějící k přechodu je prostě nezajímají. Vždyť podle předpisu mají zastavit. Fyzikální zákony rovněž ignorují.
Na tento jejich postoj já odpovídám osvědčenou, poněkud upravenou poučkou o znásilnění: "Je lépe býti tři vteřiny méně hrdý, než celý zbytek života mrtvý".


Další články tohoto autora:
Václav Husák

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: